Chybová zpráva

Warning: ini_set(): A session is active. You cannot change the session module's ini settings at this time in drupal_environment_initialize() (line 697 of /home/eusers/kdyne/drupal7/includes/bootstrap.inc).

1. neděle po Velikonocích: Co v Bibli není

350 Přemohl Ježíš smrti moc

1. čtení: Sk 1:1-5 První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“

521 Prozpěvuj, ó věrná duše

2. čtení: Sk 1:6-14 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit králo-vství pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hle-děli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Ga-lileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. Když přišli do města, vystoupili do horní míst-nosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

246 Přišlo k nám padlým spasení

Text kázání: Sk 1:15-26 V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí – a řekl: „Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole. Neboť je psáno v Knize žalmů: ‚Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlel;‘ a jinde je psáno: ‚Jeho pověření ať převezme jiný.‘ Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva, Josefa, jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“ Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.

Milé sestry a milí bratří,
co dělal Pán Ježíš těch 40 dnů po vzkříšení? Víme, že byl vzkříšen a svátek Nanebevstoupení slavíme po 40 dnech.
A tak co se to dělo po Velikonocích? Apoštol Pavel v epištolách dokládá, že Pán Ježíš se po vzkříšení zjevil různým lidem a ti to mohou potvrdit, protože zatímco tento dopis píše, tito svědkové ještě žijí. Takže tradice církve (slovo tradice znamená předávání) vychází od vzkříšeného Pána Ježíše a očitých svědků, o nichž bude ještě řeč.
Co dělá církev po Velikonocích a co nás může čekat? 1. čekáme na Ducha Svatého. 2. nanebevstoupení a počátek církve. Jak vypadal? Setkávali se apoštolové Pána Ježíše, o dalších podrobnostech se ještě dozvíme, a i Maria byla členem prvního sboru! 3. Petr vydává svědectví o osudu Jidáše a mezi apoštoly je pak na základě losu doplněn Matěj. A tu mě zaujalo, víme, co pak dělal ten druhý kandidát, Josef Barsabas? Je zmíněn na tomto jednom místě. Jen tradiční výklad předpokládá, že byl mezi sedmdesáti vyslanými učedníky v Lk 10:1-24, které poslal Pán Ježíš kázat na všechny strany. A dále tradice říká, že se tento Josef Barsabas Justus stal biskupem eleutheropolským (kde to je? Je to dnes malá vesnice na Západním břehu Jordánu.) A největší pecka – snad to prý byl bratr Pána Ježíše. Možná bychom se rádi dozvěděli víc, ale toto jsou všechno tradované legendy a dál nepokračují. A existovaly právě takové křesťanské skupiny, které odvrhly všechny ostatní tradice včetně zvěsti Starého Zákona. Apokryfní Tomášovo evangelium uvádí (logion 52):
Jeho učedníci mu řekli: „Dvacet čtyři proroci mluvili v Izraeli a všichni mluvili v tobě.“ Řekl jim: „Pominuli jste živého a mluvili jste o mrtvých.“ Tam je právě nebezpečí, že některé tradice (markionismus) chtěly odmítnout celý Starý Zákon. Je ale dobré si uvědomit, že směřuje k Živému, tedy k té zvěsti v příběhu evangelia.
