7. 4. 2019, neděle 5. postní (Judica)

196 Co činí Bůh, vše dobré jest

1. čtení: 1Kor 10:30-33 Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Píseň: 429 Ve Tvém jménu, Pane náš

2. čtení: Sk 4:31-37 Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ‚Syn útěchy‘ – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.

Píseň: 507 Zas k Tobě, Kriste, úpím

Text kázání: Žd 9,11-15 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.

Kázání:
Milé sestry a milí bratří, nevím, jestli jste se někdy setkali s různou církevní hierarchií, jak jsou zkrátka nazýváni různí lidé v církvi. Třeba než jsem se stal farářem, byl jsem vikářem. Zatímco u bratří katolíků je vikář už docela významná funkce a ne každý farář (nebo tedy kněz) je zároveň vikář.
A dnes v listu Židům jsme četli o veleknězi. Kdo je velekněz? Velekněz ve Starém Zákoně nejprve musel pocházet z rodu Sádoka, za doby makabejské (před přelomem letopočtu) mohl být veleknězem ustanoven jakýkoli kněz. Ale v každém případě to byla funkce významná. Pro Jeruzalém, Chrám, chrámovou bohoslužbu s oběťmi, jak jsou popsány v Leviticu. A teď proč se o tom mluví v Novém Zákoně?

On ten list Židům nese své jméno proto, že obsahuje množství starozákonních přirovnání, a to přesto, že byl prý určen křesťanům z pohanů. My si tu můžeme přečíst velmi dobře napsané vyznání víry v Pána Ježíše a je zde doloženo, jak se na něm naplňuje Starý Zákon. A toho je plný ten list Židům, je plný těch popsaných starozákonních předpisů a jak se na Pánu Ježíši naplnila starozákonní proroctví, až se zdálo, že to bylo důležité pro obrácené židy, proto list Židům. Důležité ale je, že ti starozákonní věřící naplňovali ty předpisy tak, jak jim bylo srozumitelné a konali ty oběti stále znovu a opakovaně tak, jak to předepisoval Starý Zákon a ty oběti byly rozčleněny podle druhů a příležitostí: Oběť smíření, oběť pokojná, oběť za hřích, ta se ještě dělí, pokud bylo přestoupení úmyslné nebo neúmyslné – a za hřích člověka bylo obětováno zvíře. A list Židům to právě připomíná a důležité zde je, že ta opakovaná oběť už nemusí pokračovat. A navíc, to není všechno. Apoštol vysvětluje, že opakovaná oběť nestačí, i když je to oběť upřímná a že namísto toho velekněze v jeruzalémském Chrámu přichází Pán Ježíš s takovou obětí, jakou nedokáže naplnit žádný starozákonní předpis. A možná právě proto tady čteme takové živé obrazy té starozákonní bohoslužby: K těm obětním předpisům patřila také krev obětovaných zvířat a bylo přesně sepsáno, že s tou krví se mají například pomazat rohy oltáře a popel z obětin že má také očišťující funkci. A tyto všechny obětní předpisy právě překonává Pán Ježíš. A to jsou možná i odpovědi na to, jestli bychom neměli přinášet takové hmotné oběti, i když pro Židy už to není možné, protože právě byl zbořen jeruzalémský Chrám. Pro změnu našich životů přichází něco nového, zpráva o odpuštění, možná stejně neuvěřitelná jako Ježíšovo kázání pro jeho současníky. Protože si kladli tu snad odvěkou otázku, jak je to s oběťmi a spravedlností a jak by mělo být všemu učiněno zadost, přece podle práva – až sám ten tazatel v nějaké situaci potřebuje milosrdenství. A tak tu přichází taková reformace: Pán Ježíš neruší, nepálí nebo neškrtá Starý Zákon, ale děje se tu něco jiného. Ba naopak se tu naplňují starozákonní proroctví. Sám Pán Ježíš v Janově evangeliu hovoří o tom, že on přináší nové vyznání víry, jakoby i novou bohoslužbu a to muselo být pro některé jeho posluchače dost provokativní. O Velikonocích jej potom mimo jiné obviní z rouhání. A to se může stát i tam, kde nám upřímně jde o křesťanské hodnoty v tomto světě, ale zapomínáme se přitom dívat kolem sebe. Třeba jde někdo stejnou cestou jako my, ale neumí zpaměti odříkat vyznání víry nebo si s sebou nestihl zabalit Bibli. A také čteme v evangeliu o tom, že lidé měli a mají svoje představy z víry a představy o víře, Pána Ježíše zkouší a ptají se, jak to všechno je, až jej chtějí nakonec kamenovat. A zde dochází k nevyslovenému či tajemnému zázraku, že se Pán Ježíš náhle ztratí v davu, projde mezi nimi a podaří se mu vyjít z Chrámu.

A třeba tomu mělo tak být proto, že Pán Ježíš vyšel z Chrámu, na cesty za lidmi na okraji. Za takovými lidmi, kteří do Chrámu nejdou, nikdy by tam nešli nebo se tam nedostanou, necítí se hodni a podobně.

