Neděle 4. postní

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět

1. čtení: Žalm 103:1-4 Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním.

Píseň: 19 Bože náš, slávu Tvou

2. čtení: Parabible

Báseň: Miroslav Černý – Balíček karet

Text kázání: Očištění malomocných Lk 17:11-19 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?" Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."

Kázání: Sestry a bratří, četli jsme o malomocenství, dneska se mu říká lepra. Co přenáší ty bakterie je sice dodnes nejasné, ale napadají pak imunitní systém. Proto ten převyprávěný příběh hovoří o feťácích, tedy drogově závislých, kteří se sami vydávají v riziko přenosu infekce. Ale přesto přicházejí tito nemocní k Pánu Ježíši. Jistě je pro ně poslední záchranou. Tonoucí se stébla chytá. To známe. Všichni volali na Pána Ježíše, znali ho buď jménem nebo o něm nějakým způsobem slyšeli a věděli, že se projevuje jako ten očekávaný Spasitel, tedy Zachránce. Je potřeba připomenout, že případ malomocných se neobjevil jen tak. Už starozákonní předpisy pamatují na to, že takto infekčně nemocní mají na výstrahu volat: „Nečistý, nečistý!“ (Lv 13:45) Asi jako se karanténa vyhlašovala vyvěšením žluté, prý morové vlajky. A oni skutečně volají. Ale co volají? „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
Teď před Velikonocemi si ještě můžeme říct, že těm malomocným bylo většinou kromě těch dalších bezpečnostních předpisů obvykle vyhrazeno místo za městem. A za městem, za hradbami, byl také ukřižován Pán Ježíš. A nyní se právě k takovým sklání.
Čteme příběh uzdravení, ale pak se dozvídáme, že se vrátila jen polovina. Uzdraveni byli všichni, ale málokdo se vrátil. Pokřtěných ve Kdyni je prokazatelně víc, než kolik jich chodí do kostela. Spousta jich na svého Zachránce už zapomněla. „Nebylo jich očištěno deset?“ ptá se Pán Ježíš. A oni možná vědí, že byli očištěni. Ale – nějak jim to stačí. Nepodobáme se jim také někdy? Nebo – nechodilo nás někdy na náboženství víc?
Pánu Ježíši vůbec nejde o to, aby do nás drtil katechismus. Proto jsem také zvolil pro dnešek píseň Balíček karet. Ano, pro někoho možná provokativní. Stejně provokativní jako pro někoho Parabible. Ten voják si vyndal karty, protože svoji kapesní Bibli třeba vůbec neměl, třeba ztratil, třeba propil, třeba si z ní balil cigarety. Nevíme. Ale co říká veliteli, který se ptá na čistotu jeho počínání? V kartách má biblické příběhy, ponaučení, modlitby i kalendář. Ano, nevíme, jakou osobní Bibli mají lidé kolem nás. Ale také na nás záleží. Když se nám dostane něčeho krásného a dobrého, co uděláme? Jenom se oklepeme, oddechneme si a půjdeme dál? Nebo budeme zkoumat, odkud že to spadlo z nebe? V pondělí si přišel jeden člověk pro Nový zákon. Sice ještě neví, co se stane, ale chtěl si jej přečíst – aby prý kdyžtak věděl, s čím nesouhlasí.
A takovýto informovaný nesouhlas, řekněme, je také součástí předvelikonočních událostí. Po tomto uzdravení Pán Ježíš s učedníky hovoří o tom, co se stane o Velikonocích a také varuje před tím, abychom si dali pozor na různé takzvané šmejdy, jak se jim dnes říká, a mohou dělat daleko horší věci, než že prodávají padělané výrobky nebo pořádají falešné soutěže. Lidé mohou naletět na něco daleko nebezpečnějšího. Na takzvané falešné proroky. A proto je důležité se dívat na to, co dobrého se děje mezi námi. Jako uzdravení. A už od Pána Ježíše víme, že nikdo není doma prorokem, lidé mu buď nevěřili nebo se k němu stavěli řekněme s podezřením, tehdejší židovská rada, která se ale spíš bála vládnoucích Římanů, měla zase strach, že Pán Ježíš chystá nějakou revoluci a politickou moc. Strach nikdy není dobrým rádcem a obvykle brání tomu, abychom si navzájem rozuměli a dokázali se domluvit.
Aby to naše dnešní společné uvažování nekončilo tak vážně, zmíním historku, která je prý pravdivá. Na Mikuláše se jednou spustil hrozný liják. Pepa, který šel za čerta, se schoval v kostele. Způsobil tím samozřejmě poprask, lidé prchali z kostela, kabelky lítaly, klobouky lítaly, lidi se hnali ven do toho deště, když vtom se k Pepovi v čertovském obleku přitočila jedna paní a dýchavičně povídá: „Hele, satane, já vím, že jsem sice v kostele byla skoro každý den, ale teď vidím, že jsem ve skutečnosti byla skoro vždycky na tvé straně…“
A když jsme slyšeli o tom očištění a o tom, že k nám takto přichází Pán Ježíš: kolik nás bylo očištěno? Vrátíme se?
Modlitba: Stvoř nám, Bože, čistá srdce a obnov našeho ducha k přímosti, upřímnosti a pravdivosti. V Tebe doufáme, že Ty na nás nezapomínáš a v Tebe skládáme svou důvěru ve všem, co nás potká. Buď s námi. Amen

Píseň: 549 Chvaliž Hospodina

Závěrečná píseň: 647 Kriste, Synu jediný