Bohoslužby dne 2. 12. ve Kdyni, neděle 1. adventní

275 Zavítej k nám, Stvořiteli

1. čtení: Ž 84:2.4 s. Ciprová
Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!

640 Noc odchází a svítá den

2. čtení: Jozue 3:1-11 Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi Izraelci ze Šitímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. Když uplynuly tři dny, prošli správcové táborem 3a přikázali lidu: „Jakmile spatříte schránu smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. Mezi vámi a ní bude ovšem odstup zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli.“ Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ Potom Jozue řekl kněžím: „Zvedněte schránu smlouvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli schránu smlouvy a šli před lidem. Hospodin řekl Jozuovi: „Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. Kněžím nesoucím schránu smlouvy přikážeš toto: Až vstoupíte na pokraj jordánských vod, zůstanete v Jordánu stát.“ Jozue vyzval Izraelce: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha.“ A Jozue pokračoval: „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce. Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.

Sv 224 Novou píseň

Text kázání: Janovo evangelium 1:14-17
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

Kázání: Sestry a bratří,
když si klademe nějaké otázky víry a tím spíše když si je už ani neklademe, může nám znít to Slovo z druhého čtení: „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce. Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.“ (Joz 3:10-11) A teď jak to mluví k nám:
Poznáme, že uprostřed nás je živý Bůh. To je poselství a zaslíbení, které platí stále. A když čteme ten příběh starozákonní, tak ne že bychom dnes potírali pohanské národy, ale sám Pán Bůh je s námi a proti našim různým protivenstvím, strachům a úzkostem. A mohou se nazvat různě právě jako ti Hospodinovi protivníci. Namísto Kenaanců, Chetejců, Chivejců, Perizejců, Girgašejců, Emorejců a Jebúsejců si stačí doplnit ty naše konkrétní bolístky a trápení.
Ale poznáme, že uprostřed nás je živý Bůh. Protože vždy přináší světlo, jak dobře věděl evangelista Jan. A možná jsme někdy slyšeli o tom, že v celé Bibli nebývá náhodný ani výběr jmen a jejich symbolika. Když o Pánu Ježíši slyšeli židovští křesťané, onen Ješua (Jehošua) jim okamžitě připomněl jiného Ješuu, totiž Jozueho, který je dovedl do Zaslíbené země. A takto se Starý Zákon naplňuje v evangeliu. V celé historii lidu Božího se tak naplňovala i ta smlouva, o které jsme ve starozákonních čteních slyšeli, ona schrána smlouvy Pána celé země. Minule jsme zjistili, že ta truhla smlouvy měla různé názvy a toto je jeden z nich: Schrána smlouvy Pána celé země. Tedy se říká: Neboj se, lide Boží, Pánem zde tohoto Zákona přenášeného ve schráně je Pán celé země, té země, která je před tebou a kterou máš moudře spravovat. A je to takové oslovení Boží, které může zaznít kdykoli: Podle vykladačů bylo Jozuovi v době obsazení Svaté země asi sedmdesát let. A ještě měl před sebou cestu, na níž jej Pán Bůh neopouštěl. Ale zní to i nám: Před námi je nějaká země, nějaká cesta, a jako to Janovo světlo je s námi Pán Bůh v Ježíši Kristu. Navíc nyní už je na scéně i nová generace, která se narodila na sinajské poušti, tedy nezažila přechod rozestoupeným Rudým mořem. A tady se jim říká: Jako i vašim otcům, i vám dá Hospodin přejít přes zdánlivě nepřekonatelné vody. A jako refrén se tady říká: A je s vámi schrána Hospodinovy smlouvy.
Vyznání církve, vyznání novozákonní pak k tomu dodá, že světlem na cestě není zvěstující Jan, nýbrž Syn Boží, znamení té smlouvy Hospodinovy. A my máme nést toto světlo, když slyšíme Boží Slovo. A nejsme tím světlem sami od sebe, ani tehdy, když mluvíme o víře. My jsme nosiči toho světla, totiž nositeli od Pána Ježíše Krista povolanými. Kdo je povolaný? Izaiáš ve 40. kapitole zvěstoval toto proroctví: Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!“ Určitě takové vyrovnání stezek Hospodinových vypadá jinak než oprava cesty na Domažlice. A povolaný na takovou stezku Hospodinovu je každý, kdo slyší jeho hlas.
