Bohoslužby dne 10. 5., neděle V. velikonoční (lectio continua na Janovy listy)

Introit: Pomoc naše i počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i Zemi, kterýž jest věrný ve svém milosrdenství a dílo svých rukou nikdy neopustí.

Apoštolský pozdrav

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Ježíši, prosíme, provázej nás ve světě, kde často zapomeneme na Boží lásku a necháme se přehlušit úplně jinými hlasy. Posilni nás dnes do těch chvil, kdy už ve středu nevíme, jak dál. Ukazuj nám naše nové cesty, prosíme. Amen.

1. čtení: Báruk 6:3.7.10-11.21-22
Teď uvidíte v Babylónu bohy ze stříbra, ze zlata a ze dřeva, které lidé nosí na ramenou a kteří pronárodům nahánějí hrůzu. Jazyk těch bohů je dílo řemeslníka; i když jsou pozlaceni a postříbřeni, jsou jen klam a nemohou mluvit. Zdobí bohy šatem jako lidi, bohy ze stříbra a zlata i dřeva. Ale to je neuchrání před rezem a trouchnivěním. I když jsou oblečeni v purpurovém šatu, musí jim utírat obličej od prachu, kterého se na nich v chrámě hodně usadí. Na jejich tělo i hlavu přilétají netopýři, vlaštovky i ptáci; podobně i kočky přicházejí. Z toho je jasné, že to nejsou bohové. Nebojte se jich tedy.

Píseň: 509 Předivný Pán Bůh v skutcích svých

2. čtení: Ž 15 kral.
Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého. Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění. Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

Píseň: 394 Ó pojďte všichni ke mně

Text kázání: 1J 2:7-17
Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým. Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým. Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

Kázání: Sestry a bratří,
i v této době se ukázalo, že se kolem nás projevují síly, kterým sice může někdo dát vědecké označení, ale jinak se příliš neví, co s nimi. Zároveň je někdo považuje za duchovní věc, někdo za zkoušku od Pána Boha, někdo za zkoušku od toho Zlého, a mně se velice líbilo, jak mnozí napříč celou ekumenou řekli, že nemáme rozpoznávat ten COVID-19 ani jako Boží trest na údajně bezvěrný český národ. A co je to tedy? Když podle některých biblických míst bez Božího vědomí člověku nespadne ani vlas z hlavy? Musíme pokorně říci, že nevíme.

Nad těmito jinými mocnostmi měl jistě otázky i lid Boží odvlečený do Babylona. A Pán Bůh tomu chtěl, že máme zaznamenáno svědectví písaře Báruka, který píše o sochách velkých bohů, a dokonce čtyřikrát za sebou: „Nejsou to bohové, nebojte se jich tedy. Vlaštovky si v hlavách staví hnízdo, i kočky přicházejí.“ Kočky se o ně otírají. Kdo máte kočky, víte, že se otírají o všemožné povrchy a předměty i lidem o nohy. A zde se otírají o nohy pohanských bohů, z nichž mají izraelští jen legraci. Bojí se možná babylonského krále, ale z těch pohanských model mají legraci. Řeknete si, tomu už dneska nikdo věřit nemůže – no jo, ale kam a do jaké výše my stavíme obrazně řečeno nějaké naše poháry, trofeje – a pak jednoduše půjde kočka po skříni a shodí je.

A dnes se můžeme podívat na to, k čemu se dnes lidé lísají jako kočky. To právě je i Slovo pro nás. Když třeba skoro nedáme mobil z ruky. Vypadáme s nimi možná někdy jako ty kočky s natahovací myškou. Poznáme také, co k tomu Jan říká o víře.

Dost tedy kočkování, pojďme si přečíst poučení od Jana. Jan nám sepsal takový malý katechismus. To není název toho Malého katechismu, který napíše o 1450 let později Martin Luther, ale máme tu shrnutí křesťanské víry. Vlastně takto nějak asi vznikalo apoštolské vyznání víry, dá se rekonstruovat, kde se vyskytují a opakují v Novém Zákoně ta slova, která říkáme, ba vyznáváme společně.

