Bohoslužby dne 22. 9. 2019, 14. neděle po Trojici

Píseň: 67 Ó Pane, smiluj se nad námi

1. čtení: Gn 18:1-8 I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

Píseň: 166 Pán Bůh je přítomen

2. čtení: Žd 13:1-3 Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.

Píseň: Sv 334 To je ten den

Text kázání: Zj 3:14-18.20-22 Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Milý sbore,
jaké je u nás počasí? A jak se cítíme my sami? Jan se s Pánem Ježíšem ptá svého sboru v Laodikeji, proč není studený ani horký, doslovně ledový nebo vařící. Vzpomněl jsem si na vyprávění jednoho faráře, kterému na návštěvě zalili kafe v hrnečku teplou vodou z kohoutku. Ani takový křesťanský sbor by nikomu nechutnal. – A v našich čteních následuje řeč o spravedlnosti. Sestry a bratří, může z nás někdo bez obav říct, že je spravedlivý? V prvním okamžiku bychom odpověděli, že asi většinou nekrademe, nikoho jsme nezabili, … ale jak často se nám podaří vykonat něco pozitivního, čím bychom se mohli před Pánem Ježíšem pochlubit? Takové věci jistě jsou, ale nezasypou je zase problémy a starosti jiné? Nebo jinak řečeno – když si představíme, že máme motor, jak často jedeme jenom na neutrál? A funguje to? Nebo připomínáme to kafe zalité teplou vodou? A není to ještě horší někdy o to, že nám je při té provozní teplotě dobře a tu nám někdo řekne, že nejsme takoví ani onací, studení ani horcí, že nevědí, co vlastně očekávat… Třeba s pomocí Boží na něco přijdeme:
List Židům z druhého čtení byl psán s největší pravděpodobnost do Říma, kde byla sice i židovská synagoga, ale také tam doslova císařovi pod nosem vznikl křesťanský sbor. A dostávají dopis, který jim připomíná, aby se dívali skutečně na ty potřebné, kteří se v Římě ocitli z celé římské říše, pisatel říká s láskou přijímejte ty, kteří přicházejí odjinud. Ze Skutků apoštolů si můžeme připomenout, že v takové situaci byl i apoštol Pavel, který zde čekal na císařský soud. A ze Starého Zákona připomíná: Tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Připomíná se zde ze Starého Zákona Abraham, který přijal se Sárou tři neznámé hosty, Sára upekla chleba, Abraham porazil kůzle, upekl maso, donesl vodu – a podobná diakonie a charita a sdílení asi mohly fungovat i v tom římském sboru. Nikdy nevíme, koho potkáme. Nikdy nevíme, kdy my sami budeme potřebovat pomoc. V domově pod Korábem vzpomínali na starostu Sokola kdesi u hranic; on sám byl Němec, ale celou válku chránil Čechy a dokonce i partyzány a místní se za něj pak zaručili po květnu 45, takže nemusel být odsunut. Nikdy nevíme, koho potkáme, nikdy nevíme, čí pomoc přijmeme nebo budeme potřebovat.
A tady možná můžeme hovořit nebo přemýšlet o andělech, kdosi se mě nedávno zeptal, jestli každý z nás má svého vlastního strážného anděla. Nejsem mystik, ale tehdy jsem odpověděl, že asi ano. Proč by nebylo možné, že každý z nás má nějak určeného, ba darovaného toho Božího posla, který nám stojí v zádech. I v bratrských vztazích: Bratrská láska ať trvá, píše v listu Židům některý ze žáků apoštola Pavla a určitě nemá na mysli jenom vzájemnou pomoc ve sboru, i když i ta byla a je důležitá. Připomínali si i vězněné křesťany a modlili se za ně. Co to znamená dnes pro nás? Z Genesis se nám v listu Židům připomíná příběh, kdy Abraham přijímá na návštěvu tři posly Boží: Vždyť mnozí z nás, aniž to tušili, měli za hosty anděly. My pak se můžeme setkat s různými nenadálými návštěvníky, pro něž třeba bude důležitá a průkazná naše víra. Někteří z vykladačů dokonce říkají, že Pán Bůh osobně přichází v takových nečekaných návštěvách. Věřím tomu také. Dále o tom můžeme přemýšlet třeba právě s Janem:
