Sedmá pečeť a velké mlčení

Introit

Apoštolský pozdrav

Píseň: 223 Poděkujme svému Pánu

1. čtení: Sk 17:22.23.29 Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.“

Píseň: Ž 68:1-5
2. čtení: Řm 12:9-12 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

Píseň: Sv 17 Bojujte, bojujte dál

Text kázání: Zj 8:1-6 + 9:20-21 A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic. Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení. A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit.
A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat; neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží.

Kázání: Sestry a bratří,
kázání dnes začnu kradenou myšlenkou svého kolegy Jardy Pechara, že totiž v hororu není nejhorší ten okamžik, když po scéně lítá šílenec s motorovou pilou, ale naopak když hlavní hrdina stojí v zešeřelé chodbě, cítíme, že by se něco mělo dít, ale nevíme co. – Při četbě Zjevení můžeme zjistit, že ta znamení někam vedou, výkladů je dost, ale je to v prvé řadě kniha pro církev. A k tomu úvodnímu příměru s hororem: Janovo Zjevení nás nemá děsit, možná má zastavit, možná někdy napomenout. Ale není dobrá církev, která děsí.

A teď právě nastává to ticho proto, že teď něco přijde. Když Bůh mlčí, chystá se promluvit, říká jeden křesťanský aforismus, tuším že od Pavla Kosorina. Takže pokud máme pocit, že Pán Bůh mlčí, nemá nás to zneklidňovat, že se nic neděje, že Pán Bůh jel na dovolenou, ani to neznamená, že by nás neslyšel a že by měl zalehlé ucho, jak říká žalmista, ale že se chystá promluvit.

A tak snažme se co nejvíc udělat v Božím tichu. Bude to potřeba. Ne, nemusíme se ještě dívat, jestli padají hvězdy a komety, ale jak to vypadá mezi námi lidmi. Čtení nám dnes říká: A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat; neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží. Neříká vám ten konec něco povědomého? Nedávno jsme měli čtení z proroka Daniele a na dvoře krále Nabúkadnesara probíhala hostina, při níž hosté, doslova, pili víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné a kamenné. (Da 5:4) A apoštol Pavel nám píše o spoustě těch věcí důležitých pro nás jako Boží lid. A také zvěstoval Pána Ježíše v pohanském prostředí. Já se vám přiznám, že jsem se s apoštolem Pavlem dlouho vyrovnával a hádal jsem se s ním, protože se mi zdálo, že je přísnější a takový narovnanější a tabulkovější a plánovitější než Pán Ježíš sám. Že tam, kde Pán Ježíš jde k celníkovi na večeři, Pavel říká „s takovými ani nejezte“ (1Kor 5:11). Ale pak jsme četli na biblické hodině Skutky apoštolů a tam vypadá Pavel úplně jinak. A pomohla mi také knížka anglického historika o apoštolu Pavlovi. Vlastně se mi tak projasnil. A tak vezměme ten list Římanům z dnešního čtení: Je o lásce, o lásce upřímné bez přetvářky a o tom, jací bychom měli být – to je samozřejmě běh na dlouhou trať, ale rozhodně nejsme bez prostředků. Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. To není o moc větší etické maximum, než jaké říká Pán Ježíš v kázání na hoře i jinde, kdy za závidění bychom si snad měli vyloupnout to nezbedné oko. Ale když si připomeneme ten text ze Zjevení, tak my jsme tady proto, abychom těm, kdo doufají v bohy ze zlata, dřeva nebo dnes snad čipů, diod, ropy a peněz ukázali něco nového. Ale pokud tak chceme činit, musíme si sami přečíst nějaké to apoštolské kázání, které nám v tom všem, co zamýšlíme jako dobré, udělá pořádek. Možná jste slyšeli o tom, že se dá dobro také páchat. Přirovnal bych to asi k tomu, jako by k dopravní nehodě sice běželo deset dobrovolníků, ale všichni by nesli jenom obvazy a nikdo si nevzpomněl na nůžky nebo sterilní krytí. Ovšem nezapomeňme zároveň, čím ten náš text začíná: A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic. Pro Boží věci je potřeba jasný zvuk. Důležité je mít Boží Slovo dobře ozvučené, tak snad mě teď všichni dobře slyšíte. Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. To vypadá jako začátek katolické nebo dnes už spíš pravoslavné bohoslužby. Když už jsem tu hovořil o těch záchranných složkách, a že jich je plná kniha Zjevení, tak dnes do těch integrovaných záchranných složek počítají i s psychology a duchovními, takže i v těch těžkých situacích nebo kdyby člověk byl sám, je právě potřebná i ta modlitba a bohoslužba. Proto probíhají bohoslužby v domovech seniorů, v nemocnicích, předminulý týden můj katolický kolega žehnal novou hasičárnu, u Plzně máme první dálniční kapli v republice – zkrátka i tam, kde nastane mlčení na půl hodiny, a zkuste půl hodiny mlčet ani si nepustit rádio a neslyšet zvenku žádné zvuky – i po tomto půlhodinovém mlčení je připraven krizový tým andělů. Sami jsme asi zažili takové divné mlčení a jindy jsme si možná říkali, co na nás zase přiletí, myšleno za pohromu, ale máme tu nebeské záchranné složky: Když jiný anděl potom hodil tu kadidelnici dolů na zemi, sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit. Těm polnicím (asi trubkám ze zvířecích rohů) docela dobře rozuměl starověký Žid, neboť na polnici se ve Starém Zákoně troubí nejen do boje, ale i když je potřeba svolat lid, rozdělit jej podle kmenů a podobně. Možná si vzpomenete, jak v knize Jozue došli do Země zaslíbené a tam byl hlas trubky velice potřebný.

Dnes troubí také hasiči a zase trochu jiný tón má sanitka a policajti nebo zvuk sirény a my tady máme zjeveno, že ještě není pozdě, že na ty dobré skutky, o nichž píše Pavel, je ještě čas a my máme být vytrvalí i v modlitbách za ty, kteří jsou teprve na cestě k obrácení. Ta záchranná složka jsme my a i když máme čas pro oslavy (koneckonců i hasiči mají svoje bály například), tak je to dobrá příprava k tomu, že každý z nás je ten voják Kristův (nejvíc o tom píše Pavel Efezským). A co že to máme za zbraně? Na cestu se na to zeptáme apoštola Pavla: opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. (Ef 6:14-17). Skutečná výstroj mohla vážit třeba pět kilo, ale Pán Ježíš říká „vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží“. (Mt 11:30)

Tuto naději bych chtěl nakonec doložit slovy apoštola Pavla (1Kor 15:51-51): Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Zatím se podle téhož apoštola Pavla můžeme proměňovat obnovou své mysli (Řm 12:2).

Píseň: 466 V tu noc, kdy milý Spasitel
Liturgie sv. Večeře Páně

Závěrečná píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí