Bohoslužby neděle Květné

Introit

Apoštolský pozdrav

388 Aj, jak jsou blahoslaveni (nápěv V sjití tomto pravme sobě)

1. čtení: Fp 2:5-11 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí –a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

357 Králi nebeský

2. čtení: Mt 21:1-17
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní os-látko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: „Je psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby,‘ ale vy z něho děláte doupě lupičů.“ I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí, a on je uzdravil. Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“ Ježíš jim odpověděl: „Ovšem! Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“ Opustil je a vyšel ven z města do Betanie; tam přenocoval.

508 Já ztracený a chudý

Text kázání: Žd 2:7-15
Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘ A jinde praví: ‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘ A dále: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Kázání:
Milé sestry a milí bratří,
jaké svědectví jsme to nyní četli? Epištola svatého Pavla k Židům: není epištola, nenapsal ji Pavel, není určena Židům … a reformovaní s trochou škodolibosti dodávali: … a Pavel nebyl svatý. – Ten list Židům je totiž takové sváteční kázání o Pánu Ježíši, které se nepodobá žádnému z Pavlových listů. (Jeho myšlenky tu shrnul asi některý z jeho žáků.) Ale je tam spoustu důležitých věcí víry, které mají svůj zvláštní význam teď v době předvelikonoční. Mluví se tu o veleknězi a je tu notně citován Starý Zákon.
Tak co se o Pánu Ježíši dozvíme? V našem čtení zaznívá ze Starého Zákona žalm 8: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš. A zde se říká, že takto přišel Mesiáš, i když jsme četli v evangeliu, že přijíždí v takovém spíše karnevalovém průvodu. Palmové listí nebo možná někdy květy se kladly namísto červeného koberce i jiným velmožům, ale nyní přijíždí židovský král okupované země na oslu. Takže ty nebeské pořádky se nám ukazují způsobem, kterému sice nemusíme rozumět na první pohled, ale rozhodně nemusíme zůstat v nevědomosti. Proto totiž Pán Bůh povolal apoštoly. Abychom slyšeli to svědectví pro církev. To máme jednak zapsané v Bibli a pak také můžeme dostat odpovědi na naše modlitby. I když se zdá ta odpověď právě tak nečekaná a absurdní jako sdělení, že král přijíždí na oslu. A ta takzvaná nebeská hierarchie znamená, že Pán Ježíš je vládcem a zároveň ochráncem nad námi, ale dal nám současně příklad. Života, víry, modlitby. Takže v tom listě Židům se neodehrává nějaká honosná liturgie pro horních deset tisíc zasvěcených, ale je to vyznání víry. Když jsme se na fakultě učili o vyznání víry, důležitým objevem bylo a je, že si je v tom asi druhém století nevycucali věřící z prstu, ale hledali doklady o Pánu Bohu, Pánu Ježíši a Duchu Svatém v Bibli a ptali se, co to znamená. A to si můžeme uvědomit třeba na příkladu přípravy na křest nebo jiných rozhovorů.
Ale současně víme nebo aspoň tušíme, že Pán Ježíš nenaplňoval ve svém životě pozemském představy všech lidí kolem sebe. „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ ptá se učedníků. A židé té doby čekali Mojžíše, Eliáše, zmrtvýchvstalé proroky… „A za koho mě pokládáte vy?“
„Provokující Ježíš“, nazval jedno své kázání pater Kodet (katolický kněz a jeden z vedoucích Katolické charismatické obnovy). Jedni mu viseli na rtech, i když mu nerozuměli. Druzí mu asi rozuměli a tím spíše s ním nesouhlasili. A nesouhlasili asi ani s takovým královským průvodem, ale ten panovník nemá v římské říši žádnou pravomoc, nepřijíždí ani na koni, ani na velbloudu, ale na oslátku. A přijíždí i tudy, kudy už z lidské vůle žádné cesty nevedou, protože jsou tam zdi, příkopy, hlídky a ostnaté dráty. A tak nahlížíme a prožíváme různé cesty, sledoval jsem rozhovor s profesorem Tomášem Halíkem, který hovořil o tom, že měl možná nějaké jiné ambice i v církvi, ale je dobré i pod tou nebeskou hierarchií, tedy vládou Boží se dívat kolem sebe na takovém místě, jakém jsme – a prof. Halík ukončil: „…a jsem v rukou Božích.“ To potvrzuje i ono svědectví listu Židům: My jsme Boží děti, žijeme v jeho moci. A dokonce není potřeba se k tomu dovolávat andělů, protože ti svědčí o Boží slávě a my o nich moc podrobností nevíme, důležité ale je, že se tu mluví o vládě Pána Ježíše. A v tom je pro nás jistota:
„Jsem v rukou Božích“ – na to někdy s hodinkami nebo spíše již s mobilem v ruce zapomínáme. I mně se to stává. A tak co slyšíme? Co je pro nás důležité? Vykoupení z otroctví. V tom bylo zvláštní už kázání Pána Ježíše a pak také i ty apoštolské listy, které mluví o tom, že Pán Ježíš měl a má sice velkou moc, ale zároveň se nestal jenom supermanem. Takovým, který by nevěděl, jak žijí třeba ti římští poddaní v jeho době, třeba právě otroci nebo cizí národy a různé naše lidské problémy, které mezi námi akorát natahují dráty. Ba právě naopak nám tento zvláštní velekněz nabízí vykoupení z otroctví. Sváťa Karásek zpíval: „Sestoupěj z nebe velký Boží kleště, rozstříhaj drát – ostnatej drát – ostnatej drát – ostnatej drát…“ Některé dráty byly rozstříhány, některé zdi padly, některé stále stojí a jiné se staví. A stále je co dělat pro evangelium. Třeba svědčit dalším lidem. A proto směřujeme k Velikonocům.

248 Ježíše se nespustím

449 Pochválen budiž Pán Bůh náš