Tak jaká zvěst nás provází po Velikonocích? Svátek Nanebevstoupení teprve bude. Sk 1:3 říkají, že po těch 40 dnů po vzkříšení po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Takže těm, kdo se s ním setkali, dokazoval své vzkříšení, svou moc a své poslání. Je zajímavé, že zatímco velikonoční evangelium je reportážně podáno takřka po hodinách, teď máme mezeru 40 dní a nevíme, co se přesně dělo. Pak začíná zpráva o církvi. Známe příběh Jidáše, i když Lukáš se k němu staví dost kriticky. A do počtu apoštolů byl losem doplněn Matěj. V prvním čtení jsme četli o křtu vodou a Duchem Svatým a všechny ty počáteční příběhy Skutků nám odpovídají na naši nejistotu, co se bude dít. Odpověděly totiž tak stejně i učedníkům, kteří po ukřižování Pána Ježíše prožívali strach a nejistotu.
Jakýsi světský mudrc jednou navštívil abbu Zenona. „Otče,“ zeptal se, „můžeš mi vysvětlit, kdo je to filosof?“
„Filosof je slepec, který hledá černou kočku v tmavé místnosti, když tam není,“ odpověděl mu poustevník.
„A kdo je pak teolog?“
„Teolog je totéž, ale někdy tu kočku najde.“
To je vlastně definice zázraku. Něco, co je světu nemožné, se nám ukáže ve světle víry. Stejně je to se vzkříšením a my sice můžeme shromažďovat různé důkazy, o nichž jsme slyšeli, ale co je důležité? Tato událost shromáždila vylekané učedníky. Přemýšleli, co dál. Báli se. Byli nejistí. Vůbec si nedokázali představit jakékoli pokračování. Zdálo se jim, že jsou sami. Opuštění. Ty dva dny pro ně musely být jako celá věčnost. A ve tmě nejistoty se zjeví ne kočka, ale Pán Ježíš. I když tam předtím nebyl.
A nelze se divit, že se těmto příběhům a třeba i otázkám po „programu“ těch 40 dní mezi vzkříšením a nanebevstoupením věnovaly i jiné prvotně křesťanské tradice. A tak si dnes můžeme přečíst a dokonce se i podívat na video o tom, co po ten měsíc a kousek Pán Ježíš dělal, s kým mluvil a tak. Proto nám Skutky apoštolské připomínají, že se zjevoval, to je důležité, takže mnoho lidí jej vidělo vzkříšeného. A uvěřili. Hned na začátku knihy Skutků je 120 lidí (Sk 1:15), kteří uvěřili na základě kázání. Dále čteme, že se Pán Ježíš ukázal více než pěti stům bratří (1Kor 15:6). Takže ženy u hrobu byly minimálně 4 + 12 učedníků + 500 bratří a sester + Pavel (ještě Saul) na cestě do Damašku = 517 očitých svědků zmrtvýchvstání Pána Ježíše.
A neubráníme se fantazii. Co dělal Pán Ježíš od 12 let, to byl s rodiči v jeruzalémském chrámu na pouti, do asi 30 let, kdy kolem sebe shromáždil učedníky? Co dělal 40 dní mezi vzkříšením a nanebevstoupením? Když čteme třeba ten nejznámější apokryf, Tomášovo evangelium, někdy jsou to výroky o Království Božím, podobně jako v podobenstvích, někdy jsou tam překvapivá slova, která z Bible neznáme. Ukazuje to, že my lidé jsme zvědaví. A jistě upřímně a s dobrými úmysly. A tak si zvědaví křesťané prvních staletí doplnili, co Pán Ježíš říkal a dělal. Dnes se těmto spisům říká apokryfní evangelia. A byla nazvána třeba po učednících, nejznámější Tomášovo evangelium, Filipovo evangelium, Jakubovo evangelium atd.
Takže co můžeme dělat po 40 dnů po Velikonocích? Připomínat si, jako to dělali i učedníci, že Pán Ježíš žije. Že nás čeká nějaké pokračování. A taky je prý učil o Božím Království. A tak si někdo může číst Bibli, někdo katechismus, můžeme se podívat na film Ježíš například, existují různé dokumenty rozličné úrovně … odnikud se sice nedozvíme, jak že to v Božím Království vypadá, ale to není důležité. Učit někoho o Království Božím znamená učit o tom, kudy se tam dostat. A k tomu nám slouží i čekat na vylití Ducha Svatého; a další dobrá možnost, byli jsme pokřtěni a jsme zváni k tomu připomínat si i jiná tajemství, která se nám v životě víry objevila a projasnila. A objevovat zázraky.

452 Za dar Slova, Bože milý

Sv 244 Pána vítej