Bohoslužby dne 11. 8. 2019, 8. neděle po Trojici

Píseň: 130 Můj Pane, z hlubin volám

Vstupní modlitba: Pane Bože, dej nám dnes zaslechnout Slovo pro nás, Slovo naděje pro zítřek a naše další kroky. Slovo pro nás do srdce, Slovo pro církev. Slovo pro toho, kdo se zastavil náhodou. Dej nám světlo. O to prosíme pokorně, dej nám laskavost, abychom nesoudili, ale byli trpěliví. Amen.

1. čtení: Ž 104:1-6.11.14-15.24-30 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, a víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš

2. čtení: Ezech 12:26-28 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, hle, izraelský dům říká: ‚Vidění, které on vidí, se splní za mnoho dnů; on prorokuje pro vzdálené časy.‘ Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už nebude odloženo žádné mé slovo. Promluvím slovo a ono se splní, je výrok Panovníka Hospodina.“

Píseň: Sv 260 Pomine země

Text kázání: Zj 1 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko. Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen. Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“

Zjevení. „Dívám se na to jak na zjevení,“ můžeme někdy slyšet. Tedy jako na něco neskutečného, myslí se. A přitom zjevení nám má věci kolem nás a vůbec svět osvětlovat, vysvětlovat. V mnoha slovanských jazycích se kniha Zjevení nazývá Otkryvenie. Tedy má nám odkrýt něco, co jsme dříve sice snad znali nebo to tušili, ale pro nás se nacházelo jakoby za závěsem. Konkrétně to může být něco, čeho jsme se nemohli dočkat, a tu nastává takzvaný aha-efekt. Jsou nám odkryty a projasněny věci dříve neznámé nebo aspoň nejasné.
Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát. A zde se nám zjevuje a odkrývá veliké bohatství. My si knihu Zjevení můžeme představit tak, že začíná v biblické minulosti (to jsou první tři kapitoly) přes celé lidské dějiny (asi do kapitoly 18) do naší současnosti a k výhledu do budoucího Království Božího. Jistě jsou zde mnohé věci předpovězeny. A kniha Zjevení poskytovala útěchu ve všech dobách křesťanských dějin. A teď co dnes s křesťanským proroctvím:
Někdy se setkáme s tím, že v knize Zjevení jsou jen symboly. Těžko by však aspoň symboly neměly vztah k našim dějinám – tedy nelze říci, že by Pán Bůh prostřednictvím svého Ducha Svatého nechal napsat knihu, která by neměla žádný vztah k našemu lidskému životu. Tedy první poznatek, nedívat se na knihu Zjevení jen jako na skládačku symbolů.
Rovněž by určitě bylo chybou Apokalypsu zatracovat a říkat, jako se to někdy stává, že kniha Zjevení jako mnohé jiné má v sobě jen historické pozadí, že apoštol Jan, vězněný v době římské říše na řeckém ostrově Pathmos měl vidění, které posloužilo jemu a dejme tomu první církvi. To bychom z každého biblického kázání udělali rovnou literární večírek. Takže druhý poznatek, neodsouvat knihu Zjevení do historie.
Pak je jiný pohled, že totiž se v knize Zjevení zračí dějiny církve. Myslel si to nikdo menší než Martin Luther a mnozí další. Obecně lze říci, že kniha Zjevení přicházela na pomoc církvi v dobách nebezpečí. Za dob Martina Luthera to bylo nebezpečí tureckého vpádu do Evropy a jednota bratrská zase četla Zjevení v dobách třicetileté války. Třetí poznatek, i proroctví můžeme vztahovat na svou konkrétní situaci.
Ale pak byli další, kteří si uvědomili, že jako církev nesmíme usínat ne snad na vavřínech, ale ve spokojenosti nad tím, že už jako moderní lidé přece rozumíme symbolům, a tak si přečteme, čemu že věřili ve starověku. Ba právě naopak a možná právě dnes máme a můžeme z knihy Zjevení brát dobrou zprávu o tom, že Pánu Bohu nejsou cizí lidské dějiny a dává nám i prostřednictvím tajemných obrazů znát, že v každém věku je zde jeho Prozřetelnost. Poznatek čtvrtý, i na konci Bible najdeme naději.
