Neděle Svaté Trojice

Introit

Apoštolský pozdrav

Píseň: 429 Ve Tvém jménu, Pane náš
Skloňme se k modlitbě: Pane, někdy nevíme, co říkat na tajemství, které je před námi. Veď nás, prosíme, abychom ve Tvých slovech a ve Tvém světě uměli číst a pak o tom vyprávět. Amen.

Píseň: 158 Samému Bohu sláva, čest

1. čtení: Lv 26:2.11-13. Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin. Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma.“

Píseň: 579 Ó Králi věků důstojný

2. čtení: Kol 3:16-17 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Ef 5:19-20 ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

1Kor 14:26-33 Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu. Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá. Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují. Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne. Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu.

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Text kázání: 1Kor 12:4-11.28 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

Sestry a bratří, minule jsme kázali o modlitbě a věřím, že si k ní najdeme cestu. A když jsme probrali modlitbu, podívejme se rovnou, co Bible říká o celé bohoslužbě jako takové.
Jak na tom byli ve Starém Zákoně: První Písmo Svaté a bohoslužebný dokument zároveň byly kamenné desky Desatera. Na ty byla potom vytvořena truhla smlouvy či také schrána úmluvy. A také měli Izraelci svatostánek, kam vcházel Mojžíš, možná si vzpomeneme, že když se od Hospodina vracel, zářila mu tvář. Zajímavé je, že kolem těchto připomínek Boží přítomnosti se v knihách Mojžíšových nesetkáme s ustanovením bohoslužby. Ani v ráji nebyla bohoslužba. Hospodin se procházel po zahradě Eden. A to ne proto, že by potřeboval rozhýbat zdřevěnělé nohy, ale jde za člověkem. Přímo za člověkem. O svatostánku na poušti jsme už mluvili a pak až knihy Královské nám představují Chrám, tedy jeruzalémský, vybudovaný za krále Šalomouna. Byl několikrát zbořen a obnoven. Dnes zbyla jen jedna zeď Herodova chrámu v Jeruzalémě, tzv. Zeď nářků.
Ale kromě nářků se můžeme podívat také na pořad starozákonní bohoslužby. Celá Bible nám odhaluje takovou mozaiku: Kněz konal množství obětí za lid, jak jsou popsány nejen v knize Leviticus. V době Pána Ježíše už bylo běžné, že v synagogách se četlo a dodnes čte z knih Mojžíšových a z proroků a pak měl někdo výklad, kázání. Takové měl ostatně i Pán Ježíš, když četl proroka Izaiáše, konkrétně místo o spočinutí Ducha Svatého. To bylo a dodnes se koná v synagoze. Současně ale ten jeden a jediný Chrám znamenal také přítomnost jediného Boha, Hospodina. Tuto přítomnost Boží starým Izraelcům připomínala ta truhla smlouvy a dále v Chrámu i v církvi oltář. Všimněte si, že oltář má vždycky rohy, tak jako i ve Starém Zákoně měl Mojžíš jakési rohy, když mluvil s Hospodinem. Kdo měl rohy, byl zvláště poslaný od Pána Boha. A když prosili o pokoj a odpuštění hříchů, kněz všechny hříchy lidu vložil na kozla, který má – zase rohy!
Jenže s Novým Zákonem se problematika odpuštění docela mění. Minulou neděli byly Letnice či také neděle svatodušní. V jeruzalémském chrámu, už ale asi s otevřeným svatostánkem, protože na Velký pátek se opona roztrhla, zde tedy pobývali apoštolové s dalšími věřícími a pořádali sbírky peněz i potravin pro potřebné, v Chrámu mohl každý zůstat jak dlouho chtěl a našel zde zázemí. A z druhé strany ten pohyb funguje taky: Dnes je neděle Svaté Trojice a mnohá biblická čtení nám připomínají, že to Hospodin si dělá příbytek uprostřed nás.

TAKŽE UŽ MÁME MODLITBU, KÁZÁNÍ A ODPUŠTĚNÍ.

Pak se prvotní církev scházela po domech, které zařizovali, dnes bychom řekli, bohatí sponzoři. A také už od dob Pána Ježíše začal vznikat pořad bohoslužeb: Před Velikonocemi se Pán Ježíš s učedníky modlil, zpíval chvalozpěvy a taky slavil večeři Páně. A nesmíme zapomenout, že ustanovil i křest svatý.
Následoval jej apoštol Pavel: kázal, probíhaly křty a protože sám píše i o ustanovení svaté večeře Páně, také slavili bohoslužby svátosti. A píše také o tom, že v církvi a bohoslužbách se projevují různé dary: týkají se modliteb, výkladu Písma, vzájemného posilování víry. Některé věci už dnes třeba neznáme nebo je neprovozujeme tak často, jako že by tu třeba zaznívalo Slovo moudrosti, to jest z vnuknutí Ducha Svatého, ale už apoštol Pavel si byl vědom, že by se brzo mohl stát z bohoslužby pěkný galimatyáš, a tak píše: Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať rozsuzují. Abychom poznali, co nám Pán Bůh chce říct. A při bohoslužbách také zpívali, píše o tom v listě Koloským: Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu. (Kol 3:16)

