3. neděle adventní: Kdo nám tu přečuhuje ze Starého Zákona do Nového

Introit:
Apoštolský pozdrav
Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí
Modlitba: Hospodine, děkujeme Ti za tóny, brvy a chtě, které v těchto dnech už smíme prožívat a chystat. Prosíme o otevřené oči pro své bližní. Tobě se odevzdáváme, do Tvých rukou s nadějí a milost a odpuštění.

1. čtení: Oz 8 Polnici k ústům! Jak orel na dům Hospodinův! Přestoupili moji smlouvu, proti mému zákonu se vzepřeli. Budou ke mně úpět: „Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“ Izrael zanevřel na to, co je dobré, bude jej honit nepřítel. Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám. Ze svého stříbra a zlata si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze. Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel. Můj hněv proti nim plane! Jak dlouho ještě? Bez trestu nezůstanou. Neboť ten býček je z Izraele, udělal jej řemeslník, není to Bůh. Ze samařského býčka zbudou jen třísky. Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci. Izrael bude pohlcen. Hle, budou mezi pronárody jako bezcenná nádoba. Vystupovali k Ašúrovi, k osamělému divokému oslu; Efrajim kupčí láskou. Ale i kdyby kupčili se všemi pronárody, přece je seženu dohromady a brzo začnou pociťovat břemeno krále velmožů. Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil; má tedy oltáře a hřeší. Kdybych mu napsal ze svého zákona sebevíc, bude to pokládáno za něco cizího. Když mi obětují dary, obětují maso, aby se najedli. Hospodin v nich nemá zalíbení. Však si připomene jejich nepravost a ztrestá je za jejich hříchy. Půjdou zpátky do Egypta. Izrael zapomněl na svého Učinitele a nastavěl chrámků, Juda postavil mnoho opevněných měst. Ale já pošlu na jeho města oheň a ten pozře jejich paláce.

Píseň: 98 Zpívejte Pánu nové písně

2. čtení: Oz 11 Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta. Proroci je volali, oni se však od nich odvraceli, obětovali baalům, pálili kadidlo tesaným modlám. Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. – Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej. Nevrátí se do egyptské země, ale jeho králem bude Ašúr, neboť odmítli vrátit se ke mně . V jeho městech bude řádit meč, skoncuje s jeho mluvky, pro jejich záměry je pozře. Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne. Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako se Sebójímem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí. Budou následovat Hospodina, až zařve jako lev. Až vydá řev, přiběhnou s třesením synové od moře, přilétnou s třesením z Egypta jako ptáče, z asyrské země jako holubice. A já je usadím v jejich domech, je výrok Hospodinův.

Píseň: Sv 216 Nevím, Pane, co Ti dát

Text kázání: Mt 3:1-11 Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“

Kázání: Izrael zapomněl na svého Učinitele a nastavěl chrámků, stýská si prorok. Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské, říká pak ten první baptista. Jeden to měl přímo před očima v rozdělené zemi, druhý odešel do pustiny a našel si jej ten, kdo měl zájem slyšet kázání. Jeden to řešil prorokováním, druhý utopením starých věcí v člověku. Z obojího nám něco zůstalo do dnešních dob. Kázání, prý může být i prorocké, a křest. A nyní v adventní době můžeme nacházet texty, které nás vedou k Pánu Ježíši. Podívejme se, co jsme dnes slyšeli za Slova:

Prvně - co se zde děje ve Starém Zákoně? Minule a předminule jsme se s Izaiášem pohybovali na jihu, teď jsme na severu Izraele. Ozeáš hovoří o modlářství. Dneska lidé věří všemu, asi si říká. Nic moc se v tom do dnešních dob nezměnilo. A zde je v proroctví povolán Syn, Syn Izraele, a pro Izrael znamená život.
Když se podíváme na tu dobu přelomu letopočtu, kdy působí zde nejprve Jan Křtitel, byla to doba jakéhosi přelomu a přerodu. A Jan Křtitel a další postavy na počátku evangelií jsou jakoby mostem mezi Starým a Novým Zákonem. Schválně je citován už z dob, kdy Pán Ježíš už začal kázat, ale tyto postavy přečuhující ze Starého Zákona (další je třeba kněz Zachariáš nebo také prorokyně Anna) jsou důležité právě proto, aby nám řekly nejen to, že to má smysl, ale že jsme se neklamali – že Pán Ježíš je ten, který přichází. To je důležité, když si dnes říkáme, jestli ty zprávy, které čteme nebo slyšíme, jestli jsou pravdivé, jestli je v nich všechno a podobně. Dokonce se říká, že se vyplatí pozorovat, co dnes ve zprávách chybí. A do této doby také jde to proroctví, abychom slyšeli, že je tu něco nového. A že se nemusíme bát, že by Pán Bůh na nás zapomněl nebo přestal mluvit a přestal povolávat proroky. I v takových časech, kdy, jak prorok říká, země nevydá mouku.

A když slyšíme to proroctví i do různých přelomů našeho života, tak se mohou objevit slova naší písně: Nevím, Pane, co ti dát – a přitom tu čeká prorok, Duch Svatý a oheň, začátek nového věku. Aby se kázalo a přežilo to, co má naději.

Syn Boží očekávaný, na něj znovu čekáme. Ale lid Izraele čekal spoustu let. My jsme na tom podobně, když čekáme na jeho druhý příchod, kdy změní naše pořádky. Ducha Svatého nám ale poslal, abychom zde nebyli sami. Jako Přímluvce a průvodce. A díky Duchu Svatému máme nejenom ty charismatické dary, například jazyky a proroctví, ale i trpělivost, pokoj a další, které asi nejsou tak kouzelné, ale napomáhají o mnoho více. A oheň? Apoštol Petr by se možná rozhovořil o pronásledování křesťanů a tak to možná také Jan i později Pán Ježíš skutečně předpovídali. Ale ten takzvaný křest ohněm, jak se to v řeči i dnes používá, může být těžká zkouška, neočekávaná, ale všichni ti proroci nám říkají, že to ještě není konec. Z jednoho pohledu je sice advent dobou postní, ale také jsou zde zaslíbení pro Boží lid. Po zkoušce ohněm přijde ten, jehož Slovo moudrosti je jako med, bude umět zavrhnout zlé a volit dobré, jak říká prorok (Iz 7:15 a jinde). A poslechne ho minimálně dvanáct mužů a tři ženy. Tedy učedníci a pak ty, které se dozvěděly o Vzkříšeném. Dál to známe. Myslím tím vznik a dějiny církve. Nebo známe aspoň ten bezprostřední výsledek v našich životech: Proto jsme teď tady. Protože jsme také něco slyšeli. Evangelium a vyznání víry. Možná nás slyšelo víc, ale někomu to stačí. A Evangelium by mělo zůstat stejné, to co říkáme. Mění se jen to, komu to říkáme, a tu použijeme různá konkrétní slova. Svědčit a kázat může každý z nás.
Právě že se může ukázat,
co máme kázat,
aby se nám Boží Slovo podařilo dokázat.

Modlitba: Pane, náš Bože, udělej si z nás své kazatele, abychom podle svých-Tvých obdarování o Tobě dokázali svědčit jako Jan.

Píseň: 545B Otče náš všemohoucí

Píseň: 384 Pomoz mi, můj Pane

Slovo na cestu: Žák přišel za mistrem a říká: „Mistře, já pořád nevidím ovoce svého snažení.“ A mistr odpověděl: „A zkoušels zatřást stromem?“

Požehnání

Závěrečná píseň: Sv 239 Připravujte cestu