A pak se setkáme s tím, že Zjevení čteme právě v naší době a právě pro naši dobu že doslovně platí křesťanská naděje z této knihy. Dost těch obrazů vykládali různí mužové a ženy církve naprosto konkrétně. Například v tom, jestli má přijít hospodářská krize, válka či taková spokojenost lidí v moderní době, že i na Pána Boha zapomenou. I taková tu byla proroctví.
Ať už se vám líbí kterýkoli obraz, je před námi Slovo naděje do našich životů. V těch prvních kapitolách se tedy Jan ve svém záznamu obrací k sedmi církvím v Asii, to jest v dnešním Turecku, a říká, že čas je blízko. To četli v historii naši předkové stejně jako my dnes. Dokonce v některých církvích lidé prodávali domy a čekali pak na vyvýšených horách konec světa. To se dělo stejně za husitů jako i v předminulém a minulém století. Většinou takové sbory zanikly v chudobě a zklamání.
My ale můžeme číst tu naději tak, že nemusíme prodávat majetek, to koneckonců v dnešní až příliš racionální době nikoho nenapadne, ale Jan říká, že dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. A co viděl? O tom je celá Janova kniha. Zajímavé pak je, že lidé se rádi dívají na katastrofické filmy nebo třeba jako já sledují sci-fi seriály o putování vesmírem, ale pokud jde o křesťanské zjevení, tu anděla nikdy nikdo neviděl a tím to končí. Stejně tak když na začátku Bible čteme, že Hospodin svým stvořením překonal temnotu a propast, s tím na nás nechoďte, ale černé díry ve vesmíru, kde se hroutí hmota důkladněji než v lisu na odpadky, ty černé díry byly přece objeveny a vědecky dokázány. A kde se tedy nachází pravdivé jádro onoho křesťanského proroctví a zjevení?
Sestupme tedy spolu s Janem z vesmíru a připomeňme si, že píše sedmi církvím v Asii, skutečným sborům, píše ale zprávu o celém lidstvu. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. – Já jsem Alfa i Omega… Řecká písmena, dnes užívaná v matematice i fyzice, mohou naznačit, že všechny rovnice zde na světě mají jediný základ. Koneckonců byl to přírodovědec René Descartes, který v 17. století psal knihu o vědě a rozborem přírodních zákonů dokázal Pána Boha. Věda nám v dnešním světě může v mnohém pomoci a často i ti největší vědci jsou zároveň lidmi věřícími, protože Pána Boha nejde vypočítat, naprogramovat ani objevit pod mikroskopem.
Co dělá mezitím Jan? Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ještě že si s sebou stihl vzít pergamen. Píše těm sedmi církvím o tom, že se mu zjevil Pán Ježíš. A tu Jan, politický vězeň, padá na kolena hrůzou a slyší: „Neboj se.“ To je důležité Slovo, které otevírá dveře, staví na nohy, zklidňuje srdeční tep. A dozvídáme se, že pro naše osvětlení, svědectví i prorokování se nám ukazuje sedm hvězd a sedm zlatých svícnů; sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví. Když snad někdy vzhlížíme k nebi nebo snad když se při modlitbě díváme vzhůru, těch sedm hvězd není nic, čeho by se měl člověk bát, ani když takzvaně padají hvězdy. Sedm hvězd je sedm církví, i dnes mají církevní společenství své znaky, třeba my kalich na praporu, který má zprava otevřenou knihu (podívejte se po východu z kostela na nástěnku). Janovy církve zkrátka měly hvězdy a Jan na tyto církve pamatuje, když přináší Slovo povzbuzení.
Nakonec bych chtěl toto Slovo povzbuzení doložit ještě takto: Do domažlického Křesťanského sboru jezdí misionář Kolja. Jeho svědectví, i když jeho rodná Ukrajina je několik let po revoluci, ukazují podobné poměry jako Janovy. V tísni nebo nám lidem různě neslavných poměrech se Boží Slovo ukazuje jasněji. Zapamatujme si třeba to Slovo „neboj se“ a pamatujme na to, že i pro náš život najdeme ve Zjevení něco k pochopení minulosti a odvahu do budoucnosti.

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Píseň: Sv 97 Já jdu tam do Boží země