16. neděle po Trojici

Píseň: 429 Ve Tvém jménu, Pane náš

1. čtení: Ž 42:2-4.9 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého.

Píseň: 443 Přijď, Králi věčný náš

2. čtení: Lv 19:9-10 Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

Píseň: 42

Text kázání: Zj 6:9-7:3 Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni. A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha, a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví. A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“

Sestry a bratří, tento týden jsem viděl upoutávku na takzvanou Zelenou Bibli. A ukázalo se, že jde o Nový Zákon s přílohou o stvoření, přírodě a jejich ochraně. A hned jsem zaznamenal i diskusi o tom, jestli se z ekologie samotné nedělá nové náboženství. Myslím, že to nehrozí, pokud nezapomeneme, že nad stvořením stojí právě Stvořitel. A jemu máme děkovat třeba i za dary úrody, kterou někdy už vidíme sklizenou a připravenou pro nás v supermarketu. (A o to víc, když zjistíme, jak chutná úroda ze zahrádky.)

My čteme knihu Zjevení a leckdy se zde se můžeme s důvěrou v Pána Ježíše orientovat i v současných událostech. Možná bychom si mohli říci: Tak když je to zjevení, tak co se na tom dá ještě pitvat. Ale ta slova ve Zjevení a to, co postupně odhalují, mohou pro naši dobu skrývat i celkem realistická pozorování nejen o přírodě a astronomii, i o nás lidech, o člověku, o mně a o tobě, o národech, o civilizaci, však se tu také hovoří třeba o počasí a o válkách, a je to tak celkem realistické pozorování pro dnešní dobu. S tím počasím ve Zjevení je to vůbec zajímavé, my si můžeme říci, že na jednu stranu je dobré chránit životní prostředí, na druhou stranu některé věci, jak vidíme, slyšíme a čteme, už byly předpovězeny, co se týče i občasných povětrnostních katastrof, kdy se třeba Janovi zdá, že se nebesa zavírají jako kniha. Může to vypadat jako docela extrémní předpověď počasí, před jakým se málem utíká do krytu, ale co tam najednou zaznívá? Do čtyř rohů světa se postavili andělé a bránili své věrné. Konkrétní lidi i církve. Nepřipomíná nám to něco? Ty dopisy z počátku knihy Zjevení, kde je osloven každý církevní anděl? Tak teď ti andělé jsou právě zobrazeni jako ti, kdož chrání církve. A nezapomeňme, co jsme četli minulou neděli: Anděl mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova.“ A nyní se nám zde ukazují výjevy, které nápadně mohou připomínat některé okamžiky z dějin: Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. Takže dost možná tam byl Jan Křtitel, Štěpán, Petr, Pavel, Justin mučedník, žáci Cyrila a Metoděje, Jan Hus, Jeroným Pražský, Dietrich Bonhoeffer, Josef Toufar, Maxmilián Kolbe, nedávno připomínaný katolický farář Bohumil Stašek a mnozí další. A křičeli velikým hlasem: „Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?“ To je zajímavý oddílek k diskusím o tom, jestli se za nás zesnulí svatí na nebesích přimlouvají. Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni. Takže tady máme vidění těch mučedníků, ale oni nejsou a nebudou zapomenuti! A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha, a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Vzpomeňme si, že při ukřižování Pána Ježíše nastalo zatmění Slunce a zemětřesení. Pomalu přestávají platit i přírodní zákony. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní – jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách. Všichni bez rozdílu jako na Titaniku, a jen cynicky zněla v tom filmu otázka, zda budou záchranné čluny také rozděleny podle tříd. Najednou se ty události týkají všech stejně. Přemýšlel jsem nad tím, proč se tady o těch mocných mluví. A řešením může být, že největším problémem není jen chudoba a nedostatek, ale právě nadbytek a bohatství.

Takže zjevení těchto událostí se týká všech lidí a ukazuje se, že se taková inventura bude týkat i všech těch pozemských válek. Tak jen z poslední doby: V roce 91 byla válka ve Rwandě. V letech 92-95 v Jugoslávii. V roce 99 v Kosovu. A asi všichni si pamatujeme 11. září 2001. A Jan určitě věděl, co všechno přijde, Písmo před námi neskrývá realitu toho, čeho jsme my lidé schopni, a to mohou být války a boje i různých velikostí. Často i mezi námi jednotlivými lidmi, nemusí jít hned o velkou politiku nebo válku civilizací. Ale ty události jsou oznamovány a všude zde je v událostech přítomen Beránek. Někdy se diskutuje o tom, jestli přijde vodíková puma, válka o vodu nebo něco jiného. A někdy se taková znamení hledají i v Bibli. Třeba i v těch úkazech na nebi a v počasí. Ale Beránkova moc zůstává. Minule už zvítězil lev. Potom jsem viděl, píše Jan, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví. Takže jsou tady nějací dokonce ekologičtí andělé, kteří se ještě něco na Zemi snaží zachránit.

V době díkůvzdání za úrodu se připomíná příběh z knihy Rut. Rut byla cizinka, Moábka, ale přidala se k Izraeli a uvěřila v Pána Boha. A mohla také sbírat zbylé klasy, jak připomíná i ustanovení židovského Zákona: Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Pán Bůh nám zde ukazuje ochranu, kterou on poskytuje i cizím lidem, kteří třeba mohou zavítat do církve. Mohou přijít proto, že mají zájem o Boha, Bibli, církev. Tak nám může být srozumitelné Janovo vidění: A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ Držel pečetidlo, vzpomeňme z minula na zapečetěný svitek, a teď ten samotný anděl má moc, aby tomu všemu úklidu na Zemi dal štempl. A označeni mají být Boží služebníci. Znamení Boží je to jediné, na čem záleží. A k tomuto znamení patří díkůvzdání nejen za úrodu, ale i za život, za společenství, za všechno, čemu jsme třeba věnovali přímluvné modlitby i svou práci. V různých podmínkách, ale vždy pod Boží ochranou.

Takže dnes slyšme toto: Bible je poměrně realistická. Nezakrývá nám, co se děje na nebi, na zemi, mezi námi lidmi. Zároveň ale nemá lidi strašit. Jenom má pro nás být výzvou: Podívejme se, co vidíme kolem sebe a co z toho odpovídá. Kde se nám najednou ukazují ty obrazy Zjevení, jako je ve své době viděl Jan, sledujme, zda se něco takového odehrává kolem nás. Včetně těch světodějných událostí, ale také včetně Boží ochrany. I když se bouří příroda, i když se bouří lidé, služebníci Boží nebudou ztraceni ani zapomenuti, ale budou označeni. A mít u sebe lva, Beránka a pár strážných andělů zase není tak málo pro naději.

Píseň: 257 Jen s Tebou být, Ježíši drahý

Závěrečná píseň: Sv 280 Přijď Království Tvé