Bohoslužby dne 22. 10. ve Kdyni, 19. neděle po Trojici ráno

638 Díky za toto krásné ráno
Zjevení 22:1-5
Sv 311 Duha
J 7:37-39
364 Ty svatý jsi Duch
Dt 6:1-12
Kázání: Milé sestry a milí bratří, pokoj vám.
Dnešní čtení bude hlavně o studni a o vodě.
Možná by se zdálo, že kázat o něčem tak samozřejmém jako je voda by bylo téměř nadbytečné. Voda nám teče už tady za dveřmi z kohoutku, vodu máme ve studni, dokonce si kupujeme balenou pitnou vodu. A možná právě proto se stojí za to podívat, co pro nás voda znamená a co nám voda může přinést nového. Co nám o vodě říká Písmo.
Ve Svaté zemi měla voda symbolický význam, celkem dost je jí na hraničních horách a také v řece Jordánu, ale v Mrtvém moři a ve Středozemním, tehdy Velkém moři je voda, která se nedá ani pít, ani použít k zavlažování. Proto i Pán Ježíš mluvil o vodě živé, o vodě života, dokonce jedna podzemní církev u nás v bývalém Československu se jmenovala Voda života.
Co všechno pro nás může být vodou života? Voda jako taková, protože dává život. Dává závlahu. Voda křtu, protože je symbolem nového života. A voda jako symbol Ducha Svatého, jak jsme četli v dnešním evangeliu: 37V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! 38Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“
To Slovo může být také tou vodou života, zazní-li do konkrétní situace tam, kde je potřeba. To Slovo je vodou života pro každého z nás, abychom měli posilu, ochranu a nový život. A také proto Pán Bůh už ve Starém Zákoně zaslíbil toto:
1Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali. 10Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ti ji dá, a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, 11domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivoví, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se, 12pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Je to příběh o Hospodinově věrnosti. Pán Bůh plní své sliby. I v těch přikázáních nám zaslibuje: Dostáváme, co jsme často ani sami nevybudovali, jako ten izraelský lid, který najednou dostává města, studny a vinice, ale je povolán je obdělávat a střežit a starat se o ně. A zase tam důležitou roli hraje voda.
Nejprve jsou tam důležitá ta slova přikázání, nařízení a práva, ale to jsou také práva Božího lidu, dnes bychom řekli lidská práva, která znamenají ochranu Boží. A k ní také patří přikázání, která jsou dobrými radami. V anglické Bibli jsou slova ustanovení a pořádky (statutes and ordinances), jsou to ustanovení, která zde jsou postavena a čekají, až si je přečteme nebo uslyšíme, a pořádky, které jsou zde proto, abychom si s Pánem Bohem uklidili. Tedy ve vztahu s Pánem Bohem i za pomoci Pána Boha abychom si uklidili sami u sebe. Jak často to potřebujeme... Židé nosí při modlitbě modlitební řemínky tefilim, na nichž je malá krabička se svitkem Tóry. Tato přikázání totiž náš text přikazuje uvázat na čelo a na ruku. Aby modlitebník nezapomněl, ke komu se modlí. Aby při tom modlitebním rozvažování mu byl Pán Bůh hlavou i oporou. Toto uklízení s Pánem Bohem je součástí právě toho židovského vyznání víry Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jediný. A ta číslovka je tu zároveň slovesem, můžeme číst jako: Hospodin sjednocuje. Hospodin vytváří jednotu. Protože Izrael přichází do nové země, Pán Bůh lidem opakuje smlouvu, protože my, lid Boží, ta slova Boží často zapomínáme. Proto nám je Pán Bůh opakuje. Ne že by nebylo jiných bohů a bůžků, ale pokud chceme najít tu vodu života, platí: Hospodin jediný.
V našich čteních slyšíme také o žízni a o vodě, a tak je voda i v tomto opakování (Deuteronomium vlastně znamená "druhý Zákon"): Vykopané studny, které jsi nevykopal, říká to dnešní Slovo.
Takže ten zdroj, který hledali Izraelci se svými stády, aby stihli přijít ke studni či jinému zdroji vody, tento zdroj se nám dává z Boží milosti takto: Ve vodě křtu, ve vodě jako symbolu Ducha Svatého, protože ten nám dává své dary. Nadpřirozené i ty pro každý den. Jako zdroj podobný studni, kterou jsme my sami nezaložili. Pramen, který jsme nenašli sami od sebe.
A tak té vody, které se zatím zdá, že je všude aspoň u nás dost, užívejme a rozdílejme. A nejenom té kohoutkové či balené, ale vody života, Slova Božího, jehož proudy viděl Jan z Nového Jeruzaléma: 1A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. 2Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. Pomocí té vody vzrůstají ty dary Ducha Svatého, o které smíme prosit, hledat je, sdílet je a pomáhat si navzájem. Protože tu máme Boží přikázání, nařízení a práva, která Židé dodnes při modlitbě nosí s sebou.
Rozdílejme tu radostnou zvěst! Našli jsme vodu! Našli jsme ten Boží pramen! Kdo žízní, ať přistoupí a zadarmo nabere vody života, která pramení z Boží milosti k víře. V Hospodina, Boha jediného. A my k této víře můžeme a máme ukazovat. Jako na cestu k prameni pitné vody.
Modleme se.

370 Jak čerstvých vod jelen žádá
Sv 224 Novou píseň 1. a 3. sloka