Jan vlastně docela skromně říká, že nepřináší nic nového, ale jenom opakuje „přikázání staré“. Něco podobného použil Pán Ježíš, když kázal a dokazoval, že vlastně stačí jenom pozorně číst Starý Zákon: Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli. A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. To píše o Pánu Ježíši Jan a když u Jana v evangeliu nebo v listech čteme o světle, vězme, že je to Pán Ježíš. V antickém Řecku bylo vždycky světlo výrazem něčeho božského, nejčastěji poznání. A Jan toho využije, když píše to vyznání víry.

Píše takto i o bratrských vztazích:

Jedině jsme-li schopni bratrské lásky, zůstáváme ve světle.

Pokud však ne, jsme ve tmě. – Připomenu, že světlo znamená pro Jana také pravdu a vlastně Boží přítomnost jako takovou. A co se ukazuje, když rozsvítíme?
Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. – Bible zná kámen pomoci, to je biblické jméno Ebenezer, kámen úhelný, to je v symbolice Nového Zákona Ježíš Kristus, a kámen úrazu, v Bibli celkem 15x, z toho ve SZ jenom jednou, Iz 8:14, odtud do NZ.

Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. – Když se nám to někdy stane a skutečně vidíme jen blesky před očima, pak je docela nebezpečné někam jít, abychom neklopýtli. Ne nadarmo Pán Ježíš říká (Mt 5): „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ – A Jan tento příběh zkrátil a mluví o tmě. Ve tmě jsme odsouzeni k tomu, … že jsme ve tmě. Však také třeba v 50. letech byli političtí vězni v těch opravdu těžkých vykonstruovaných trestech (třeba tepelský opat Tajovský) posíláni do takzvané temnice, prostě cely bez okna. A apoštol Jan sice asi něco takového přímo nezažil, ale v té tmě je podle něj člověk, který ne že nepoznal Pána Ježíše – ten má jen jiný zdroj světla, ale přímo je odmítl.

A proč je to tak důležité? - Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno. – To už Jan myslí na jednotlivé lidi ve sboru. Děti mohou být i ti, kdo se čerstvě obrátili. A mají tedy jistotu odpuštění.

Dále: Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. – Jestli pak měli i náboženství v rodině, to Jan neřeší. Píše to oslovení každému zvlášť.
Pokračuje: Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým. – Asi svou silou, možná bojovali s nějakým pokušením, možná píše těm, kdo prošli vojenskou službou. A podobnou sílu a trénink mají proti Zlému.

Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. – Takže děti také jsou vzdělávány ve sboru. Jenom najít ten „současný“ jazyk je složitější.

Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. – Znovu otcové, asi to potřebují zopakovat. Však to v životě často dobře známe. A Pán Bůh má s námi často také nelehkou práci. Ale komentátoři Bible ještě zdůrazňují, že se může jednat i o otce v duchovním smyslu: pokud někoho přivedu ke Kristu nebo jsem mu třeba dokonce kmotrem. Možná proto Jan vyjmenovává ty lidi dvakrát, abychom se nad tím takto zamýšleli: Koho v církvi se to týká? Kde stojím? A týká se to i mne? Duchovní povolání jsou pro každého a jsou rozhodně širší, než že je člověk farářem. To jen pro jistotu. – A právě naopak, ani dobře míněný úmysl, že někoho povedu ve víře, se nemusí vždy povést podle mých představ. O to vše ale stojí za to se modlit.

Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým. – Znovu poučení pro mládence. Snad mladé ve víře? Čerstvě pokřtěné? Obrácení lidé mají většinou dost elánu nebo nových nápadů, jiné pohledy třeba na vyznání víry, když je říkáme. Řecký Nový Zákon vlastně vznikal naopak: Naprosto běžná, světská slova dostávala duchovní rozměr. Třeba slovo pro církev, ekklésia, znamená jinak jakékoli shromáždění, třeba zasedání obce jakoby na zastupitelstvu. Nebo když se seběhnou lidé na náměstí, také je to ekklésia.

