Svátek Jména Ježíš

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Pane Bože, Ty jsi počátek i cíl našeho života a jsi i Pánem našeho času, ať již o tom víme nebo ne. Často míváme různá i vzájemná přání a předsevzetí – požehnej nám celý nový rok a vyslyš nás, když spolu se svatým Františkem Tebe prosíme: Pane, dej nám sílu změnit to, co změnit můžeme; vzájemně snést to, co změnit nedovedeme a dej nám moudrost, abychom to od sebe dokázali rozlišit. O Tvou přítomnost prosíme. Amen

Čtení: Jr 31:2-20 (židovská synagogální čtení pro diasporu na Nový rok)
Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. Znovu budeš vysazovat vinice na samařských horách. Budou vysazovat, a ti, kteří budou sázet, budou i sklízet. Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“ Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ Slyšte, pronárody, Hospodinovo slovo, na vzdálených ostrovech oznamte toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. Přijdou a budou plesat na výšině sijónské, budou proudit k Hospodinově dobrotě za obilím, moštem a čerstvým olejem, za mladým bravem a skotem. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada. Už nikdy nebudou tesknit. Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. „Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost. Duši kněží zavlažím tukem a můj lid se bude sytit mými dobrými dary, je výrok Hospodinův.“ Toto praví Hospodin: „V Rámě je slyšet hlasité bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své syny, odmítá útěchu, protože její synové už nejsou.“ Toto praví Hospodin: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala, je výrok Hospodinův, však oni se vrátí z nepřátelské země. Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území. Zřetelně jsem slyšel Efrajima, jak si stýská: ‚Potrestal jsi mě a byl jsem ztrestán, býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh. Po svém návratu chci činit pokání, po svém poučení budu se bít v prsa, stydět se a hanbit, že nesu potupu svého mládí.‘ –Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.“
Píseň: 529 Rok nový k nám zase přišel

Text kázání: Sestry a bratří, četli jsme text, který čtou na Nový rok židé v diaspoře, tedy mimo Izrael. A čteme o milosti: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ A pro ten nový rok je Božímu lidu zaslíbeno, že bude důvod tancovat, zpívat a hrát na hudební nástroje, sázet, sklízet, a tu si ten rozptýlený lid připomíná: Vždyť už tu je den, kdy zavolají hlídači na Efrajimském pohoří: ‚Vzhůru, vydejme se na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.‘“ Toto praví Hospodin: „Radostně plesejte vstříc Jákobovi, jásejte nad tím, který je hlavou pronárodů, vzdávejte chválu, rozhlašujte: ,Hospodin spasil tvůj lid, pozůstatek Izraele.‘ A pak i pro církev zaznívá proroctví: Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. Přijdou s pláčem a s prosbami o smilování, já je povedu. Dovedu je k potokům, jež mají vodu, cestou přímou, na níž neklopýtnou. Budu Izraeli otcem, Efrajim bude můj prvorozený.“ Což také znamená, že v církvi nikdy nejsou a nemají být zavřené dveře a že toto starozákonní zaslíbení platí i pro nás. Čteme, že přicházejí s pláčem a prosbami - a to zase nám ukazuje, že v domě Božím smí každý najít pokoj. A to není právo nebo kompetence, kterou bychom si osobovali my sami, k tomu máme zaslíbení již zde ve Starém Zákoně. Přichází tak dobrá zvěst, evangelium, restart, obnovení: Když tváří v tvář té často neradostné historii slyší naši bratři ve víře toto: „Ten, který rozmetal Izraele, shromáždí jej, bude jej střežit jako pastýř své stádo.“ Hospodin zaplatí za Jákoba, vykoupí ho z rukou silnějšího. – Ať už v dějinách hledáme Boží stopy nebo ne, po zániku jeruzalémského chrámu je zde slyšet ujištění, že toto není konec dějin, že má smysl toto číst na Nový rok, historii nevymažeme, ale na konec zde zní: „Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.“

