Bohoslužby dne 29. 9. 2019, 15. neděle po Trojici

638 Díky za toto krásné ráno

1. čtení: Da 7:13-14

152 Věříme srdečně v jediného Boha

2. čtení: Zj 4

Sv 334 To je ten den

Text kázání: Zj 5

Milé sestry a milí bratří, někdy se nám mohou obrazy věcí kolem nás zdát docela podivné, to třeba když se díváme z jiného úhlu, ve stínu nebo za tmy. Úplně obyčejné věci, to vůbec nemusí jít o biblické zjevení nebo proroctví. Třeba když se v Praze na Vítkově podíváte na jezdeckou sochu Jana Žižky a obejdete jej zezadu, může se zdát, že má Žižka dlouhé vlasy svázané do copu jako já. A když se podíváte z jiného úhlu, zjistíte, že jsou to žíně jeho koně. – A něco podobného se klidně mohlo stát Danielovi i Janovi. Jsou to snové obrazy. Ať už si ale Pán Bůh použil cokoliv, ukazuje se, že většina toho, co nás trápí a zdá se neměnné a my že proti tomu nemůžeme nic dělat, nic z toho nemá dlouhé trvání. Daniel v babylonském zajetí vidí Syna člověka a Jan si potom připomene, že ta vidění také odněkud zná.

Jan poté, co vyřídil tu nebeskou korespondenci – vzpomeňme, brali jsme si v minulých nedělích příklad z různých sborů - nyní vidí zjevení, které jako celý zbytek knihy už platí pro všechny. Zaznívá hlas jako polnice, takže třeba jako z megafonu nebo obřího reproduktoru. Jan se ocitá ve vytržení ducha v nebi a je mu řečeno, že mu budou zjeveny budoucí události. A na trůnu tam sedí někdo, kdo je obložen drahými kameny. Ale není to ten takzvaný věšák na medaile, ale je to důstojný vládce a kolem něj duha, znamení to Boží milosti. A kolem sedí čtyřiadvacet dvořanů nebo rádců, nebo také čtyřiadvacet starců, jakési nebeské staršovstvo, ale tady to staršovstvo jde příkladem přede všemi čtenáři a chválí Beránka Božího a vede bohoslužbu. Dokonce to prý má být tak, že je nám to zjevení popsané takto konkrétně, abychom věděli a věřili, že se takto mezi námi, v církvi, skutečně zjevuje Pán Bůh. Pro naši jistotu.

Co Jan vidí dál: Celý trůn je osvícen blesky a zní tam skupina bicích nástrojů, ale nemá to být nic hrozivého. Vypadá to skoro jako taková nebeská diskotéka s barevnými světly, ale spíše je to velký ozářený chrám a čekáme, co se bude dít. Ještě tu máme i moře, které potom v knize bude na Nové Zemi odstraněno, ale zde vidíme, že nad mořem vládne právě Beránek, Pán Ježíš, který vládne i nad těmi vodními zvířaty, jichž se starověký žid docela bál. A čtyři bytosti, které se zjevují ve více apokalypsách, chválí Pána Boha. „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu. Pompézní bohoslužba s rockovým doprovodem. Objevuje se zapečetěná kniha a v Janově vidění ani nikdo z té nebeské kavalerie nemá heslo nebo razítko nebo oprávnění tu knihu otevřít. Možná podobnou knihu máte doma, teď se zase takové vyrábějí, mají na deskách více či méně důmyslný zámek nebo malou petlici. Jenže těch pečetí je sedm. Ve starověku se sedmi pečetěmi uzavíraly závěti. Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní, říká Jan. Chystá se tu nebeská bohoslužba, ale nemůžou otevřít knihu. Jan říká: Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ Uvědomme si, že čteme vidění budoucnosti, ale už pro přítomnost se zde říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova.“ Nenastal konec světa, ani Jan nebyl vytržen do nebe, jinak bychom dnes jeho svědectví nečetli, ale do té pokračující současnosti, do našeho světa, spolu s těmi nebeskými nástroji zní evangelium, dobrá zpráva: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova.“ Nezvítězili koně, vozy a tanky, ale zvítězil lev. To vypadá skoro jako pohádka o veliké řepě, kdy tu armádu seřazenou od nejsilnějšího dědečka musí na konci doplnit malá myška. Takže pokud bychom si nad čtením Zjevení řekli: Co v boji zmůže jeden lev; co v církvi a světě zmůže jeden člověk nebo jeden sbor; tak Jan už to vidí, že to dopadne dobře, protože ten lev už zvítězil.

A jako potvrzení se zde ukazuje Pán Ježíš zase v jiné podobě, předtím to byl lev z Judy, nyní je to Beránek, pálí se tu kadidlo a zpívají se písně. A Beránek může otevřít tu zapečetěnou knihu. A tak ani nezáleží tak moc na tom, jestli máme nebo nemáme v kostele kadidlo, jestli se modlíme vestoje nebo na kolenou, důležité je, že lev z pokolení Judova zvítězil a že se nám neztratila Kniha života. Představme si to ještě tak, jako bychom dříve třeba získali vystěhovalecký pas, mohli se vystěhovat do Jižní Afriky nebo do Austrálie – a tu by se našli lidé, kteří by pochybovali o tom, jestli to má vůbec smysl. Podobné je to s Božím Královstvím. Křtem jsme dostali vízum, ale ještě můžeme mnoho dobrého udělat pro to, že o té Boží zemi budeme vyprávět dalším lidem. Teď je celkem možné, že si pro to nepřipadáme dost dobří nebo si řekneme, že nemáme čas nebo dost sil; ale pamatujme na to, že k Božím věcem není třeba lidská nebo světská síla ani moc.

Sv 340 Tou cestou dál

Sv 246 Pane, dnešek je den chvály