Zvonění zvonu
Introit
Apoštolský pozdrav
Píseň: 442 Pane, dnešek je den chvály
Modlitba: Pane, tys přišel do našeho světa, abys předal tu nadějnou zprávu potřebným – a byl přehlušen buď řevem davu nebo naopak nezájmem. Tys přišel, abys obvázal rány raněným – a sám jsi byl raněn a vlastně dodnes tupen. Tys přišel, abys hlásal mír a lásku – a byl jsi bez milosti popraven. Přesto věříme, že i touto cestou můžeme o Tobě slyšet a hlavně že to má smysl! Abys nás posílil a obnovil a vylil na nás své dary. Za to snad ani nezvládáme poděkovat, ale na Tebe čekáme. Amen.
1. čtení: Mk 11:1-11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! A řekne-li vám někdo: ‚Co to děláte?‘, odpovězte: ‚Pán je potřebuje a hned je sem zas vrátí.‘“ Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“ Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“ Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betanie.
Píseň: 200 V Tvé síle, Pane Bože můj
Text kázání: Sk 4:32-37 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ‚Syn útěchy‘ – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.
Kázání: Co už dneska představuje jistotu? Jsme doma nebo máme velice omezené možnosti, slyšeli jsme různé možnosti vývoje situace, času, kdy jít nakupovat, co se přesně bude dál dít v zaměstnání a ve škole…
A nabízí se tu i v jiných souvislostech otázka, kterou můžeme reálně slyšet: Proč vlastně církev?
“Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte,” píše apoštol Petr (1Pt 3:15) církvi v době pronásledování. Dnes zde nemáme pronásledování a spíše než s výslechem se setkáme se zvědavými dotazy. Ale konec je stejný. Máme být připraveni dát zprávu, odpověď o naději.
Z té naděje také vyplývá všechno to, co se v církvi děje a jinými slovy bychom to mohli nazvat dobrovolnická činnost. Asi by to vypadalo hodně jinak, kdybychom zaplatili tomu, kdo přinese květinu na stůl Páně, hned ještě místo pozdravu už pořádali účty za víno k večeři Páně a tak dále. Samozřejmě ani Lukáš, autor Skutků, ani apoštolové nebyli naivní a přinášejí ve svých listech řešení různých problémů a situací v církvi. Ale začali jsme tím tématem dobrovolníků, tak se na něj pojďme podívat:
Sk 4:32-37 vidíme jeruzalémský sbor a Barnabášův dar:
- lidé dávali podle svých možností
- dávali k nohám apoštolů, takže bylo jasné, kdo pomoc organizuje (ne že by si na tom dělali reklamu, ale lidi přišli do církve a věděli, na koho se obrátit)
- nikdo to zároveň nevymáhal
- lidé přicházeli do církve, což je pozitivní
- tam probíhal církevní provoz, i když co si pod tím představíme: Asi se modlili, asi četli Boží Slovo, večeře Páně se konala po domech, to je zmíněno hned o letnicích
- mohli si brát, jak kdo potřeboval
A tedy: V tomto případě tu není řeč o vnějších okolnostech, o politickém zřízení, o postavení křesťanů, ale je zde řeč o spravování křesťanské obce. Může to být i zkouška jistého druhu pro tuto dobu. To Slovo se také může týkat naděje. To je druhý bod, první jsme měli příklad soužití v první církvi.
Nyní tedy bod druhý, co je to naděje? (A potom podotázka: liší se nějak specificky křesťanská naděje?) K současné situaci vznikl klip podbarvený hudbou z filmu Monty Python: Always look on the bright side of life – Vždy se dívej na tu světlou stránku života… Jistěže tím negativa nevymažeme, ale bude se nám lépe existovat, čelit tomu, co přijde. To teď zní strašně budovatelsky, ale najednou jako by tu přicházel ten ideál, že lidé sdílí potřeby a věci a vznikají nové způsoby komunikace. I církev musela něco nového vytvořit na zelené louce. Ano, měla předobraz ze židovské synagogy, ale přesto zde bylo něco nového. Apoštol potom napíše: vždyť ti lidé okolo se na nás dívají a říkají: hleďte, jak se milují. A v tom nemusí být nic sentimentálního, ale třeba diakonie. Lékařská fakulta napsala výzvu k pomoci, vytvořit jakési zálohy, druhý den ráno měla přihlášených dva tisíce mediků, studentů lékařství, nastoupit do služby. Tady může dobře navázat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma z prvního čtení. Lidé volají Hosana, což vnímáme většinou jako zvolání radostné, ale znamená „Smiluj se nad námi“, je to volání po uzdravení. Pán Ježíš vjíždí