Bohoslužby dne 31. 5., neděle Svatodušní (lectio continua na Janovy listy)

Introit: Ž 119:107-108 B21 Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě! Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům.

Apoštolský pozdrav

Píseň: 353 Aj, Pán kraluje

Modlitba

Čtení: Sk 2:1-3.14.16-18.37-47 Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně:
Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.
Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

Píseň: 381 Ó přijdiž, přijdiž, léto Páně

Čtení: 1J 3:11-17 Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé. Nedivte se, bratří, když vás svět nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?

Píseň: 367 Studně nepřevážená

Text kázání: Ju 1:1-3 Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.

Sestry a bratří,
slavíme Letnice, slavnost seslání Ducha Svatého. A apoštol Jan nám jako církvi píše a uvádí nám příklady ze Starého Zákona. O lásce a o bratrské lásce. A k tomu získáváme i slovo k vyznání víry. Jak taková víra vypadá? Máme svědectví o tom, že i židé z pohanských krajin byli naplněni Duchem Svatým a uslyšeli o Pánu Ježíši. A Juda k nám mluví o zápase víry. Tu se nabízí otázka: Je potřeba ještě o víru zápasit? Ne snad proti vnějšímu pronásledování, ale spíš my, jakoby vnitřně, si musíme ten poklad víry ochraňovat. Ale nejen jako nějakou zaprášenou truhlu, ale Slovo je od toho, že je slyšet. A je celkem jedno, jestli zaznívá česky, kralicky nebo slovensky, důležité je, že zní, tedy je slyšet, také je napsáno, zpíváno, čteno, parafrázováno, komentováno – to „napomenutí“, o kterém Juda mluví, se týkalo tehdejších heretických, ne-pravověrných proudů v církvi. O tak důležitých otázkách, jestli Pán Ježíš je Syn Boží. O tom, aby z křesťanské víry třeba nezbyl jen Duch Svatý pro jakési mystické vytržení, ale samotná víra by se nám ztratila. List Judův je krátký, ale obsahuje tolik témat, až se zdá, jako by šlo o rychlý telegram v hodině dvanácté. Jako když se s někým vidíte jednou za půl roku nebo za rok, jdete na kafe nebo na pivo a povykládáte si, co se za tu dlouhou dobu událo, co je nového … Až na to, že z toho kafe nebo piva si nemusíme odnést nic důležitého. Ale Judův rychlý telegram musel být dokonce narychlo změněn. Aby i nám přinesl důležité věci, můžeme se na něj zaměřit vícekrát.
Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův – víme, kdo nám píše. Existuje možnost, že je to bratr Pána Ježíše. – Potom je jen třeba vyřešit, proč se neoznačuje jako bratr Ježíšův, ale jeho služebník. A tu je docela dobře možné, že uvěřil až v průběhu Ježíšovy služby nebo dokonce až po Velikonocích, v první církvi, v jeruzalémském sboru. Důležitější je však obsah toho, co píše církvi:

Těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista – povolání můžeme odvozovat od křtu, jen na ně nesmíme zapomínat. Asi nebudeme mít okamžitý úspěch jako učedníci o Letnicích v Jeruzalémě, ale stojí to za to. Sám Pavel pak někde vzpomíná, že pokřtil asi deset lidí a důležitější je pro něj kázání. A to má smysl pokaždé a třeba každou neděli znovu.

Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! – vykladač má za to, že i když kolem pociťujeme všeobecný klid až možná nezájem, věřící má stálou naděli v Bohu. Právě pro to, abychom znovu četli, znovu slyšeli ta biblická místa, znovu přišli do kostela, znovu plánovali biblické hodiny.
Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení – ale něco jej donutilo, aby hned zkraje změnil téma dopisu. Chcete někomu napsat dopis, a najednou zjistíte, že je potřeba vyřídit v listě něco zcela neodkladného.

… ale teď pokládám za nutné napomenout vás – proč napomenout? Proč třeba ne posílit? Jak uvidíme dále, Juda píše o obraně víry, je tedy možné, že už tušil buď pronásledování církve nebo ohrožení řekněme falešnými proroky.

… abyste zápasili o víru – jo, tomu bychom rozuměli. Ale co znamená ten zápas? Není to ani zápas vnější, že by nám snad víru někdo zakazoval nebo že bychom zápasili s vnějším pronásledováním. Spíše někdy zápasíme sami v sobě. Zápasíme sami v sobě o víru. A to už si můžeme zpracovat každý sám.
… jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. – Podle jiného překladu „svatým“. A jde zde o to, abychom v církvi uchovávali Bibli a její slovo, svěřené nám jako Božímu lidu. Jenom se tu možná nabízí otázka, zda je zde myšlena jen církev, nebo i Židé, pro koho všeho platí toto slovo. Myslím, že pro oba. Rozhodně ale vykladači přicházejí k tomu, že píše lidem ve víře. Tedy takovým, kteří se nemohou vymlouvat na to, že by Boží Slovo neznali.

A jak z toho můžeme těžit my? – předně, nedat na blbou náladu. Viděl jsem jedno krásné přání s fotografií modré oblohy a citátem Pána Ježíše: „A hle, já jsem s vámi až do konce světa.“ A někdo pod to připsal: Jen aby! – Tak takhle se daleko nedostaneme, že. Toto je možná dobrá pomoc: Když na křesťanské svědectví uslyšíme odpověď „Jen aby!“ – pro někoho to může být reakce vlastně logická: Kde máte důkazy? Nebo: „Člověk říká: „Jen aby!“ – ve skutečnosti má strach, že by se to biblické Slovo nevyplnilo. I to se může vyskytovat, strach ze zklamání ve víře. Nebo strach z jakéhosi okradení o čas, když už by člověk té církvi cosi věnoval.

Další možnost: Někdo se nás zeptá: „A máte na to?“ – a tím může myslet finance, prostředky nebo naše vlastní síly. Myslím, že kombinací všeho zabaleného do Božího požehnání se s Pánem Ježíšem dá počítat, když nám říká: „A hle, já jsem s vámi až do skonání tohoto věku“! A jak odpovědět na tu pochybnost? – Je lépe uvažovat pozitivně. Je lépe říci: „Dobré ráno, Bože!“ – než „Dobrý Bože – ráno …“

I proto Pán Ježíš říká: „A hle, já jsem s vámi až do konce světa.“ To je takový hmotný obraz. Nebo v jiném překladu: „… do skonání tohoto věku.“ To je časový obraz. Takže z toho pro nás ale vplývá, že máme ještě čas a že máme prostředky. Abychom mluvili o Pánu Ježíši – na to máme slovo našich úst i Slovo (s velkým S) - Slovo Boží. Misijní materiály. Máme se kde scházet. Máme opravenou nástěnku. To patří do toho hmotného obrazu církve.

A teď jsme zde a máme čas, my jsme si udělali čas přijít na bohoslužbu a zároveň je náš čas v Božích rukou. To je ten časový obraz. Čas pro setkání i v týdnu, v pondělí i ve čtvrtek přišli lidé do Otevřeného kostela a je dobře, že církev může být takhle otevřená a být vidět i slyšet, za jistých opatření, která ještě trvají. – Já jsem s vámi, říká Pán Ježíš.

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Přímluvy: (Prosíme tě, vyslyš nás )

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: 434 Jezu Kriste, Synu Boží