Poslední neděle občanského roku, 1. neděle po Vánocích

Bohoslužby dne 30. 12. ve Kdyni, 1. neděle po Vánocích

441 Svatá doba, Páně den

1. čtení: Iz 40:18-29 Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte? Řemeslník odleje modlu a zlatotepec ji potáhne zlatem, stříbrné řetízky přidělá zlatník. Chudák, který na takovou oběť nemá, vybere dřevo, které netrouchniví, a vyhledá zručného řemeslníka, aby mu zhotovil modlu, jež by se neviklala. Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání. Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země. Sotva byli zasazeni, sotva byli zaseti, sotva jejich odnož kořeny do země zapu-stila, zaduje na ně a oni schnou a vichr je odnáší jako slámu. „Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?“ praví Svatý. „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? “ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět

2. čtení: Ž 93 Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití. Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině. Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán

Text kázání: Joz 21:1-3.41-45
Představitelé lévijských rodů přistoupili ke knězi Eleazarovi a k Jozuovi, synu Núnovu, a k představitelům rodů izraelských pokolení. Mluvili k nim v Šílu, v kenaanské zemi, takto: „Hospodin přikázal skrze Mojžíše, aby nám byla dána města k bydlení i pastviny při nich pro náš dobytek.“ Izraelci dali tedy lévijcům podle Hospodinova rozkazu ze svého dědičného podílu tato města s pastvinami: Všech lévijských měst uprostřed trvalého vlastnictví Izraelců bylo čtyřicet osm, i s pastvinami. Ke každému z těchto měst patřily okolní pastviny; to platilo o každém z těchto měst. Hospodin dal Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal jejich otcům, že jim jí dá. Obsadili ji a usadili se v ní. A Hospodin jim dal odpočinutí všudy vůkol, zcela tak, jak přisáhl jejich otcům. Žádný ze všech jejich nepřátel před nimi neobstál. Hospodin jim vydal do rukou všechny nepřátele. Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo.

Kázání: Kdybychom potřebovali takový základní příklad, čeho se týká nebo má týkat víra a jak třeba odlišíme víru a pověry, říká zde prorok v prvním čtení: Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte? Řemeslník odleje modlu a zlatotepec ji potáhne zlatem, stříbrné řetízky přidělá zlatník. Chudák, který na takovou oběť nemá, vybere dřevo, které netrouchniví, a vyhledá zručného řemeslníka, aby mu zhotovil modlu, jež by se neviklala.
Když se vrátili Izraelci z egyptského zajetí, lévijci jako jediný kmen neměli určený okrsek země jako ostatním kmenům, ale četli jsme, že po celé zemi dostali 48 měst. Kniha Jozue je na znamení působení Božího plná bitev a také i vítězství, ale důležité je, co nám zní zde na konci: Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo. A to platí i v čase po Vánocích a také jako zaslíbení před novým rokem. Pán Bůh nezapomíná a ví, co lidu řekl, provází tak lid Izrael a provází i nás.
Jenže tak jako i dnes se to může dít, už Izaiáš asi někde slyšel takové stýskání, jaké cituje: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo.“ A vzápětí se ptá: „Proč, Izraeli, mluvíš takto? Nepřichází snad k Tobě nic dobrého? Nečekáš na Služebníka Hospodinova? Nepřijali jsme z jeho ruky mnoho darů?“ A zase bychom v odpověď mohli od někoho slyšet, že to si jen my v kostele tady řekneme, ale že navenek to vidět není – jenže se obvykle směšují dvě věci: Od nás lidí to někdy vidět není, protože jsme hříšní. A také proto někdy chodíme do kostela. Ale oproti tomu od Hospodina přicházejí ty dobré věci stále! Jenom ti proroci museli vždycky přijít a lidu to připomenout, aby nemalomyslněli, aby nebrblali, aby si nezáviděli, aby si nenadávali, aby si nepředhazovali, kdo udělal více skutků a kdo je udělal lépe. To je mezi námi lidmi pořád. Izaiáš to ví, a proto se ptá: „Proč, Izraeli, mluvíš takto?“
Když se nám tedy bude zdát, až sníme všechno cukroví a odstrojíme stromeček, ba i šampaňské ze Silvestra dopijeme, a bude se nám zdát, že není co oslavovat, že není proč se radovat, co když uslyšíme to slovo: „Proč, Izraeli, mluvíš takto?“ Přijdeme na to, že nám spousta věcí spadla z nebe nebo jsme potkali nějakého Služebníka a Pomocníka Hospodinova právě jako ti Izraelci v poušti a později v nové zemi. Proto měli proroky. Proto měli s sebou truhlu smlouvy. A už Abraham cestoval do Nové země, ještě s mezizastávkou v Egyptě kvůli hladomoru, a stále zde slyšíme to Slovo povzbuzení: Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo: všechno se uskutečnilo. Tím jsou jistě myšlena všechna ta slova, která Hospodin mluvil k Mojžíšovi, k Jozuovi, a jistě nejen ta slova prorocká, která máme zapsána jako ten „svatý text“ v Bibli, ale už třeba v příběhu Samuele jako chrámového služebníka čteme, že „Hospodin nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem“ (1Sa 3:19). Ať to byla slova Samuelova nebo Boží, víme tak, že na nás Pán Bůh nezapomněl. A tak to starozákonní Slovo není jen tím svědectvím o oné době, ale toto Slovo Boží platí jako povzbuzení a ujištění i do našeho času.

Píseň: 294 Ó křesťané všichni
Závěrečná píseň: 307 To pastýřům, když na horách