Bohoslužby dne 9. 12. ve Kdyni, neděle 2. adventní (text kázání podle lutherských perikop)
Pane Bože, svátky vánoční očekáváme a dobu adventní prožíváme různě, někdy nezbývá čas se zastavit, myslíme na své blízké a i v tomto počasí se objevují různé myšlenky. Na důležité věci přitom někdy nemáme čas. Prosíme, staň se Ty sám Pánem našeho času, jen u Tebe máme odpočinutí. Přijď mezi nás se svým světlem, o to pokorně prosíme. Amen.
1. čtení: Job 37:22n. Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu; avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
2. čtení: Iz 35:3-10 Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.
Text kázání: Joz 4:1-9 Když celý ten pronárod do jednoho přešel Jordán, řekl Hospodin Jozuovi: „Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene, a přikažte jim: Vyneste zprostřed Jordánu, odtud, kde nepohnutě stály nohy kněží, dvanáct kamenů, vezměte je s sebou a složte je na místě, kde této noci přenocujete.“ Jozue tedy povolal dvanáct mužů, které z Izraelců určil, po jednom z každého kmene, a řekl jim: „Jděte před schránu Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu. Každý si vyzvedne na rameno jeden kámen, podle počtu kmenů Izraelců. To bude mezi vámi na znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: ‚Čím jsou pro vás tyto kameny?‘, odpovíte jim: ‚Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy; když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily.‘ Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky.“ Izraelci učinili, jak Jozue přikázal. Vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle počtu kmenů Izraelců, jak Jozuovi uložil Hospodin, a přešli s nimi na místo, kde se chystali přenocovat; tam je složili. Též na místě uprostřed Jordánu, kde stály nohy kněží nesoucích schránu smlouvy, postavil Jozue dvanáct kamenů a ty tam jsou až dodnes.
Kázání: Sestry a bratří,
jak prožíváte advent? Někdy se uprostřed všeho toho zařizování a úklidu už dopředu ví, že na svátky tu nebudeme, narození Páně budeme slavit třeba na druhém konci republiky se svými blízkými – a tak i tento advent pro nás může být zase dobou příprav a čekání, ale zároveň naděje, kterou můžeme a máme předat druhým.
Na něco čekáme, očekáváme – a tu slyšíme od spravedlivého Joba, že Všemocného nenajdeme – opravdu?
Co je to za Boha, mohlo by čtenáře napadnout na první pohled. Ale jak už to v Bibli bývá, že je třeba číst celou větu a nejlépe několik vět v kontextu, to Jobovo pozorování má hlubší význam: On pak dále zvěstuje, že Hospodin má svůj čas, kdy shovívá, jak by se dříve řeklo, tedy dává nám čas a prostor. Soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat, říká Job. To je i odpověď do časů, kdy se jakoby nic neděje, ticho po pěšině, tak když hledáme, vydáváme se na cestu, i když k tomu máme zdánlivě malou moc, říkáme si: co my kolem sebe zmůžeme, co dokážeme … - i tak nebudeme zklamáni. Pán Bůh se v našich životech oslaví. Máme už z Písma svědectví o tom, že se takto ukázal lidem prostým i vznešeným a v moci postaveným – a všichni uslyšeli o narození Pána Ježíše. Pastýři, astrologové i vládci tehdejšího světa. A ještě jedna důležitá věc: Když slavíme advent, není to jenom čekání na Vánoce, ale je to další rok a další čas naděje, kdy může přijít Pán Ježíš. A je to zpráva pravdivá, řekněme si dnes. Tehdy se také vůbec nezdálo, že by ta proroctví a svědectví mohla být pravdivá.
A zde v tomto čase očekávání nám právě zní to důležité Slovo: Buďte rozhodní. Co to znamená? Je to úkol pro na nás pamatovat právě v předvánoční čas na Boží spravedlnost a navíc může udivit, že v Bibli se píše o Boží pomstě. Ta Boží spravedlnosti je jiná než lidská, tedy čekající i odpouštějící, soudem nechce pokořovat, říká dnešní text.
