Bohoslužby dne 9. 2., pátá neděle po Zjevení (lutherské perikopy)
Introit
Apoštolský pozdrav
Píseň: Sv 176 Má duše Boha velebí
1. čtení: Ž 31:20-25
Píseň: 375 Rozsvěť záři světla svého
2. čtení: Fp 2:12-13
Píseň: 379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi
Text kázání: Jr 9:22-23
Kázání: Sestry a bratří, kdo z nás může říci, že je moudrý? A kdo z vás se cítíte jako bohatý? A jde to dohromady? Podívejme se do dnešního prorockého čtení.
Je to text, který různými obrazy dává příležitost k pokání. Chce se národ chlubit? Ať se chlubí tím, že zná Hospodina. Je toto proroctví řečeno lid, který odmítl Hospodina. Zamysleme se nad touto situací a podívejme se kolem sebe.
Ale co je to za text: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí“? – když přitom na mnoha místech ve Starém Zákoně je moudrost naopak vyzdvihována? – V Jeremiášově době totiž lid činil mnohé nepravosti. Judsko bylo dobyto babylonskou říší a lid buď rozptýlen nebo odvlečen do babylonského zajetí. A prorok zde říká, co se dá dělat. To je důležité i v tom, že my jistě umíme druhému velmi jasně říci, co udělal špatně, ale také potřebujeme nějaké dobré východisko! A to přichází v našem textu. Jedná se o poznání Hospodina, jeho práva a spravedlnosti.
Doplnit nám to může i apoštol Pavel, když v listu Filipským píše o poslušnosti (rozuměj Bohu): ve více listech Pavel píše o svém vlastním příkladu a nemyslí tím ani nějakou svou pýchu nebo své kvality, jak to na první pohled může vypadat, když říká „Napodobujte mne“. Apoštol má na mysli, abychom hledali příklady nebojácného zvěstování evangelia. Protože učedníky a apoštoly vyslal sám Pán Ježíš – a zde se dostáváme k tomu starozákonnímu Slovu, že počátek moudrosti je bázeň Hospodinova. (Př 9:10). A doplňuje to při svém čtení moudrá žena Ellen Gould Whiteová, když píše: Člověk nemže projevit větší slabost než když připustí, aby jej lidé oslavovali za dary, jež udílejí nebesa (tedy Pán Bůh).
Moudrý se tedy nemá chlubit moudrostí. Prorok má na mysli moudrost lidskou a nabádá, aby se lidé vrátili k Hospodinu, a že totiž prvně nemáme stát na vlastní síle. Ten bohatýr, který je zmíněn v textu, může být i někdo statečný jako třeba Jozue, když dovedl lid z Egypta, ale nemá se chlubit vlastní silou. Hospodin tedy neříká, že by bylo špatné mít mezi sebou bohatýry. Jen to s námi nesmí dopadnout jako v Judsku, že bychom se obraceli k vnějším světským silám a zároveň na Pána Boha zapomínali.
Asi není špatné mít bohatýry, jako byl třeba Jan Žižka, Juraj Jánošík a další, ale prorok nám zde připomíná, že když zůstaneme jen u pozemských sil, budeme jen klopýtat. Když někdy jako křesťané mluvíme o obrácení, myslíme tím to otočení a změnu dejme tomu smýšlení, vyznání, víry, náboženství, zvyků a rituálů – ale zde je mínění doslova fyzické obrácení na cestu zpět z Babylona do země Izraele.
Jak lze získat prozíravost? To slovo v našem textu znamená také být úspěšný, mít úspěch, ale ne z vlastní síly, ale od Hospodina. V Novém Zákoně pak máme jedno podobenství, které se trochu neprávem nazývá „o nepoctivém správci“. Tento měl složit účty svému pánu a tak obešel jeho dlužníky, ale ne jako vymahač, ale krátil jejich dluhy. Na konci toho evangelijního příběhu se říká, že pán pochválil tohoto správce, že jednal prozíravě. Proč? Protože své dluhy = hříchy před Pánem Bohem nemůžeme splatit, nemůžeme je ani vymazat skutky pokání. Mohou být jedině odpuštěny. A zároveň si z toho můžeme vzít ponaučení.
Žalmy 111:10 Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy! – Jenže bát se Hospodina znamená pociťovat před ním bázeň. A bázeň můžeme přeložit jako úctu, posvátnou úctu. Někdy se říká, že lidem už dnes není nic svaté. Dokažme, že je, a buďme prozíraví. Jenom k tomu těžko dospějeme sami, prosme proto o moudrost Boží. Modleme se o to, aby nám skutečně pomáhala v běžných situacích, kdy tuto moudrost, prozíravost a poznání Pána Boha potřebujeme prakticky, také v situacích, kdy si nevíme rady a také tehdy, když musíme obhajovat svou víru.
Píseň: Sv 97 Já jdu tam do Boží země
Závěrečná píseň: 394 Ó pojďte všichni ke mně