Bohoslužby 5. neděle po Trojici

Introit: Jr 3:13 Zpovzdálí se mi ukázal Hospodin a řekl: Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.

Sv 300 Radostná

579 Ó Králi věků důstojný

Žalm 105 B21

Sv 143 Kde, Pane, jsi

Ezechiel 2:1-7

433 Otče náš, milý Pane

Ezechiel 2:8-3:9 Ty, lidský synu, slyš, co já k tobě mluvím. Nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům. Rozevři ústa a sněz, co ti dávám.“ Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování. Řekl mi: „Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu.“ Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. Řekl mi: „Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.“ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med. Řekl mi: „Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy. Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému, ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě. Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich. Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Neboj se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný.“

Sestry a bratří, milí přátelé,
možná se vám někdy stalo, že jste něco hledali a přitom řešení bylo jednoduché. Třeba prohledáte celý dům, abyste našli brýle – pak najednou jdete kolem zrcadla a zjistíte, že brýle máte na nose. (Mně se to stalo také.) Zkrátka se zdá, že řešení je daleko nebo je složité jej dosáhnout, a podobně kněz a prorok Ezechiel je v babylonské zemi, daleko od Izraele, a dostává vidění od Hospodina. Když sami něco řešíme, často bychom potřebovali takové Slovo, zjevení nebo návod, jak danou situaci rozlomit, vyřešit. Do Ezechiele, jak sám svědčí, vstoupil Duch a postavil jej na nohy. To je první předpoklad. A co už se tam nepíše, je dobré mít pevné boty. Někdy obrazně, někdy doslovně.
V době Ezechielově bylo mnoho lidí spokojeno s tím, že patří k izraelskému lidu. A přesto Ezechiele Hospodin povolává jako proroka, aby k lidu mluvil a znovu jim Boží Slovo připomínal a aktualizoval. A může se stát neuvěřitelné, že Hospodinovo Slovo napomenutí přichází k lidem, kteří jsou v zajetí. Avšak je zde řečeno, že měli srdce uzavřená a Pána Boha nechtěli přijmout. Prostě už si zvykli, zvykli si dokonce i v Babyloně, a do této situace Hospodin posílá proroka. Ezechiel je zván prorokem zlomeného srdce. Často plakal. Neví, co má dělat, když jej lidé odmítají. A Pán Bůh si Ezechiele použil a takříkajíc vychoval. Nejen oněmi znameními, ale také cestou k trpělivosti. Ta někdy chybí a chybí i mně. Někdy, když přemýšlím nad tím, jak lidem okolo zvěstovat Boží Slovo, svádí to uvažovat nad tím, kde je nahoře v nebesích zadřený stroj. Ale možná proto pro nás platí i ta starozákonní znamení:
Ezechiel vidí ruku, která drží svitek. Prorok na nich čte žalozpěvy, lkání a bědování. Jako by se někdo potřeboval vypsat do deníku ze svých trápení, ale najednou tento zápis přichází od Hospodina. Ezechiel tento svitek snědl a byl sladký jako med. Med byl obrazem Boží moudrosti, toto znamení se hodně objevuje třeba v knize Přísloví. Tady je ta paradoxní zpráva: Ezechiel přijal a dokonce snědl papyrus nebo pergamen plný smutných písní. A tento svitek byl sladký jako med. Proměnil se tedy v Boží moudrost. To je Slovo pro nás, že i v přívalu špatných zpráv uvidíme Slovo moudrosti, moudrost Boží, najednou uvidíme, co máme dělat.
Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony, říká žalmista. A tak když si postupně připomínáme, jak to bylo s izraelským lidem a jak je ta naše situace v lecčems podobná, je třeba být připraven: O Ezechielovi čteme, že se tedy setkal s moudrostí Boží a slyší: „Lidský synu, nyní jdi k izraelskému domu a mluv k nim mými slovy. Nejsi přece posílán k lidu temné mluvy a těžkého jazyka, nýbrž k domu izraelskému,“ v podobné situaci jsme i my – vzdor minulým dobám vědí lidé kolem nás mnoho o křesťanské víře a často nám to umějí také připomenout. Jen jim základní vědomosti jaksi stačí a už dál nic nehledají. A opravdu mi to tak čím dál víc připadá: Jako kdyby lidé věděli, kde je lékárna, ale v životě tam nešli. Nebo kdyby s jedním receptem z lékárny žili celý život.
To je naše situace – také jsme ve většině posláni k lidu pokřtěnému, můžeme říci, jen jim musíme stejně jako Ezechiel připomenout to svědectví Boží. Ne k mnohým národům temné mluvy a těžkého jazyka, jejichž řeči bys nerozuměl; kdybych tě poslal k nim, poslechli by tě. Možná jako misionář by měl větší úspěch, ale Bůh s ním má jiné plány. Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadž nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce. Hle, dávám ti tvář právě tak tvrdou, jako je jejich, a čelo právě tak tvrdé, jako je jejich. Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší než oblázek. Trochu se jim musíme připodobnit. Jak to Hospodin myslí? Izraelský dům možná není primárně proti náboženství, ale doba strávená v Babyloně je jaksi zatvrdila, ošlehala a uzavřela. To bychom mohli říci i dnes, aniž bychom tím mysleli cokoli zlého o dnešní době nebo o svých bližních. Dovolím si k tomu malé podobenství:
Když jsem studoval v Praze, bydlel jsem na koleji v Tróji. A někdy jsem chodil k Vltavě a na druhém břehu byl vidět průmyslový areál v Holešovicích. A kousek dál jezdily tramvaje po provizorním železném mostě zvaném rámusák. Byl to zvláštní pohled, který ale měl v sobě něco neobyčejného. Jak se asi museli cítit ti Izraelci, kteří také seděli u těch babylonských řek, kolem ty zvláštní stavby sahající k nebi a oni si ještě pamatovali, jak vypadal jeruzalémský chrám, stojící na hoře. A teď my máme kolem sebe v životě i takovýto průmyslový areál, jehož jednotlivé budovy se třeba časem rekonstruují, jiné se zboří, ale my i zde musíme přinést Boží Slovo. A když se někdy mluví o tom, že historie se opakuje, vezměme to už od těch biblických dob: Podobně totiž, jako Izraelci už přestali doufat, že se vrátí domů, podobně už někteří zapomněli cestu, která ještě byla a je různě znejasněna dnešním přece pestrým a dostupným bohem hýřícím všemi barvami. A toto nebezpečí právě bohužel není historicky vzdálené. My před sebou máme vždycky tu situaci, kdy sedíme u řeky, kolem nás vyvstávají různé stavby a na nás jenom je, jestli se vydáme na pouť do Jeruzaléma, kde stojí Chrám, jen jej trochu opravit. A Boží nepřátelé jenom střídají různá jména. Naším i duchovním úkolem je to rozpoznat a ze světa z té sladké šlehačky vyzdvihnout Pána Boha, který poskytuje skutečně sladký med. Ten totiž jediný může osladit i hořký nebo kyselý čaj našeho života.

161 Tebe, Bože, chválíme

487 Amen, Otče, rač to dáti