Ve Zjevení se nám ukazuje město Laodikeia. Sem směřuje i poslední zjevený dopis diktovaný Pánem Ježíšem; zde se nám představuje jménem Amen – On je na konci všeho. Na konci všeho není ani tma, ani nevítězí pochybnost, ale dostáváme dopis podepsaný Amen, Tak se staň.
To zní pro sbor v Laodikeji, kde byl nad bohatým městem velký chrám boha Dia, důležitý pro celou oblast. Jako bychom my četli třeba dopis do Svaté Hory u Příbrami a dozvěděli bychom se něco důležitého pro celý kraj.
Jan zde tedy zaznamenává dopis Pána Ježíše jako toho, jehož jméno jest Amen. Má tedy jakousi důležitou pečeť, důležité znamení. Hovoří o vlažnosti církve. Ta církev sama o sobě říká: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A Pán Ježíš mluví o pokání a říká: A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Já? My? A co to znamená? Asi nemusíme počítat, jestli a kolikrát se modlíme před jídlem, ráno, před spaním, když nasedneme do auta (to je mimochodem velmi potřebná a upřímná modlitba) a tak dále. Pán Ježíš nám nedělá statistiky, ale říká: Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Zlato je materiál, z něhož je postaven Nový Jeruzalém a zde ve Zjevení má být symbolem jistoty. Prý dnes víc vynáší na burze platina, ale kdo má dnes něco platinového. Dále slyšíme: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Takže v Novém Jeruzalémě budeme slavit večeři Páně! A kdo zvítězí, říká Pán Ježíš, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“
Laodikeia, město, kde podle překladu doslovně žije lid spravedlivý. Myslí se samozřejmě na zdejší křesťanský sbor. Ale samotná spravedlnost nestačí. Nejen proto, že se nám vždy nedaří. O spravedlnosti řekli už antičtí myslitelé důležité přísloví: Spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým. Povinnost bez lásky činí člověka mrzutým. Odpovědnost bez lásky činí člověka bezohledným. Pravda bez lásky činí člověka nelítostně kritickým. Moudrost bez lásky činí člověka vychytralým. Přívětivost bez lásky činí člověka pokryteckým. Pořádek bez lásky činí člověka malicherným pedantem. Důstojnost bez lásky činí člověka ješitným. Majetek bez lásky činí člověka lakomým. Víra bez lásky činí člověka fanatickým. – A fanatický člověk nechce přijímat potřebné. I když nás třeba překvapí, odkud přicházejí, v jakou hodinu přicházejí, jak jsou oblečení nebo co je postihlo. A tak slyšíme Janovo kázání o spravedlnosti a tu nám spravedlnost samotná nestačí. Potřebujeme k tomu zjevení slávy Boží nad námi, jako přijali i římští křesťané v listu Židům. Četl jsem nedávno jakousi recenzi, která časopis Zápas o duši, docházející i do našeho sboru, spatřuje příliš konzervativním. A přitom obsahuje mnohá dobrá svědectví bratří a sester. Říkám to jako příklad, že těch pohledů na církev a názorů na to, jaká by měla být, je dnes spousta. A většinou zvenčí a každý z těch kritiků si navíc myslí, že má pravdu. Ale když se vrátím k tomu svému kávovému podobenství, všimněme si, že pro Pána Ježíše není důležité, jestli je hrneček trochu omlácený, nepotřebuje šlehačku, dokonce ani není důležité, jestli připravíme piccolo nebo čtvrtlitrový hrnek. Ptá se nás jenom na teplotu.
Když tedy slyšíme, čteme a v dnešním světě naštěstí i hovoříme o spravedlnosti, co když tedy, jako se to stalo Abrahamovi, u nás zazvoní anděl Boží, který bude potřebovat kus chleba a čistou postel? A jaké kafe mu uvaříme? Bude studené, nebo horké?

Modlitba: Pane Ježíši, někdy jsme vlažní. Že jsme teď zde, ukazuje, že jsme úplně nezamrzli, ale prosíme, dej nám tu správnou provozní teplotu, abychom se zahřáli pro Tvé Slovo a tím spíše abychom nesli pochodeň Tvého Slova a našeho obrácení až do dne, dokud nepřijdeš. Amen.

539 Má Pán Ježíš, má mě rád

Slovo na cestu: Nevíš, kdy tě navštíví; ale musíš vědět, že má na světě moc a sílu naplnit tě štěstím. (Antoine de Saint-Exupéry: Citadela)

678 Jeden Pán, jedna víra