Bohoslužby dne 17. 2. 2019 ve Kdyni, neděle Devítník

429 Ve Tvém jménu, Pane náš

1. čtení: 1Sa 7:1-5 Muži kirjatjearímští přišli a Hospodinovu schránu odnesli. Dopravili ji do domu Abínádabova na pahorek a jeho syna Eleazara posvětili, aby u Hospodinovy schrány držel stráž. Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. Samuel vyzval celý izraelský dům: „Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z rukou Pelištejců.“ Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a sloužili jenom Hospodinu. Samuel vyhlásil: „Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu.“

Píseň: Sv 74 Hosana

Text kázání: Mt 6:11 Náš denní chléb dej nám dnes. (Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.)

Kázání: Zkoušeli jste se někdy postit? Nebo znáte někoho, kdo držel protestní hladovku? (Já jsem si vzpomněl třeba na aktivistu Stanislava Pence, který držel hladovku v listopadu 89 za propuštění disitentů.) A dokázali byste to několik let? A teď si představte, že Izraelci, přitom v neustálém nebezpečí od okolních národů, nešli dvacet let na bohoslužbu. Prostě měli takový dobrovolný půst od života s Pánem Bohem. A bohoslužby ve Starém Zákoně, to také znamenalo přinášet oběti a některé z nich také mohli společně jíst, ale asi si dělali hod raději doma, zvali se možná na návštěvy a ani si nevzpomněli na tu truhlu smlouvy, kterou přinesl Jozue. Tehdy ještě nestál jeruzalémský chrám a ta truhla smlouvy pro ně měla být hlavním znamením Hospodinovy přítomnosti. Jenže co se nestalo: Lidé právě začali doma shromažďovat sošky cizích bohů, baalů a aštartů, tedy asi kenaanského boha Baala a babylonské bohyně Ištar – a co od toho vlastně očekávali? Potřebovali si nějak pojistit svůj život, kdyby to náhodou s Hospodinem nevyšlo? Nevíme. Každopádně něco podobného se stalo v příběhu proroka Elijáše: Na hoře Karmel vedle jeho oltáře Hospodinu byl postaven i oltář Baalových proroků, kteří křepčili a tancovali kolem a volali: „Baale, odpověz nám!“
Může se to stát i nám. Budeme mít pěkně uklizeno, ale najednou se můžeme obávat, co když přijdou nějací ti Pelištejci – a největší nebezpečí nebylo v tom, že by to byli nezvaní migranti, ale v tom, že s sebou nesli právě tyto cizí bůžky. Dnes se sice zdá, jako by si lidé mysleli, že takovou prosbu „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ si mohou přece splnit sami – a stane se tak. A sami že si ty životní potřeby zajistí. Jistěže pokud má člověk práci nebo vůbec finanční zjištění, mohla by se snad někomu tato prosba, prosba o chléb, prosba o hmotné zabezpečení života zdát zbytečná. Ale zde nejde jen o chléb, ve skutečnosti ta prosba o chléb zahrnuje i všechny další pokrmy, a kdyby jen pokrmy. Je to modlitba za všechny potřeby k životu. A dokonce se často objevuje názor vykladačů, že tím denním chlebem je míněn i mír ve světě, příznivé počasí pro úrodu a kdovíco ještě, co zkrátka představuje dobré podmínky k životu. Jenže to si často vyložíme doslova a kromě toho chleba bychom chtěli i další jiné dobroty, kterých by se nám mělo dostávat. Ale kde je začátek a původ této modlitby?
Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. To už potřebujeme v dnešní době přeložit. Náš chléb každodenní nám dávej dnes (nebo také snad na další den, nemohou se vykladači shodnout). Můžeme vzpomenout na lid izraelský na poušti, kde dostávali manu na každý den a když byl den odpočinku, dostávali už v pátek na oba dva dny. A zároveň to, co si chtěli ukořistit a nasyslit, se jim zkazilo a ve špajzu se jim do zásob pustili červi.
A my už jsme si odvykli na tu přízeň Boží spoléhat, odvykli jsme si tento chléb vezdejší hledat a vůbec potřebovat a často není jednoduché to změnit.
Když tuto modlitbu vykládali v církvi dříve, rozuměli pod tím chlebem i dobré podmínky k životu, spravedlivou vládu, mír v zemi, dostatek úrody a tak dále. A často za to musíme nějakým způsobem bojovat jako prorok Samuel, když zápasil s modlářstvím a pohanstvím a také jako prorok Eliáš, když se také setkal s uctívači Baala a ve zkoušce víry obstál. Bylo to s ním tak, že z proroků Hospodinových přežil jen on sám a také to říká. A zkuste v takové situaci prosit o chléb nebo o přijetí oběti pravého Boha! Ale Eliáš i Samuel nakonec obstáli. Prorok Samuel z našeho dnešního čtení říká: „Jestli chcete vyřešit svoje problémy, tak prostě ty filištínské a babylonské modly vyhoďte a přijďte na modlitební setkání s Hospodinem.“
Takže když kolem sebe vidíme to, co se nám nelíbí, můžeme po vzoru proroka Samuele říci i svým blízkým, že se za ně budeme modlit a provázet je, aby ve svém životě viděli znamení Hospodina a ne žádného Baala či Ištar dnešních dnů. Musíme je pozvat k tomu, abychom se vzájemně posílili ve víře a aby na nás hned tak nějací Pelištejci nemohli. Víte, když lidé berou tato slova o nepřátelích doslova, v celé té debatě o migraci je v dnešním světě jeden významný úkaz: Ať už jdou občané muslimského vyznání kamkoli, oni Korán znají. Oni se modlí. Co až se zeptají: Kdo je Tvůj Bůh? Mohou se posmívat úplně stejně jako ti uctívači Baalovi. A teď vůbec nemyslím na to, kdo má pravdu nebo kdo má nad kým zvítězit nebo jestli se máme přesvědčovat navzájem. Prostě si jen zkusme představit, jako ti Izraelci po dvaceti letech, že si najednou protřeme oči a jediné, co můžeme udělat, je navrátit se k Hospodinu. V případě, že jsme se nějakou dobu postili od Hospodinovy přízně a přítomnosti. Protože on nám dá náš chléb pro každý den – a když tento Boží chléb vezme do ruky Pán Ježíš, víme, že zbývá ještě sedm nalámaných košů. Rozdejme je těm, kteří na Hospodina už zapomněli. A ještě nám k tomu zaznívá ta Samuelova výzva: „Shromážděte celý lid a já se budu za vás modlit k Hospodinu.“ I my se tak pozvěme navzájem k modlitbám, kdy můžeme druhým lidem říci, že na ně myslíme a za ně se modlíme. I za ten jejich chléb. Amen.

Píseň: 545B Otče náš Všemohoucí
Závěrečná píseň: 198 Pod ochranou Nejvyššího