Takže otcové hlídají a mládenci díky své síle vítězí nad zlým. A děti jdou po cestě poznání Krista. To není špatný začátek.

Nemilujte svět ani to, co je ve světě, píše tu Jan všem. Někteří křesťané to bohužel vzali doslova a v archivech církevního tisku z 50., ale klidně i 70. let jsem našel vášnivé debaty o tom, zda pouštět mládež na zábavy. – Ale co to má skutečně znamenat? Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není, píše dokonce Jan. – Kam tím směřuje? Svět ale je myšlen jako systém, který je v jistých ohledech nebo úplně zaměřen proti Pánu Bohu. A vůbec to nemusí mít podobu politickou, ale jde spíše, odpusťte ten výraz, o světonázor. Běh tohoto světa, píše Pavel Efezským. Takže to je takový systém, nebo takové prostředí, v němž je člověk spokojen sám se sebou a s tím, co si sám vydělal, vypěstoval, koupil, zařídil, ale co více – on k tomu nikoho nepotřebuje! Nebo aspoň to takový člověk říká! Zároveň to neznamená, že bych si nemohl třeba dát guláš se šesti, ale je dobré vědět, komu jsem vděčen – manželce, která výborně uvařila, a Pánu Bohu, že mi dal dobrou manželku.

Jan tedy popisuje touhy a hodnoty tohoto světa v takovém prostředí, kde by člověk a jeho čtenář už neviděl za obzor.

Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. – Jan zde říká, že nám často nestačí to, co máme, jsme v něčem nespokojení. A asi to není protest proti zodpovědnému plánování v životě. Izraelci na cestě z Egypta si schovali manu do špajzu, protože co kdyby. I když jim Mojžíš výslovně řekl, že to nemají dělat. Ráno pak měli zásoby plné červů. A stejně tak v podobenství o boháči a stodolách: Jistě zodpovědný zemědělec se cítil zajištěn, když postavil ještě větší sýpky a stodoly a byl spokojen s velkou úrodou. Stejně jako nastalo v obchodech vykoupení, když lidé vykoupili mouku.

Byli bychom postaveni před rozhodnutí, zda jít ke kováříčkovi nebo ke kováři. On ten kováříček není žádný hlupák. Ale není to kovář.

A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. – To se zase zdá jako takové obecné až mravokárné ponaučení, ale spíše než hanět tento svět je pro nás dobré se podívat na to, co je řečeno o Božím Království, jak se jeho pravidla mohou naplňovat už tady na zemi, jak my k tomu můžeme přispět. Tento verš si přečetl jeden bratr a jeho první reakce byla: Takže já bych to spíš vyložil tak, že nás Bůh nabádá, abychom s ním byli stále v kontaktu, i když žijeme v tomto světě. Je to jako s koupáním nebo s rybolovem: Jistě je dobré ve vodě lovit ryby, pokud to někdo umí, ale není cílem se té vody nalokat, abychom se v ní nakonec utopili. Důležité je umět plavat.

A tak si to dnešní čtení představme jako vodu, to vyznání víry v jednotlivých částech do ní dodává různé minerály – a my se jen máme naučit plavat.

Amen.

- Modlitba: Hospodine, dej nám spoléhat na svědky víry, dál přece nejdeme sami. Prosíme, zachraň nás, když se topíme a dej nám pevnou půdu pod nohamma. Pro nás, rodinu i sbor, pokorně prosíme a na tebe spoléháme. Amen

Píseň: Sv 122 Jen Bohu věř

Přímluvy: za učitele – za pracující v zahraničí – za církev - vědce – zdravotníky – moudrost vládnoucím – za naši trpělivost - za osamělé – za ty, kdo zajišťují techniku na bohoslužby – za svobodu, že to v médiích vůbec je možné – za nemocné – za vyléčené. - Prosíme tě, vyslyš nás

MODLITBA PÁNĚ)

slovo poslání: Řm 4:20-21

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …¨

Závěrečná píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci