Bohoslužby dne 18. 8. 2019, 9. neděle po Trojici

Píseň: 118 Ó chvalte laskavého Pána

Vstupní modlitba: Pane Ježíši, nám někdy docházejí slova - a přitom stačí tak málo - zaposlouchat se do Tvého hlasu. Děkujeme Ti za to a prosíme o posilu pro svou duši i tělo. Amen

1. čtení: Ezech 12:26-28 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Lidský synu, hle, izraelský dům říká: ‚Vidění, které on vidí, se splní za mnoho dnů; on prorokuje pro vzdálené časy.‘ Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už nebude odloženo žádné mé slovo. Promluvím slovo a ono se splní, je výrok Panovníka Hospodina.“

Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš

2. čtení: Sk 2:42-47 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Píseň: Sv 260 Pomine země

Text kázání: Zj 2:1-7 Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny: „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů stejně jako já. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“

Milé sestry a milí bratří, máme před sebou opět knihu Zjevení a dívejme se na ni jako na knihu živou pro církev. A v počátečních kapitolách se vždycky říká Vím – jako vzkaz konkrétnímu sboru. Jako vyjádření jistoty a Boží přízně. I Jan to tak přijal – lze předpokládat, že na ostrov Pathmos se dostal do vyhnanství ve vyšším věku a také ty sbory, kam píše, i osobně poznal. A zároveň může čerpat ze své cesty víry, až nyní dostává toto Zjevení. Něco jsme si řekli už minule. Andělu církve piš, čteme dnes. Ví se o nás. Vím o tvých skutcích, píše Jan církvi v Efesu a ta je tak rázem jednou z těch, která dostává aspoň podle biblických znalostí dva dopisy. Efez bylo i hlavní město provincie. Žili tam i učedníci Jana Křtitele. Pavel už psal Efezským o křesťanském životě a asi se mu něco z toho podařilo mezi lidmi probudit. A Jan zde píše (nebo zaznamenává Boží hlas) tomu andělu církve, tedy ochránci sboru: „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Takže: Vím o tvých skutcích – o činnosti toho sboru se vědělo a ví. A pak jsou zde nějací lidé, kteří přišli do efezského sboru, vypadají jako misionáři nebo cestující kazatelé, … a shledal jsi, že jsou lháři, píše Jan na pokyn Pána Ježíše církevnímu andělu. Tady si můžeme představit třeba naše církevní řády, které jistě nemají svazovat – a oproti jiným církvím je máme celkem stručné a obsažné zároveň, ale je dobré jich použít, když je to třeba. Tehdy to asi bylo tak, že se někdo chtěl přiživit na Božím Slově, tedy chtěl vždycky někam přijít, kázat tam a ono se uvidí. Víte, že jsme v minulých kázáních mluvili o darech pro církev a jistě i Slovo moudrosti a poznání a Slovo modlitby je dáno různým lidem. Ale Jan zde má na mysli, abychom opatrovali naše vyznání. A abychom si nenechali naši křesťanskou víru vykrást. Proto je kniha Zjevení stále aktuální.

Jan píše pro sbor a řeší konkrétní situaci: Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Konkrétně Jan je ještě v situaci pronásledované církve, jsme-li kolem roku 100 našeho letopočtu, a píše tedy: Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. I to je pro církev důležité tam, kde zveme další lidi i další generace a snažíme se pečovat o sbor nejen jako o budovu. A zároveň máme i mezi sebou svědectví lidí, kteří vytrvali. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Není to také Slovo pro nás tam, kde se zdá, že je situace ve Kdyni dvacet let stále stejná? My snad nemáme takovou lásku jako na počátku … počátku čeho? Třeba když jsme se obrátili. Když nás někdo poprvé přivedl do sboru. Když se u některých z nás třeba konaly biblické hodiny. My dnes si můžeme říci: Jistě, my jsme tady – ale náš anděl nás povzbuzuje dál. Dává nám sílu. A je to dobře. Dává nám sílu, abychom od pondělí do soboty nezapomínali na to, že jsme křesťané. Anděl říká: navrať se a jednej jako dřív. A protože jsme v apokalyptické literatuře, v situaci, kdy lidé očekávali konec světa, ať už si pod tím představíme cokoli, slyšíme i druhou část: Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. I varování nám může zaznít. To křesťanské slovo „obrácení“ se netýká jen lidí, kteří uvěřili a chtějí se nechat pokřtít, ale znamená také změnu kursu, změnu smýšlení. Apoštol Jan asi píše do sboru, kde všechno funguje, asi ve staršovstvu všechno rychle vyřeší, má jen na srdci, aby nezapomněli proč vlastně. Pro Pána Ježíše a pro evangelium. Proto se zde jedná o svícen oné církve. V janovských spisech, to je Janovo evangelium, epištoly a Zjevení, se dost mluví v řeckém prostředí o světle. Proto pro ty sbory byl důležitý ten jejich svícen, jakési věčné světlo, které má v moci ten církevní anděl. A také to Slovo o nutnosti obrácení i dnes může zaznít možná do strachu, možná do přílišné spokojenosti. Ale počítají se i plusové body: To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů stejně jako já. Kdo to byli nikolaité? Vypadá to na nějakou herezi, tedy falešné učení. Většinou takové články nebo letáčky nadepsané velkými písmeny: ODHALENÍ!! SVĚTLO PRAVDY!! SKUTEČNÁ PRAVDA O KŘESŤANSTVÍ!! VŠE, CO JSTE CHTĚLI NA BIBLICKÉ HODINĚ VĚDĚT A BÁLI JSTE SE ZEPTAT!! NEZEMŘEL JEŽÍŠ JAKO STARÝ MUŽ V INDII? – dávají tušit, že bychom je aspoň měli zkoumat s Biblí v ruce.

Ale když se setkáme s podobnými dotazy, ti lidé zkoumají něco, co je zajímá na naší víře; a nám zase je ku pomoci právě poslední kniha Bible, která nám říká, že na nás Pán Bůh nezapomněl. Tak i členové první církve - spatřili asi nad sebou tu hvězdu, která je provázela asi stejně jako pastýře, zní jim hlas „Nebojte se, já jsem to!“ – a toto Slovo pomáhá i proti zavádějícím a šokujícím titulkům. Nebo proti šířeným e-mailům o zprávách, které se prý zaručeně nikde jinde nedozvíte.
A v podobné situaci, když píše o nikolaitech a zároveň do zápasů církve, mohl být i apoštol Jan; musel mít velkou víru, kolik toho ve vyhnanství napsal. Pro nás dnes sečteno podtrženo: Ví se o nás na nebesích. O našich skutcích, o vytrvalosti těch, kdo si uchovali víru, kdo pro církev pracujeme na základě různých darů Ducha Svatého. Je nám připomenuto naše obrácení. Jedná se o naše společné světlo. A konec Bible tu najednou souvisí se začátkem: Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“ A tak si pamatujme na příští týden třeba to, že máme Slovo povzbuzení a dokonce anděla církve. Ať nás ten anděl církve vede s Božím požehnáním po celý týden.

Píseň: 171 Buď Pánu čest

Závěrečná píseň: 422 Ó světlo světa, Ježíši