TAKŽE UŽ MÁME MODLITBU, ZPĚV, KÁZÁNÍ, VÝKLAD, SLOVO MOUDROSTI A ODPUŠTĚNÍ. DÁLE OHLÁŠKY, DOPISY A POŽEHNÁNÍ. A NAKONEC A VLASTNĚ NA ZAČÁTKU KŘEST A VEČEŘI PÁNĚ.

Také se konaly sbírky, jak o tom píše už Lukáš ve Skutcích, ale i sám apoštol Pavel, když v řeckých sborech pořádal sbírku na jeruzalémský sbor (předpokládá se, že v té době byl v Izraeli hladomor). I dále sborům píše, třeba 2Kor 9: Radostného dárce miluje Bůh. Ale nejsou to jen sbírky, ale také cokoli dobrého, co nejen naplánujeme se staršovstvem, ale je dobré, když smíme přijímat jakoukoli pomoc. Asi nejvíce je často potřeba rukou. Tu se ukazuje, že ani v biblické době nebyla ta situace úplně růžová: Apoštol píše Timoteovi: Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení. (1Tim 6:3-5)

TAKŽE UŽ MÁME MODLITBU, ZPĚV, KÁZÁNÍ, VÝKLAD, SLOVO MOUDROSTI A ODPUŠTĚNÍ. DÁLE OHLÁŠKY, DOPISY A POZDRAVY A POŽEHNÁNÍ. K TĚM VŠEM SLOVŮM SI JEŠTĚ PŘIPOMEŇME SBÍRKU. A NAKONEC A VLASTNĚ NA ZAČÁTKU KŘEST A VEČEŘI PÁNĚ.

A podle epištol kromě všech těchto věcí se počítá i s pohostinstvím, protože sborů bylo tehdy dohromady asi 7 podle epištol, ve Skutcích Cesarea, Antiochie, Lydda, Joppe, Samaří, Kypr, Ikonium, Lysstra, Derbe, Athény, Troada, Amfipolis, Apollonia, Beroia. A sedm církví ze Zjevení zahrnuje ještě Pergamon, Thyatiru, Sardy, Smyrnu, Filadelfii a Laodikeiu. Takže pokud budeme věřit biblickým počtům, spolu s prvotním sborem jeruzalémským zde máme v době uzavření novozákonního kánonu 27 sborů v celé tehdejší římské říši. Usuzuje se, že mezi obyvatelstvem bylo asi jedno procento křesťanů. A ti když cestovali na bohoslužby jistě větší vzdálenosti, tu přišel sborový oběd určitě vhod.
Slyšeli jsme tedy o bohoslužbě, jak vypadala ve starozákonní době a jak v prvotní církvi. A pro nás platí totéž apoštolské Slovo o tom, že každý máme v bohoslužbě své místo: Díky darům Ducha Svatého se všichni mohli podílet a také podíleli na bohoslužbě. A to platí i dnes. Každému je dán zvláštní dar ke společnému prospěchu. A zároveň se navzájem potřebují: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. A to neznamená jen to, že tu máme před sebou svaté texty. Ty svaté texty se týkají nás, protože i Pán Ježíš nazývá lidi v církvi svatými.
Apoštol Jan pak ve Zjevení vidí nebeskou bohoslužbu, kde všichni zpívají. A velmi dobře říkají bratři pravoslavní, že ta naše bohoslužba má být obrazem a odrazem té bohoslužby nebeské. Pán Ježíš přijde za tebou, sestro a bratře, protože tě zná, ukáže ti to místo, kde je světlo, kam můžeš jít, a říká: Já tě tady potřebuju! Pán Ježíš si mohl povolat anděly. Nebo si mohl stvořit nové služebníky klidně i z kamení. Ale povolal si nás.
A tak přemýšlejme o tom, že každý se můžeme najít v jiné části bohoslužby v tom, co je nám vlastní a čím nás Pán Bůh obdaroval, a tak sdílet své dary s bratřími i sestrami, potřebnými i nově příchozími. Kteří nás právě mohou překvapit tím, co právě oni přinesou do té mozaiky Božích darů zde v našem sboru.
Modleme se.

Píseň: Sv 375 Volný jsem

Liturgie sv. večeře Páně

Ohlášky: Program příští týden je v pondělí Otevřený kostel, ve čtvrtek Kroky rozezpívané.

Přímluvy + modlitba Páně

Poslání (3. čtení): Ef 1 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.

Požehnání

Závěrečná píseň: 636 Z Tvé ruky, Pane můj