Bohoslužby dne 12. 1., druhá neděle nového roku

Introit
Apoštolský pozdrav
Píseň: Sv 28 Celé věky čekaly

1. čtení: Ž 16 Pamětní zápis; Davidův. Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě! Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“ Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno: „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“ Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine. Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé! Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná. Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Píseň: Sv 338 Tobě, Pane, dík

2. čtení: Ex 23:14-15 Třikrát v roce budeš slavit mé slavnosti: Budeš zachovávat slavnost nekvašených chlebů. Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, a to v určený čas měsíce ábíbu (to je měsíce klasů), neboť tehdy jsi vyšel z Egypta. Nikdo se neukáže před mou tváří s prázdnou.

Píseň: 197 Duše má, v tichosti

Text kázání: Lk 2:41-52 Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Kázání: Ztratilo se dítě. Rodiče prošli celou trasu tam i zpět, byl povolán policejní psovod, vrtulník s termovizí, vzhledem k hornatému terénu naštěstí nebyli potřeba potápěči. A kluk si klidně sedí v kostele a vyptává se pana faráře, pana vikáře a svolá se postupně celá biblická hodina. „Synu, co jsi nám to učinil?“ ptá se maminka. Otec mlčí. Ježíš říká: „Cožpak nevíte, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Hebrejština nemá velká písmena, a tak se Josef nezmůže ani na slovo. Jak by totiž poznal, že Ješua mluví o Otci nebeském, když sám se učil vyznání víry „Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest“. I když židovství zná modlitbu k Bohu jako Otci, existuje taková zpívaná Avinu malkeinu, která se dá přeložit asi takto: Otče náš, Králi náš, uslyš hlas náš a buď nám milostiv.

Ale Ježíš následně jde za rodiči a poslouchá je. Dokonce se to dostalo do Bible.

Nám do chrámu moc dvanáctiletých nechodí, natož aby se nás na něco ptali a natož aby je tu museli dokonce hledat rodiče. Tehdy to ale byl zvyk, celkem pravidelně dodržovaný i celými rodinami, myslím tím aspoň ty velké svátky. Podle Zákona Mojžíšova se každý musel třikrát v roce ukázat před Hospodinem. Navíc v tyto svátky se také v jeruzalémském chrámu konaly oběti.
Podívejme se, co nám řeknou další postavy, které se v našem příběhu objevují: u Lukáše také čteme, že v Chrámu byl starý kněz Zachariáš, žila tam prorokyně Anna, ti čekali, že spatří Mesiáše. Někdy se o nich říká, že jsou takovými starozákonními mosty do Nového Zákona. Dočkali se Mesiáše.

A co nám řeknou dnes? I při našem kázání jde o to, aby naše výzvy na základě čtení Bible byly opravdu aktuální pro dnešek a pro nás, ty výzvy můžeme nalézt na různých místech Písma. A z příběhů podobných Dvanáctiletému v Chrámě zase vyplývá, že my ty otázky musíme formulovat pro každého jinak a jednotlivě. Každý tomu rozuměl jinak. Podobně i ti lidé v Chrámě, s nimiž mluvil dvanáctiletý Ježíš. Je nám zde blízko tím, že se nám ukazuje jako pravý člověk, který rostl a zajímal se o věci kolem sebe a byl zvídavý. Zvědavý byl i na biblické příběhy. I když přesně nevíme, na co se moudrých mužů v chrámě ptal. Dnes všechno rychle přeletíme očima, zprávy, noviny hodíme do sběru, málokdy se dostaneme k nějaké větší knize – a Pán Ježíš nás zde učí se ptát a objevovat.

Vsuvka, zajímavá je v příběhu zmínka o Marii, která tomu všemu asi úplně nerozuměla, ale uchovávala to ve svém srdci. Dnes aby pomalu člověk všemu rozuměl, minimálně pokud nechce platit za odborné práce například i řemeslnické a technické. Uchovávat ve svém rozumu toho musíme spoustu. Ale zde je Maria pochopitelně v jiné situaci a kromě zmínky o uchování v srdci se nedozvíme, jestli jí tato zkušenost něco přinesla. Jenom s tou pamětí je rozdíl, jestli řekneme: „To si velice dobře pamatuju!“ nebo „To ti nikdy nezapomenu!“ Celý problém je v tom, že na spoustu situací se díváme lidskýma očima, což by nebylo nic zlého, je to naše přirozenost, ale zapomínáme, že nám jako křesťanům také patří ten pohled Boží. Takový, který počítá s překvapením, se zázraky, s milosrdenstvím, s pochopením snad jiného životního stylu našich bližních a tak dále.

Mluvili jsme o otázkách Ježíšových i otázkách našich, a stejně tak můžeme přeformulovat ty odpovědi. Na základě toho, co nacházíme v Bibli. Při tom zvědavém dotazování. Je to běh na dlouhou trať a vždycky budeme trošku pozadu za tou mladší generací. I já to na sobě pozoruji. Ale můžeme prosit o ten dar. Buďte jako děti, říká Písmo. Když sám Pán Ježíš byl takovým zvídavým dítětem. Co to znamená? Buďte jako děti v tom, abychom neztratili ten úžas, i v tom, že bychom si měli umět hrát. Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš, píše Kazatel. A později Pán Ježíš uvádí takové podobenství o dětské hře: Hráli jsme vám, a vy jste netancovali! (Mt 11:27, Lk 7:32) Ztratili jsme schopnost žasnout. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky, říká Písmo. Jde o to, abychom to v sobě opět objevili. A takové objevování se nemusí odehrávat jen v církvi a v kostele. Existuje bezpočet knih, filmů a dokumentů, které nám z Bible a o Bibli ledacos přiblíží.

Z takových dospělejších objevů jsem si vzpomněl na bratra profesora Trojana, který měl na fakultě přednášku o Pánu Bohu jako ekonomovi – jinak se dá také říci, že Boží jméno Hospodin vede také k českému slovu hospodář. Který se stará i o ty, kteří se zapovídali v chrámě, i o ty, kteří tam teprve hledají cestu.

A tak zůstaňme otevřeni takovémuto objevování v Bibli. A může vypadat různě. Pokud nemáme čas na čtení, můžeme si třeba nějaký biblický pořad pustit v autě. Nebo občas bývají biblická pátrání na různých televizních kanálech. Na internetu je jich spousta. Sám poslouchám takové pořady často z rozhlasu. Rozdávali jsme si misijní kalendáře. Nejkratší variantou jsou Hesla jednoty bratrské. A třeba nám dají trochu jiný pohled než třeba i u známých biblických příběhů. Najednou to můžeme uslyšet jinak. Stalo se mi to nedávno, když jsem četl příběh Jana Křtitele v anglické Bibli. Všechny tyto cesty knih, rozhlasu, televize nás ještě něčím obohatí a pak se k Bibli zase vrátíme. Jde jen o to, abychom se nepřestali ptát.

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku

Slovo poslání: Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Iz 55:6 Požehnání

Závěrečná píseň: 550 Chvaliž Hospodina