To platí také pro nás jako pro křesťany, že máme být otevřeni různým způsobům, jak si k nám lidé najdou cestu a jak my s nimi můžeme hovořit. Právě proto jsem zvolil i text ze Skutků o Letnicích. A zde přicházeli všichni z různých národů. A to zobrazuje i ten úsek z listu Židům: Najednou zde neexistuje zvláštně posvěcený prostor jenom pro někoho: mezi apoštoly mají do shromáždění všichni otevřené dveře. Pán Ježíš je zvěstován jako nový velekněz. Zatímco dříve byl areál jeruzalémského chrámu rozdělen podle národů, židů a nežidů a vnitřní prostor pro kněží a do svatostánku mohl jen ten velekněz a jen jednou za rok – tak toto je Novou smlouvou zrušeno ne podle proto, že by nám Starý Zákon dříve lhal, ale proto, že se Boží smlouva otvírá všem lidem. List Židům proto mluví o smlouvě a novém Veleknězi, oběti za nás přinesl jen on. A to je krásné slovo i do dnešní doby: Mluví se tu o smlouvě: Jistě víte, kolik je různých reklam a kolik je i upozornění na ty takzvané šmejdy, kteří využijí nepozornosti při čtení právě smluv a různých obchodních podmínek. Už nevozí lidi na nákupní zájezdy, ale uzavírají smlouvy po telefonu. Při nabídkách mobilních tarifů, bankovních i nebankovních půjček a podobně. A tu je právě řečeno, že Pán Ježíš není žádný podvodník a i když Stará smlouva, Starý Zákon, měl přinést lidem spoustu dobrého, je tu Nový Zákon, v němž se podmínky mění a v Nové smlouvě, kterou přináší Pán Ježíš, nejsou žádné chytáky psané malým písmem nebo nabídky po telefonu. Tam řeknete během hovoru „ano“ a platíte jako mourovatí. Ale Pán Ježíš, který zaplatil za nás, jednak neklame, jak mnohdy zdůrazňuje apoštol – a pak také: Pán Ježíš po nás nechce ty opakované oběti, sám to říká u Matouše – ale chce především upřímného dárce. A když tedy přistoupíme na tu právní mluvu, kterou nám představuje Bible jako smlouvu Pána Boha s námi, Pán Bůh je milostivý věřitel i milostivý soudce. A když si pod tou novou smlouvou představíme třeba i vyznání víry, tato smlouva má libovolnou výpovědní lhůtu, nejsou zde žádné penále a pokud nechceme, nemusíme si uchovávat ani žádné kopie těchto smluv. Říká se o Martinu Lutherovi, že když byl v nebezpečí nebo se cítil psychicky špatně, opakoval si: „Jsem pokřtěn, jsem Kristův.“ A prý si to také psal křídou po stole.

A tak v této nové smlouvě se nám opravdu nabízí něco nového. O Velikonocích tato nabídka stála před obyčejnými Židy i před veleradou, před zástupy, pohany, vojáky a koneckonců i Pilátem. A jediným písemným dokumentem byl asi nápis na kříži, ještě dokonce posměšně napsaný: „Ježíš Nazaretský, král židovský“ – a aby tento vtip (nápis, který byl od Římanů i té tehdejší velerady spíše k posměchu) – aby si to přečetli všichni, byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. A tu se na ten nápis zadíval voják pod křížem (sv. Longin), něco se stalo a on řekl: „Tento člověk byl zajisté Syn Boží.“ Řekl tak vlastně jedno z prvních vyznání víry.

Ale to také znamená, když si přečteme třeba ten list Židům, že máme na to svědectví víry nějakým způsobem reagovat. Podpořit dobrou Boží věc, která je i na svědectví dalším lidem v tomto městě. Někdy obdivuji proroky, kolik měli trpělivosti. Boží Slovo je sice stálé, ale je stálé proto, že je tu pořád pro nás. V oddíle ze Skutků jsme četli, že do Chrámu přicházeli různí lidé a přinášeli apoštolům různé věci, ano i peníze do sbírky. A tu se zase rozdělovalo těm, kdo potřebovali. A nikdo se nad tím nepohoršoval, i když se tu původně konala ta výsostná a svatá starozákonní bohoslužba. Zde právě přichází ta nová smlouva od Pána Ježíše. Která byla osvětlena a vysvětlena jeho podobenstvími a kázáními, abychom právě jako Boží lid neměli pocit, že na nás s tou smlouvou, navíc ještě novou smlouvou, šije nějakou boudu nebo chcete-li, kuje pikle. A kdyby nám to ještě nestačilo, Pán Ježíš nám zaslíbil přímluvce, to jest Ducha Svatého. A toho pak latinští teologové nazvali Advocatus.

Takže máme potvrzenou novou smlouvu s Pánem Bohem a v dnešním prvním čtení jsme se dozvěděli, že v Chrámu byli stále a chválili Pána Boha a další lidé že přicházeli opakovaně. Nám taky nestačí se například jen jednou za měsíc napít vody. Proto kniha Zjevení mluví o prameni vody živé. I Pán Ježíš mluví o vodě života. I to je dobré si před Velikonoci říct. Tak vás vyzývám: Přijďte! Protože i v tomto čase tu máme zase onu novou nabídku: Jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (Žd 9:15) Za to si sice nic nekoupíme, ale jistotu spasení nám také nikdo nemůže ukrást. Bohu díky – halelujah.

248 Ježíše se nespustím

Svítá 266 Daniel