Bohoslužby dne 24. 3. 2019 ve Kdyni, neděle 3. postní, výroční sborové shromáždění

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět

1. čtení: Žd 13:5b Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘

Píseň: Sv 344 Tvá svoboda

2. čtení: 2Tm 1:3 Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci.

Píseň: 405 Kristus choť svou, církev svatou, tak zamiloval

Text kázání: Žd 12:22-23 Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle.

Kázání: Kázání o pomoci pronásledovaným křesťanům – proč takovéto téma? My máme před sebou program uplynulého roku a není to jenom inventura a účtařina, ale máme být za co také Pánu Bohu vděčni. Tam, kde se nám spoustu věcí podařilo, to je s Božím požehnáním a Pánu Bohu za to také patří díky. A v posledním časopise Kroky vyšly modlitby za pronásledované křesťany. A odtud jsou vzata naše dnešní čtení. I právě tehdy, když přemýšlíme o životě sboru, čiňme tak s vděčností za to, čeho se nám dostalo, právě když si uvědomíme situaci církve ve světě, zvláště církve pronásledované. Ještě o tom právě bude řeč. Nejprve upřeme pozornost na druhé čtení. Apoštol Pavel nebo spíše nějaký jeho spolupracovník ze sboru píše mladému kazateli Timoteovi slovo podpory a povzbuzení: Děkuji za tebe Bohu, kterému sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když na tebe neustále myslím ve svých modlitbách ve dne v noci. Jak si ještě připomeneme, my máme také různé modlitebníky a přímluvce, i takové, o kterých nevíme jmenovitě a kteří se nám nehlásí prostřednictvím dopisů, ale myslí na naše společenství také. A v historii takovou podporu potřebovala církev v diaspoře i církev pronásledovaná.
Co nám takové svědectví má ukázat?
- máme se modlit, aby další lidé cítili Boží přítomnost.
- aby viděli dveře ke svědectví.
- aby byli schopni odpustit a milovat své pronásledovatele.
- aby zažívali radost z Hospodina, a to i v utrpení.
- aby věděli, že i další křesťané se za ně modlí.
Teď co nám takové body mají dát?
1. I my jsme byli v uplynulém roce v situaci, kdy jsme nějak nahlas nebo i nevysloveně toužili po Božím oslovení nebo prostě rozjasnění naší cesty. Někdy jsme se o to snažili sami, neprosili Pána Boha, ale sami jsme se snažili přelomit ty okolnosti.
2. Určitě jsme od někoho slyšeli povzbudivé slovo, které přišlo jako odpověď na naše otázky nebo nám pomohlo tam, kde jsme již nic nečekali. Svědectví každého člověka je vždycky jedinečné a v tom je právě ta krása, že v každé době a řekněme v každé generaci si máme co předávat, na tom se také zakládá život sboru; aby to úplně nevymizelo, máme ty nejdůležitější události v kronice a osobní vzpomínky a předávaná svědectví, která se čas od času objeví a otevřou třeba po bohoslužbách a tady se ukazuje to krásné společenství. To Slovo z listu Židům zdůrazňuje, že je určeno církvi, společenství lidí, které si Pán Bůh oblíbil a nezřekne se jich, tedy můžeme říci, že to platí i pro nás.
3. Odpuštění a narovnání vztahů je často proces dlouhý, nesnadný a někdy nám k němu chybí ochota nebo odvaha, chtěli bychom s těmi svými pocity zůstat sami a nenosit je nikam, ale tak se jako křesťané jako jednotlivci ani jako společenství církve nikam nepohneme.
4. Zkusme si každý den, jako v Modrém životě Rychlých šípů, najít i něco radostného. (To byl takový řád s okýnky na každý den od cvičení, mytí studenou vodou, slušné chování atd. – ale kromě těchto „pravidel“ tam byl také dobrý čin a radostný prožitek. To by se hodilo i církvi.) A co to tedy znamená: Uvědomit si, co nás třeba potěšilo, co jsme zažili pěkného, co nám vykouzlilo úsměv na rtech, co nás pozitivně posílilo.
A dokonce čteme Slovo o radosti z Pána Ježíše i v situaci, kdy první křesťané měli nést trest nebo byli v ohrožení. To je docela silné svědectví, ale právě proto se máme podívat kolem sebe, co z Božího díla vidíme dobrého a co nám může sloužit ke svobodě. A s touto svobodou Boží, o níž vypráví zvěst Velikonoc, s touto svobodou Boží máme nést Slovo Boží a svědectví dál. Nejsme na to sami, máme Ducha Božího. A to se týká i všeho, co s Boží pomocí konáme u nás ve sboru a kam můžeme nejen pozvat další lidi, ale účastnit se také osobně. Jedno latinské přísloví říká: Skála se neprohlubuje silou, ale neustálým padáním vody. Tak si nad tím dopisem římské tajné církvi představme, že se scházeli v těch katakombách, kde se taky třeba potily kameny vodou, ale oni tam slyšeli evangelium o Pánu Ježíši. Což teprve si z toho máme vzít my, když tu máme krásně zatopeno.
5. A určitě jsou kolem nás lidé, kteří se za nás modlí a modlíme se za sebe navzájem. Nebo to řeknu jako výzvu: Modleme se za sebe navzájem! S jistotou to mohu říct z ekumenických biblických hodin, kde se modlíme za naše společenství i za oslovení dalších lidí.
Apoštol Pavel má pro nás povzbuzení: Každý jsme v něčem dobrý. Každý jsme něco dokázali nebo můžeme dokázat a můžeme na něčem stavět. A Pavel píše do římského sboru a věřím, že ta slova jsou i pro každého z nás: Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás. A teď jsou vyjmenovány: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase
s vírou. To můžeme různě posuzovat, jaké přijímáme od druhých moudré slovo pro pomoc, podporu a dobrou radu. Kdo má dar služby, ať slouží. To se netýká jenom služby v rámci diakonie, ale čehokoli, co je potřeba v církvi. A také jakékoli pomoci na půdě sboru. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kolik někdy pomůže, když slyšíme jednu větu dobrého hodnocení, co se druhým lidem líbí na nás nebo na naší práci anebo to můžeme alespoň zprostředkovaně slyšet. A sami mějme otevřené oči tak, abychom druhé ocenili a pochválili. Dále: Kdo rozdává, ať dává upřímně. Tu můžeme myslet na naše sbírky. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. (Řm 12:6-8) Prostě jako by Pavel psal přímo pro výroční sborové shromáždění. Ono když se to římské společenství scházelo tajně takříkajíc císařovi pod nosem, museli v tom sboru mít promakaný systém.
Právě v listu Římanům píše apoštol Pavel velké povzbuzení pro víru těch tajných křesťanů a tomu sborovému společenství neudílí jenom pokyny církevních řádů, ale přináší také Slovo povzbuzení a posílení. A to platí a platit má i dnes pro nás. Pavel píše: Vybízím vás, bratří (a sestry), pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Řm 12:1-2) A když jsem toto Slovo dočetl, našel jsem v Českém bratru dobrý citát: Když nepřijdeš (myšleno do shromáždění), chybíš těm, kteří přišli.

Píseň: 521 Prozpěvuj, ó věrná duše

Poslání (3. čtení): Žd 10:23-25 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Závěrečná píseň: 515A Pamatuj, člověče, proč tě Pán Bůh stvořil