na oslu, běžném zvířeti, které by ani nevzbudilo pozornost. Zejména, jak někdo poznamenal k tématu našeho evangelia, svátky, dopravní stupeň číslo čtyři. Jako by někdo přijel na bohoslužbu do katedrály sv. Bartoloměje ve škodovce. Děti v jednom sboru vzaly květiny asi z vázy z minulé neděle a hrály si na takový příjezd do Jeruzaléma. Dokonce slyšíme v evangeliu Matoušově, kde je Pán Ježíš vítán v chrámě jeruzalémském, že děti volaly ono „Hosana Synu Davidovu“. Ale zde, na ulici, kdo by si toho normálně všiml? Jenomže mu tam hned prostírají ten červený koberec a vítají ho. Nebo čekají ten průlom, změnu, Hosana, smilování, možná odpuštění. A kam to míří v našem životě? Často je to základní nedůvěra v to, že Pán Bůh může v našich životech něco změnit. Ano, Ježíš Kristus je Boží Syn a Spasitel, jak zní nejstarší vyznání církve, ale často už máme tak uzavřená srdce, že to nějak neslyšíme. Natož abychom někde umetali cestičku a čekali slavnostní průvod. Ale jak jsme si připomínali na začátku kázání – jestliže se nás někdo zeptá, máme být připraveni dát mu svědectví o naději, kterou máme. A tak kdykoli se teď budeme modlit modlitbu Páně, můžeme myslet na to, co znamená Hosana, smiluj se nad námi, v Otčenáši pak říkáme smiluj se nad námi, Pán Ježíš nám také připravil večeři Páně, u níž si tak dodnes ty Velikonoce připomínáme. Jdeme na cestu, aby Pán Ježíš přijel odpustit a uzdravit.
- Modlitba
Píseň: 549 Chvaliž Hospodina
Ohlášky: Vítáme domácí i hosty při poslechu i na záznamu. O všem, co se týká současné situace, budeme informovat. Rovněž tak další informace a opatření, jak se objeví v médiích, budeme zveřejňovat. V pondělí a čtvrtek se konal Online kostel – namísto Otevřeného kostela. Budeme takto vysílat v obvyklé časy v pondělí a čtvrtek od 16 hodin. Naše nedělní bohoslužby sledovalo ráno 5 lidí, přes týden pak 20 a text kázání četlo na stránkách 6 lidí. Děkujeme za přízeň. V pondělí přišlo do Online kostela 5 lidí, ve čtvrtek 7. Jsme rádi, že i tyto formy sborového setkávání a činnosti mají své diváky.
Církevní sbírky se v současné době nekonají, proto děkujeme členům sboru za salár a ostatním přispěvatelům za jejich dary. Budete-li se chtít zapojit, všechny příspěvky můžete posílat na účet sboru:
1 888 0 88 01/0300
Z dopisu Synodní rady je nám doporučeno navýšení saláru, kterým lze ušlý sborový příjem ve sbírkách nahradit. To lze provést u těch, kteří platí salár ve splátkách elektronicky, tak i u těch, kteří ho zaplatí později v hotovosti. Možností je také pravidelné odkládání peněz na obvyklé sbírky doma a předání takto nashromážděné částky do sborové pokladny, až to bude možné.
Celocírkevní a účelové sbírky, které jsou v tomto období vyhlašovány, vyřešíme ve sboru, ještě budeme určitě posílat zprávy o aktuální situaci, doporučení zní například odkládat na tyto sbírky postupně nebo poslat na účet sboru.
Tak hlavu vzhůru! – přejí nám ze Synodní rady.
Prosím ty, kteří nás sledují, aby záznam, který bude za chvíli uložen na stránkách, pustili třeba na chytrých telefonech nebo počítačích svým blízkým, sousedům, dalším členům sboru a jakýmkoli dalším zájemcům. Děkuji všem, kdož dobrou radou umožnili nebo zkvalitnili tento přenos i samotné bohoslužby.
Přímluvy:
Za nemocné, aby se jim dostalo účinné pomoci . - Pane, smiluj se.
Za rodiny, žijící pospolu v karanténě i za vzdálené členy rodiny - Pane, smiluj se.
Za členy sboru, kteří sledují a čtou bohoslužby - i za ty ostatní - Pane, smiluj se.
Za nemocné a nakažené kněze a faráře – Kriste, smiluj se.
Za nemocniční personál – Kriste, smiluj se.
Za duchovní, kteří připravují televizní bohoslužby – Kriste, smiluj se.
Za všechny rozvážkové služby – Kriste, smiluj se.
Za pozitivní věci kolem nás, abychom je dokázali spatřit – Pane, smiluj se.
Za moudrost mocným tohoto světa – Pane, smiluj se.
Za ty, kdo šijí roušky – Pane, smiluj se.
Za lidi hladovějící – Pane, smiluj se.
M O D L I T B A P Á N Ě
Slovo poslání: Žd 5:8-10 Bible21 Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti, Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení, když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.
Požehnání
Závěrečná píseň: 489 Tvé požehnání