Co tedy znamená to biblické Slovo, že Bůh přichází s pomstou? Tak musíme si říct: Není to Zákon. Není to ani recept na naši spravedlnost, byť by to bylo upřímnou vírou. Vůbec různé pokusy zasadit Pána Boha přesně do dějin vždycky ztroskotaly, budovat Boží království na Zemi – to už tu taky bylo, ale je zároveň dobré a někdy i úlevné vědět, že Hospodin je Pánem našeho času.
A to už je zaslíbení: Hospodin dává Jozuovi pokyny, z nichž vyplývá nějaké svědectví: Jednak hmotné a viditelné svědectví těch dvanácti pamětních obelisků, které, jak říká kniha Jozue, tam stály či stojí až do jeho dob. I dnes jsou ve Svaté zemi mnohá místa, která jsou přesně tradicí zeměpisně určena a jedná se o takováto místa vítězství Hospodinova například. A často se ta místa v Izraeli jmenují hebrejsky stále stejně tak, jako jsou pojmenována v Bibli. Třeba právě Jericho, Betlém, Beeršeba atd. I my jsme Žižkův sbor, v Domažlicích máme náměstí Prokopa Velikého, tady nahoře v lese je Husův kámen, v Písmu nacházíme i vrch Tábor – takto i naši předkové učinili taková různá znamení své víry v našem kraji. Takže to, co Hospodin Jozuovi říká, nejsou jenom provozní pokyny pro velitele vojska, a někdy se Starý Zákon tak čte – ale jsou to pokyny pro Boží lid, aby nic z té biblické dějepravy nezůstalo v jejich kraji zapomenuto. A abych se vrátil ze zeměpisu k Bibli, některé žalmy bývají zvlášť označeny jako „pamětní zápis“. A tak je to i s těmi adventními a vánočními proroctvími a znameními. I když jim někdy nasloucháme jen o Vánocích, k víře mohou dovést kdykoli.
A co to znamená dnes pro nás jako pro církev? Když čteme, že pro Jozueho, Mojžíše a další měl Pán Bůh připraveno konkrétní povolání, není to jen historické svědectví. Jednak už ve Starém Zákoně je to takový obraz učedníků – že Pán Bůh si jako učedníky a svědky povolal Abrahama, Noeho, Mojžíše, proroky, a tak už zde máme takovéto svědectví, které pokračuje i v církvi. A co je při tom důležité, toto působení Boží neskončilo ani s dobou apoštolů, s koncem Nového Zákona, i když si to někteří lidé dříve mysleli. Že teď už svět funguje jakýmsi samospádem. Ale tak tomu není.
Vždy se děje něco nového. Job říká, že od severu přichází zlatavá záře – a protože ze severu nemůže svítit Slunce, je to ona hvězda adventu, hvězda k očekávání. Zvláštní znamení, které nás má zastavit a přinutit k zamyšlení. - Můj vzdálený bratranec napsal hudební skladbu Z temnoty světlo - a to má dobrý význam a smysl, že se v této době ukazuje to světlo, hvězda, naděje.
Slyšíme ten biblický příběh a položme si otázku: Jak chce Pán Bůh provázet konkrétně mě? Jsou zde jistě pro nás různá Boží znamení a jak Job říká, že Pán Bůh čeká, to je to konkrétní oslovení do našich životů. Třeba když jsme minulou neděli mluvili o tom, jak čekáme na návštěvu některých svých blízkých a tu najednou je spousta jiných starostí i o víkendu, stále je zde naděje v tom, že se, obrazně řečeno, zeptají: Co znamenají zde tyto kameny? A jak vypadá mše? A proč tam na tom domě je kalich? – na tyto otázky můžeme přesně ukázat takové kameny ke svědectví. Kameny, obelisky, památníky, církevní stavby, posvátná místa i naše osobní upomínkové fotografie například – to všechno může sloužit jako odpověď na takové otázky.
