Bohoslužby neděle III. velikonoční (lectio continua na Janovy listy)

Introit

Apoštolský pozdrav

Píseň: 346 Buď Tobě sláva

Modlitba: Hospodine, dej nám poznat svou vůli, když jsi nás provedl tímto časem a můžeme se těšit na společenství. Posiluj naši víru, prosíme, abychom nezapomněli.

1. čtení: Ž 62:9

Píseň: 163 Hospodin sám národů Bůh

2. čtení: 1Pt 2:21-25

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Text kázání: 1J 1:1-2:1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Kázání: Sestry a bratří, milí přátelé, Jan vzpomíná. Nachází se v Efezu, kde působil a kázal a kde také zemřel. A jak uvidíme později, není sám. Vzpomíná na svého Mistra a na to, jak si až při jeho ukřižování uvědomil ty věci důležité. Staral se o Marii, matku Páně. A jak to vypadá, dožil se z učedníků asi nejvyššího věku, což mimo jiné znamená, že unikl různým pronásledováním. A nyní píše, aby se nezapomnělo. Píše kolem roku 90 až 100, tedy asi až třem generacím křesťanů. Jim chce předat paměti, poučení a varování. Jako nejstarší žijící učedník Pána Ježíše. (A podle všeho asi jediný, který nezemřel mučednickou smrtí.) Ptejme se, co si sami pamatujeme nebo čemu/komu ještě můžeme naslouchat z historie našeho sboru a přijímat i jiné vzpomínky a zkušenosti. Jan píše a začíná vyznáním:

1Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. – Máme zde takzvaný prvotní nebo přímý důkaz. Od apoštola Jana, stál pod křížem s Marií, kterou mu sám Pán Ježíš svěřil k opatrování.

2Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. – Jan žil nějakou dobu s Ježíšem, co znamená to zjevení? To je slovo pro svědectví víry. Učedníci žili s Pánem Ježíšem, ale z evangelií víme, že často nechápali, co jim říkal. A to byli jeho přímí svědkové! A po ukřižování se říká, že učedníci (tedy včetně Jana) se rozprchli. Proto když se občas říká, jaké by to bylo jiné, kdyby Pán Ježíš byl teď zde, zase by byli jedni, kteří by jej nadšeně vítali jako v Jeruzalémě, někteří by se už radili proti němu, někdo by jej uvítal, někdo by jej šel třeba nahlásit na policii. I my často zjevná a zjevená slova nechápeme. Proto to zjevení se může otevřít jedině s vírou. I s vírou Janovou, když spolu s dalšími učedníky uviděl Vzkříšeného.

3Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. – Společenství, to už je začátek církve. A platí to všude tam, kde se schází v jeho jménu, i teď, když sledujeme Slovo Boží jednotlivě, vytváříme zase společenství jiné a asi si uvědomujme, co z dřívějšího programu a fungování sboru nám chybí a na co se těšíme. A po této době se možná těšíme na to, co se nám líbí a co nám chybělo v bohoslužbě, programu sboru a tak dále, a také to, co jsme třeba i z přenášených bohoslužeb poznali z ekumeny i třeba v domácím společenství.

4To píšeme, aby naše radost byla úplná. – Jan vidí tu radost právě ve společenství. Nám se už spousta věcí zdá asi samozřejmých, nebo minimálně takových, že nad nimi nemusíme nebo nechceme projevovat úžas. Ale i to vše patří k té radosti z víry. Nemusí to hned znamenat, že při písních chval budeme tancovat a poskakovat, radost můžeme prožívat klidně i sami v tichu.

5A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. – To bylo tehdy potřeba zmínit kvůli falešným kazatelům, kteří kázali hereze, to jest upravené, pokřivené nebo pomýlené „křesťanské“ učení. Jan už očekává nový věk, zde ale ještě zároveň působí tito falešní učitelé a tu se ukáže, kdo zůstane a kdo se nenechá oklamat. A to není jen v životě víry, ale i v běžném životě, jen se ti manipulátoři zabývají něčím jiným, a pak vzniká klamavá reklama nebo falešné zprávy, které se šíří řetězovými maily, podvodnými žádostmi o pomoc nebo v médiích se „zaručenými“ informacemi. Aby tomu bylo rozumět, právě proto právě Jan svým řeckým posluchačům představuje příklad světla a tmy. A proto apoštol píše do církve a připomíná:

6Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. – To jsou poměrně vysoké nároky na křesťanský život. Ale Jan to píše jednak v době pronásledování, kdy už někteří třeba ze strachu odvolali svou víru. Kéž bychom my pocítili třeba tu chuť nebo zvědavost nebo nedostatek v tom, že nyní zatím do církve nemůžeme, a tak sledujeme postupně zprávy, jak se budeme moci scházet v našich sborových společenstvích. – Ale to slovo „společenství“ neznamená jenom shromáždění sboru, ale také vztah, osobní vztah s Pánem Ježíšem, vztah víry.

7Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu, slyšíme ujištění Boží milosti.
8Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. – Rádi o sobě řekneme to hezké a na ten zbytek už tak pyšní nejsme a o to méně se nám líbí, když to někdo vytáhne na světlo.

9Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. – To je definice spravedlnosti? Ano, spravedlnosti Boží. Vyznat své hříchy, to praví pro stranu člověka, Bůh pak hříchy odpouští. Souvislosti se dozvíme dále:

10Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. – Každý najdeme něco, na co nemůžeme být právě hrdí – každý z nás, já, ty, my všichni -, ale ta dobrá zpráva je, že existuje odpuštění. To bychom jinak ani nepotřebovali číst Bibli nebo být účastni na kázání. A to platí pro všechny, i pro mě, i pro ty, kdož nás neslyší. Jan píše se starostí o svou církev, sbory, také proto užívá oslovení „děti“, například.

1Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. – Takže Jan tohle všechno popsal, ukázal různé alternativy a odbočky našeho přemýšlení a jednání, jistěže i vedoucí ke hříchu nebo do rozhodnutí, která pak nás samotné mrzí. Ale tak jako dodržujeme běžným selským rozumem požární předpisy a přece se dělají třeba revize hasicích přístrojů nebo i bezpečnostní školení, stejně tak má pro nás záchrannou alternativu připravenou Pán Ježíš. Moc dobře o nás ví, jak rádi si v životě v různých oblastech „hrajeme ve stohu se sirkami“. A Jan nám zvěstuje Krista, protože prožil a uvěřil, co to znamená.
Bible nám neříká, jak velká byla Janova víra. Když o Velikonocích čteme o tom, že učedníci se rozprchli, myslí se všichni. Ale Jan pak stojí pod křížem a pokud má pravdu stará tradice, že autor listů je tentýž učedník a evangelista Jan, má za sebou dlouhou cestu víry k moudrosti. Ale i kdyby ne, mysleme s dnešním Slovem na to, že za dveřmi pisatelů prvních vyznání se už už chystalo pronásledování křesťanů. Těch, kteří snad v té době tvořili jedno procento obyvatelstva celé římské říše, ale jestliže je někde Boží nepřítel, nelze se mu divit. Zejména v mocném postavení jako římský císař: Když mám z něčeho strach a konám něco nekalého, bojím se každého vrznutí dveří. Jestliže mi stojí za to stát proti těm, kdo konají dobré věci, co na tom, že je jich jen setina. – A právě proto – když se teď zase vrátíme k Janovi – si připomeňme jeho i naše jistoty: Slovo života, víru jako světlo, opřenou o radost a vedoucí hříšníky. Vždyť – máme u Boha přímluvce (advokáta) – Ježíše Krista spravedlivého. A máme hotové první vyznání víry a ať nás tedy posiluje. Snad se už příští týden setkáme.
Amen.

- Modlitba: Pane Bože, dej nám poznat světlo, nejen to, co svítí ze Slunce, ale svítí na cestu. Dej nám poznat Ježíše Krista spravedlivého. Abychom se nebáli a nerozprchli. Prosíme, abychom si vážili Tvého pokoje. Děkujeme Ti za přímluvce, Pána Ježíše Krista.

Píseň: 452 Za dar Slova, Bože milý

Ohlášky: Vítáme domácí i hosty při poslechu i na záznamu. O všem, co se týká současné situace, budeme informovat. K bohoslužbám příští týden se sejdeme ve velkém kostele při dodržení bezpečné vzdálenosti a ostatních předpisů.
Církevní sbírky se v současné době nekonají, proto děkujeme členům sboru za salár a ostatním přispěvatelům za jejich dary. Budete-li se chtít zapojit, všechny příspěvky můžete posílat na účet sboru: 1 888 0 88 01/0300
Z dopisu Synodní rady je nám doporučeno navýšení saláru, kterým lze ušlý sborový příjem ve sbírkách nahradit. To lze provést u těch, kteří platí salár ve splátkách elektronicky, tak i u těch, kteří ho zaplatí později v hotovosti. Možností je také pravidelné odkládání peněz na obvyklé sbírky doma a předání takto nashromážděné částky do sborové pokladny, až to bude možné.
Celocírkevní a účelové sbírky, které jsou v tomto období vyhlašovány, vyřešíme ve sboru, ještě budeme určitě posílat zprávy o aktuální situaci. Prosím ty, kteří nás sledují, aby záznam, který bude za chvíli uložen na stránkách, pustili třeba na chytrých telefonech nebo počítačích svým blízkým, sousedům, dalším členům sboru a jakýmkoli dalším zájemcům. Děkuji všem, kdož dobrou radou umožnili nebo zkvalitnili tento přenos i samotné bohoslužby.– Příští týden je program nestálý a bude oznámen aktuálně, buď bude otevřeno nebo budeme vysílat. Stejně tak nedělní bohoslužby, předpokládáme, že v počtu do 10 lidí bychom se mohli sejít ve velkém kostele, s rouškami a rozestupy. Uvažuji i o zachování tohoto způsobu přenosu. Lidé, kteří nemají Facebook, nemusejí zoufat, text kázání je a bude zveřejňován na stránce sboru.

Přímluvy: za lékaře – prodavačky a řidiče autobusů – vědce – zdravotníky – moudrost vládnoucím – za osamělé – za ty, kdo zajišťují techniku na bohoslužby – za svobodu, že to v médiích vůbec je možné – za naše společenství, ať se ve zdraví sejdeme – za nemocné – za vyléčené. - Prosíme tě, vyslyš nás

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání:

Požehnání

Závěrečná píseň: Sv 122 Jen Bohu věř