Kdo to byl Efrajim? Byl to syn Josefův a vnuk Jákobův. A jemu jsou zde právě v té historii židovského národa vyslovena zaslíbení. A někdy nad kázáním Božího Slova můžeme slyšet otázku a podivení, jak můžou ještě v dnešní církvi zaznívat slova o postech, obětech, putování lidu Božího a tak dále, když si přece buď jako jednotlivci nebo jako evropská civilizace žijeme v blahobytu – taková kritika může být někdy oprávněná tam, kde zapomínáme Pánu Bohu děkovat, že skutečně žijeme v té nejbohatší sedmině světa. A když je řeč o chvále a děkování, tyto kapitoly proroka Jeremiáše jsou takovou písní chval a díků, protože se vztahují k porážce Babylona. Patnáctkrát v této 31. kapitole zaznívá zaslíbení Hospodinovo, co se stane a jak on bude provázet lid Boží.
Máme starozákonní text, můžeme se ptát, jestli ještě platí, když Starý Zákon naplnil Pán Ježíš, jak o sobě sám říká. Ale přesto můžeme přijímat stejnou naději jako židé v diaspoře po celém světě: Na nikoho z nás Hospodin nezapomněl. A to platí nejen pro Efrajima, ale i pro nás. A v tom novém roce se zase můžeme setkat s novými možnostmi, s novými příležitostmi, kterými můžeme být obdarováni a obohaceni a pak tu radost na nás mohou poznat i druzí. Proto pro nás platí Slovo proroka Izaiáše: Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, za Svatým Izraele, který tě oslavil. Iz 55:5. Mluvíme někdy v církvi o misijní situaci, zveme či snažíme se zvát a tu si třeba říkáme, aby z toho nakonec nevymizela zvěst evangelia; ale ta zaslíbení týkající se obnovy chrámu jsou také o chrámu duchovním, totiž společenství, sboru, církvi, skupinkách, biblických hodinách, … Takové živé naplnění tohoto proroctví zažili v Přešticích. Při stavbě sídliště tam byl evangelický kostel zbourán bez náhrady. Jak sbor vypadá dnes, možná víte. Ve velké vile, dnes rozšířené i o stacionář. Takové příklady jsou dobrým svědectvím, i když na dálku. Na dlouhé vzdálenosti zněly třeba i prosby jeruzalémského sboru, který postihl hladomor – a sbírala se na ně celá řecká církev vzešlá z pohanů.
A v novém roce budeme jistě čelit různým výzvám, tu když naši bratři či bratranci ve víře čtou Jeremiáše, mějme spolu s nimi tento výhled víry: Písmo hovoří o naději, která nezahanbuje, tedy: je to naděje, kvůli které se nám nikdo nebude posmívat … je výrok Hospodinův, lze dodat.
Pánu Bohu můžeme děkovat za to, čím nás za uplynulý rok provázel, trpělivě nám prokazoval milosrdenství, jak Jeremiáš říká, a mluví se zde o velké přestavbě: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí. Dokonce se prorok odhodlá k tomuto výroku: Vrátí se sem veliké shromáždění. Když jsem tu uváděl přeštický sbor, na počátku služby Satkových se v modlitebně scházelo pět lidí. A Jeremiáš má povzbuzení, které myslím překoná jakoukoli dobu: Už nikdy nebudou tesknit. Říkalo se tomu splín, deprese, blbá nálada, dozvěděli jsme se, že naše země nevzkvétá – ale najednou je tu jakýsi zástup bubnující v radosti, v tom proroctví se oslavuje úroda s obilím a moštem a ten vzpomínaný Efrajim vyhlíží nový den od Pána Boha. A tak i my, když se snažíme být tou solí Boží v našem okolí, můžeme říci svým bližním, že život právě nemusí být bez chuti.
Prostě to na nás bude v tomto roce vidět, komu patříme.

Píseň: 289 Bohu chvála buď i čest

Závěrečná píseň: 176 Někdo mě vede za ruku