K tomu patří také Slovo „Buďte rozhodní“ – to čeká na nás, bratři a sestry! Znamená to i v tomto adventu, abychom o Pánu Ježíši beze studu mluvili a nic z toho nezakrývali.
Jozue, Job, Josef s Marií, apoštol Pavel i další svědkové mohli slyšet toto nebo podobné Slovo: Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se!“ – víte, co je na tom nejzajímavější? To se totiž říká ještě předtím, než jsou vyjmenovány jednotlivé aspekty Boží vlády a Božího příchodu. Řečeno jinak, ještě než my se rozhodujeme v našem životě víry, ještě než se začneme oblékat do kostela nebo na biblickou hodinu, tak ty ochablé ruce a klesající kolena, tedy naše fyzické síly či spíše slabosti, to všechno neuniká Božímu pohledu a my v těch svých slabostech budeme posíleni. Pán Bůh na nás pamatuje. A co je ještě zajímavé: Motivem toho zaslíbení Božího není naše spravedlnost. Motivem není naše mravní bezúhonnost. Motivem, proč se námi Pán Bůh vůbec zabývá, je právě ta pomoc. Jeho pomoc. Jeho natažená ruka. Jeden z našich reformátorů, Martin Luther, zde zdůrazňuje spasení z milosti: Jako první přichází Pán Bůh k nám, podává nám pomocnou ruku, rozděluje vody Jordánu, posiluje klesající kolena – a jestli na to bude reagovat naše víra – to je už jen naše odpověď Duchu Svatému. V tom, zda budeme mít otevřené oči pro ta znamení a stopy Boží – a jako pamětní kameny třeba fotky v kronice, svědectví víry, misijní Bible, ale i veškerá shromáždění lidu Božího, za něž sluší Pánu Bohu děkovat.
To čertovo kopýtko jenom spočívá právě v tom, zda my na to Pánu Bohu odpovíme. Pán Bůh třeba povolal i Jonáše. A Jonáš mu napřed řekl ne a chtěl zdrhnout. Ze Svaté země až do Taršíše, tedy přes celé Středozemní moře až někam k Gibraltarskému průlivu. Až na druhý pokus Jonáš Pánu Bohu odpověděl a šel do Ninive. Kázali jsme o tom nedávno.
A tak se pokaždé setkáváme s příběhy a svědectvími. Ať Pán Bůh tak, jako splnil své zaslíbení před těmi úplně prvními Vánocemi, požehná i všechny naše rodiny, když se kdokoli zeptá, co znamenají tato slova, stavba tohoto kostela, pamětní fotografie nebo biblická Slova, která máme doma na památku. Abychom mohli říci spolu se svědectvím Starého Zákona: Tyto základy, slova a svědectví jsou zde na paměť až dodnes. Ať nás požehná Pán na cestách do našich domovů i při svědectví našim blízkým.
647 Kriste, Synu jediný
Ohlášky: Tento týden bude jenom pondělní kavárnička 16h a úterní ekumenická biblická hodina 17h.
O adventních nedělích se scházíme v pravidelnou dobu v 9 hodin, další vánoční program je tento:
15. 12. Canzonetta a Bel Canto 18:00;
16. 12. neděle 9:00;
23. 12. neděle 9:00, na katolické faře od 15:30 hodin vystoupení žáků ZŠ Kdyně;
25. 12. úterý 9:00 VP;
30. 12. neděle 9:00;
1. 1. úterý 15:00 VP;
6. 1. neděle a Tři králové 9:00.
Prosíme o modlitby za sestru Kačírkovou z DPS, která je v nemocnici v Plzni.
Dostali jsme asi 10 dárků Krabice od bot a protože sběrná místa byla letos rychle plná, využijeme podobného projektu a dárky odvezeme do klubu Fontána v Domažlicích, který spravuje také naše Diakonie a využijí zde dárky přímo v místě pro děti.
236 Ježíši, Pane nejvyšší
- Pro psaní komentářů se přihlaste.