A tak: máme tady cestu, víme, kdo ji postavil, my jsme jen vyzváni k tomu, abychom ji vyrovnali. Máme osvětlení, víme, kdo nám natankoval, teď jenom potřebujeme ten čas, kdy vyjet s tím pravým Slovem, na které někdy sami musíme trpělivě čekat. Jan zvěstuje Slovo, Jan sám nás učí pokoře, když říká, že ještě přijde někdo větší a že on sám ví, jaké Slovo zvěstuje a z čeho vychází. Je takto skromný, ale zároveň rozhodný. A taky dopředu nevěděl, kolik lidí to uslyší a kolik jich bude ono pozvání následovat. To je jednak to neustálé pozvání adventu, tedy čekání na příchod Pána Ježíše. Ale také je to evangelium do každého času. Pán Ježíš k nám přichází v tomto novém církevním roce, ale naše srdce může být osloveno kdykoli.
To Slovo přebývá mezi námi všelijakým způsobem. Ve starozákonní dějepravě byla znamením ta schrána smlouvy. A dnes? Ta smlouva se stále zpřítomňuje, pořád smíme a máme slyšet to Slovo, jako je tomu například s gedeonkami, které jsme rozdali a v pondělí nám přišly od Milana Satkeho další dva balíky. Tolik bychom toho chtěli, jistě i každou neděli a každé svátky s sebou přinášíme i množství nezodpovězených otázek - a vždy smíme přijmout nějaké oslovení, zastavení, potěšení. Pán Bůh k nám může promluvit všelijakým způsobem, třeba způsobit radost tam, kde posloucháme kvalitní hudbu, Hospodin k nám může hovořit v takovýchto darech vlastně nenáboženských. Radovat se jistě můžeme nejen na bohoslužbách.
A u těch nezodpovězených otázek nám náleží také úkol zamyslet se nad sebou tam, kde Pánu Bohu bráníme v přístupu k druhým lidem a těmto lidem zase někdy znepřístupňujeme tu schránu Hospodinovu, a to tvrdostí vlastního srdce.
Máme tedy tu knihu Zákona Božího stejně jako ti Izraelci, máme ji přístupnou – a k tomu výkladu Starého Zákona tedy patří i symbolický výklad takovýchto našich bojů a zápasů. Tak četla Starý Zákon první církev a v těch příbězích Izraele už viděli proroctví o Pánu Ježíši. Všimli si toho, že Starý Zákon je plný bojů, ale že je to cesta k novým zaslíbením Božím, tedy těmi dějinami až k Pánu Ježíši Kristu.
A když se aspoň letmo podíváme na televizi, mohli bychom porozumět židům, či přesněji občanům Státu Izrael, že to svědectví berou za své ať již ve víře nebo i v hrdosti na historii vlastního národa. (Sekularizovaní, nenáboženští židé čtou SZ asi jako my Staré pověsti české, ale má pro ně velký historický význam a velmi si tohoto svědectví váží.)
A tak čteme i dnes Starý Zákon my a můžeme se ptát a vzpomenout na to, s čím v životě bojujeme nebo jsme bojovali, kam jsme šli. A kde byl přitom s námi Pán Bůh? Evangelium nám říká, že Zákon nám dá to dobré vodítko, řekněme že ta pravidla a zákony nám dají dobrý směr, ale milost a pravda se stala skrze Pána Ježíše, abychom na to nebyli sami.
Konkrétní příklad jsem slyšel nedávno, kdy na jednom určitém pracovišti panovalo velmi nepřátelské prostředí, pomluvy, donášení, co si jen dokážeme představit – a onen bratr, který se snažil si chovat naději a jakoby si s sebou nosil do práce takovou truhlu smlouvy, neztrácel naději a pravidelně se modlil za to, aby se něco změnilo. Nic se nestalo ze dne na den, i to putování pouští koneckonců trvalo čtyřicet let, ale zde se ukázal ten duchovní boj, že byla pak často patrná významná změna mezi lidmi. Takový úkol je jistě i na nás. Nést Hospodinovu smlouvu i proti té takzvané blbé náladě.
A advent slavíme proto, abychom věděli, že si na nás Pán Bůh udělal čas. Vytvořil pro nás podmínky. Vyrovnal cestu. Poslal nám své proroky. Poslal svého Syna. A to ne jen v té konkrétní historické době, ale pokaždé, když se scházíme k bohoslužbám, pokaždé, když někdo přijme křest nebo ještě předtím když zažije obrácení, zde pokaždé se setkáváme s Pánem. Jemu za to díky. Zákon i evangelium jsou zde proto, aby ukázaly dobrou cestu, rozsvítily světlo mezi námi, abychom slyšeli o milosti a abychom společně prošli takovou cestu jako i Izraelci, jimž dal Hospodin přejít Jordán. Konkrétní svědectví jsem už zmiňoval.
Zvláště v této adventní době je otevřený čas pro sdílení evangelia, pro sdílení a dobré svědectví toho, co přinesl Pán Ježíš.

Píseň: 272 Jak vítati mám Tebe

Sv 340 Tou cestou dál