Tři pruty Svatoplukovy (a nejen to) - 2. neděle adventní

Píseň: 267 Rosu dejte, ó nebesa

Modlitba: Milý Pane, tento týden se zase událo tolik věcí A my máme slavit Tvůj příchod a přitom akorát zakopneme a ďábel se chechtá. Prosíme, dej nám sílu, ale ne naši, lidskou, nýbrž tu svou, v níž je záchrana.

1. čtení: Ž 53

Píseň: 53

2. čtení: Zj 14:6-10.12 Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ Za ním letěl druhý anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“ Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“

Píseň: Sv 216 Nevím, Pane, co Ti dát

Text kázání: Iz 49:13-17 Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Sijón říkával: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou.

Kázání: Milé sestry a milí bratří, slyšeli jsme adventní proroctví a na začátku si řekněme, co je v tomto proroctví důležité a co nás bude provázet: Je to spása, smlouva, dědictví a vysvobození. To budeme dnes sledovat.

Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Zde prorok hovoří o spáse. V tom rozděleném království, které jsme si ukazovali minule, a navíc s trochu šíleným králem, potřebovali slyšet nějaké dobré slovo. Prorok konstatuje: Sijón říkával: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“ Nebo jinak: Pane Bože, nějak se ti tam nahoře zadřel motor … Kdo z nás si něco podobného někdy aspoň nepomyslel.

Nu a protože advent je čekáním na Vánoce, církev velmi dobře uslyšela proroctví Izaiášovo: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ Tou matkou může být myšlen Izrael, konkrétně země Izrael, kde ti věrní nebudou zapomenuti. A právě proto se zde ukazuje ten Boží Spravedlivý. Spása-smlouva-dědictví-vysvobození, to jsou věci Boží, které provázejí jeho lid a které nemůže zrušit ani pohanský pronárod ani zkorumpovaná vláda.
Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. Je třeba říci, že Starý Zákon zakazuje tetování, což tehdy byly i zářezy do kůže. A tu najednou Hospodin sám nedodržuje vlastní zákon, aby svůj lid ochránil. Vryl si jej do dlaní. A ještě je potřeba říct, že když čteme Starý Zákon, tak zaslíbení a proroctví řečená Izraeli platí v dnešní době i pro církev. Pán Bůh ústy prorokovými pokračuje: Tvoji synové už pospíchají. Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. Pokud je to proroctví pro zemi Izrael, splnilo se v roce pro nás tak kritickém, 1948. A jako Slovo pro církev je to dobré zaslíbení třeba pro misii.

A jak nás má takové Slovo provázet? V týdnu jsem četl zamyšlení bratra Ivana Štampacha, teologa a religionisty, s názvem: Přijde Spravedlivý? – Takovou otázku si asi kladou i naši bratři Židé, právě i ve světle starozákonních proroctví a celých svých dějin. Někteří pak toho Spravedlivého spatřují už ve Státě Izrael a nejradikálnější z nich, dokonce jsou v Izraeli i takové politické strany, chtějí postavit jeruzalémský chrám dokonce vlastníma rukama, ale nic z toho neřeší otázky o té věčné Boží spravedlnosti. A před tím naším dnešním textem zaznamenal prorok Izaiáš takzvané ebedské písně, ebed znamená služebník, a zde je také řeč o Boží spravedlnosti, o záchraně Božího lidu, právě o tom Božím služebníku, který je předpovězen i pro ostatní, prorok říká daleké národy. Izrael se zklamal ve svých králích, a tak si aspoň zpívá.

A do adventu nám zní to proroctví o tom, že Pán Ježíš změní zajeté pořádky. Přijde spása, je zde smlouva, dnes Nová smlouva, dědictví víry a vysvobození nejen lidu Božího, který má dnes svůj stát Izrael, ale vysvobození duchovní ze všeho spoutání a nesvobody. My jsme na biblické hodině také narazili na proroctví Izaiášovo: Zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli (Iz 7:4). Dokonce se prorok staví proti tehdejším spojencům toho divného krále a říká: Neklesej na mysli kvůli těmto dvěma čadícím oharkům. Skoro bychom řekli: Ten tvůj nepřítel, kterého se tak bojíš, se podobá vajglu, který občas najdu u naší nástěnky. (Aspoň je to důkaz, že tu naši nástěnku někdo čte.) A pak přijde jiná kapitola o tom, že ti, kdo bořili a ničili, odtáhnou, jako jsme slyšeli v dnešním čtení. Zlo není zlé samo od sebe. Zlo je nedostatek dobra, jak řekl svatý Augustin. Takže ti, kdo bořili a ničili, neměli nic jiného na práci než zaplnit jámu, která je akorát prázdná, protože v ní neměli dobro. A v těch proroctvích pro církev, jak je slyšel a viděl Jan, ukáže se vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši a k tomu se naplní i proroctví, že ještě další přijdou na Sion, aby spatřili slávu Boží. Kdyby tomu tak nebylo, víra v Hospodina by už tolikrát měla šanci na vymření. Na straně nás lidí to závisí v tom, že buď se skrýváme v Bohu nebo se skrýváme před Bohem. Ale Hospodin sám na nás nezapomněl a nezapomene: Ti, kdo tě bořili a ničili, od tebe odtáhnou. Teď je jen na nás, jak tu Boží spravedlnost využijeme. Na začátku jsme měli Slovo o smlouvě, která zahrnuje spásu, dědictví a vysvobození. Tři takové základní body. Kdybychom použili Staré pověsti české, můžeme vzpomenout tři pruty Svatoplukovy. Synům knížete Svatopluka dávaly oporu a ochranu jedině tehdy, když zůstali – synové i pruty – pospolu. Boží vedení se dá zpodobnit různě.

Modlitba: Hospodine, Ty nám dáváš před oči různé své obrazy a my je nevidíme, často vidět nechceme. Dej nám mír a klid do srdcí, abychom mšli vůbec šanci a čas se zastavit a spatři Tvé znamení. O to prosíme, amen.

Píseň: 521 Prozpěvuj, ó věrná duše

Přímluvy

Modlitba Páně
Píseň: 384 Pomoz mi, můj Pane

Slovo na cestu: Hledejte v Hospodinově knize a čtěte! Iz 34:16

Požehnání

Závěrečná píseň: 176 Někdo mě vede za ruku