Bohoslužby neděle 1. postní

Písně: 118 – 198 – 196 – 406 - 171

1. čtení: Ž 91
2. čtení: Ž 27:4

Text kázání: 1Tm 4:4-11 Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou. Toto bratřím zdůrazňuj a budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, vychovaným slovy víry a pravého učení, které sis osvojil. Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. To přikazuj a tomu uč.

Kázání: Sestry a bratří,
apoštol Pavel píše dopis do sboru. A píše také svému žákovi, dnes bychom možná řekli mladému faráři. Timoteovi. Pocházel z jihotureckého města Lystry a s apoštolem Pavlem prošel Athény, Makedonii a další církve. – Nyní mu apoštol Pavel píše dopis. Ale je určen i pro nás, protože z jeho slov můžeme brát dobré rady a ponaučení. Zejména pro svou víru. Apoštol píše v té čtvrté kapitole proti bludařům, tedy lidem, kteří chtěli nějak nakazit a pokazit vyznání víry mladé církve. Ve verši 3 je dokonce zmíněno, že tito kazisvěti také zakazují manželství. A dále se pisatel dopisu vymezuje vůči košer předpisům, které přitom z upřímné víry chtěli právě tito někteří křesťané zachovávat.

V pátém verši apoštol píše o křesťanském životě: Vždyť je to posvěceno Slovem Božím a modlitbou. Jsou to, jak čteme, nástroje posvěcení. Tedy nějakého posílení člověka ve víře. A jsou to a mají to být pilíře křesťanské bohoslužby. Ale také i celého života víry. A my se z toho máme poučit, zdůrazňuje Pavel mladému faráři Timoteovi.

Už jsme zmiňovali nějaké bludaře, existuje více možností, čeho se takové bludy a vůbec ohrožení církve mohly týkat. Co jsou to báje, o nichž apoštol mluví? Asi takové falešně křesťanské nebo rovnou nekřesťanské legendy. Nebo určité dodatky do Písma snad nebo do vyznání víry.

Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí – tím však není míněn zákaz sportů, ale je to řečeno oproti olympijským hrám i jinému cvičení, nebo minimálně povzbuzuje mladé zvěstovatele evangelia, že jejich úsilí, často právě neviditelné, je stejně důležité jako tělesné cvičení.

A pak musí apoštol říct „Věrohodné je to Slovo“ – tehdy ještě nebylo hotové vyznání víry, a tak cokoli, co v rané církvi napsali a čemu učili, muselo být podepřeno buď autoritou Písma Starého Zákona, nebo přímým schválením apoštola. Proto je potřebné to slovo „věrohodné“. A souhlas získává tím, že k tomu církev řekne amen.

Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. To přikazuj a tomu uč. – Zase tu máme příklad ze sportu. I když ta práce může vypadat jinak. Někdy to, co člověku běží hlavou, je namáhavější než samotný fyzický běh. A přitom navenek ten člověk může vypadat, že nic nedělá. A co to znamená? Tam je dokonce řečeno, že Bůh chce, aby všichni lidé spaseni byli! Ano, to platí, a platí to i dnes, a znamená to pozvat ty druhé na cestu spásy.

Na konci hovoří apoštol o naději a Timotea vyzývá: To přikazuj a tomu uč. Víra se asi nedá přikázat, ale dá se učit tomu, jak Boží mužové a ženy toto vyznání a zjevení přijímali, jak s ním v životě jistě také bojovali, jak s ním bojovali a běželi, co jim běželo hlavou; pro nás je to Slovo útěchy o tom, že v tom běhu víry jsme všichni. Všichni lidé, jak se zde říká. Jenom my, kteří už víme, jak vypadá ten běžecký dres a jak je značená trasa, můžeme běžet jistěji a víme, jak pevné boty potřebujeme. Do církve můžeme jít, běžet, jet autem nebo na kole, ale Pán Ježíš hlavně chce, aby všichni lidé poznali pravdu. Co to znamená? Třeba cestu na bohoslužbu, na biblickou hodinu, v pondělí nebo ve čtvrtek a vůbec všude tam, kde se dva neb tři sejdou ve jménu Páně.