2. neděle po Trojici

Čtení: Lk 14:12-24
Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Když to uslyšel jeden z hostí, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ Ježíš mu řekl: „Jeden člověk chystal velikou večeři a pozval mnoho lidí. Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.‘ Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu!‘ Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘ Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé. A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Neboť vám pravím: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí mé večeře.‘“

Čtení: Ž 23

Základ kázání: 1Kor 11:18-33

Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli.
Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili.
Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém.

Minulou neděli podle některých tradice neděle Díkůvzdání za eucharistii. A jedno z přání na kázání bylo k večeři Páně. A my se podíváme na starozákonní pozadí, Nový Zákon, židovské i křesťanské svátky dnes a jakou v tom máme společnou naději.

Spoustu důležitých věcí se v Bibli odehrává kolem jídla. Abraham a tři hosté – putování pouští a stýskání si po hrncích masa – oběti (Elijáš) – a právě starozákonní hod Beránka, vyjítí z Egypta.
Hospodin dokonce určil hod beránka za tak důležitý, že onen měsíc dokonce začínal kalendář. A desátého dne se začne připravovat beránek, v případě potřeby se o něj podělí více rodin, večer se poznamenají dveře krví (anděl Hospodinův bude procházet Egyptem, aby ochránil právě Izrael) a začne večeře s hořkými bylinami, nekvašenými chleby a celým pečeným beránkem. A ta slova ustanovení se mají připomínat i dalším generacím. Původně také platil tento hod jen pro lid Izraele.

Bratři židé si připomínají tyto události při svátku Pesach dodnes. Letos byl tento svátek ne nepodobně našim bohoslužbám, letos změněn. A to polobně jako v Kristově církvi. V Izraeli slaví Pesach 97% obyvatel. A tak sdíleli svátky přes internet, společně mohla slavit jen nejbližší rodina, a tak se viděly širší rodiny a celé komunity aspoň na počítači a přes kameru.

Odborníci na výživu a lidé, kteří mají problémy se žlučníkem, by pisatele Druhé knihy Mojžíšovy asi moc nepochválili, když je tam také napsáno, že je třeba jíst beránka s chlebem a bylinami ve chvatu. Ale jehněčí je na druhou stranu libové. - Jídlo provází i Nový Zákon, protože Pán Ježíš všechny ty sváteční předpisy dodržoval, jenom občas štval zbožné lidi tím, že moc nedodržoval půst.

V Novém Zákoně čteme o tom, že Ježíš chtěl se svými učedníky slavit hod beránka. Ten už svou dlouhou tradici měl, a přece říká Pán Ježíš něco zvláštního a máme tak činit na jeho památku. Dostatek chleba i několik kalichů vína je součástí každé té sederové večeře právě na památku vysvobození z Egypta. A tu se dozvídáme, že chéb i víno mám mají připomínat oběť, abychom my nemuseli přinášet pravidelné oběti jako ve Starém Zákoně.

A Pán Ježíš nám tento hod zanechal jako večeři Páně. Většinou vysluhujeme pod způsobou chleba a vína, ale už se můžeme bavit o tom, jestli máme bílé nebo červené, někde mají vždy domácí chleba. Na jižní Moravě by snad byla ostuda, kdyby i víno nebylo domácí. A někde chléb skutečně lámeme, někde je svátost v pravém slova smyslu připravená, jako jsme si to vyzkoušeli i při koronavirovém slavení. Někde jsou s vírou zváni všichni, kteří přijdou na shromáždění, jinde vyžadují k večeři Páně přípravu. A někde vysluhují každou neděli, jinde mají večeři Páně čtyřikrát do roka.

Takže jsme se dozvěděli něco z biblické historie i církevní současnosti.

My jsme četli v 1. listu Korintským slova apoštola Pavla o večeři Páně. A protože apoštol Pavel nebyl přímým učedníkem Pána Ježíše jako jeden z Dvanácti, předává velmi starou tradici. Uvádí ji ovšem napomenutím do korintského sboru. Slyším, že jsou roztržky mezi vámi, píše. A dokonce se mohli přít i o vyznání víry třeba, když apoštol píše: Musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi. To apoštol píše do sboru, kde zřejmě měli když ne pochybnosti, tak spory o vyznání víry. Proto píše tu 13. kapitolu o lásce, 12. kapitolu o duchovních darech a 14. o jazycích, proroctví a bohoslužbách. Ale před tím vším píše v kapitole 11. o večeři Páně.

A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,už to není večeře Páně, začíná hned zkraje apoštol Pavel své napomenutí. Proč? Co ti korintští dělali špatně?
Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil. Takže kromě svátosti večeře Páně to asi byla i větší hostina, dneska bychom řekli sborový oběd, a tu ve sboru, kde se také starali o chudé, to dopadlo tak, že jeden měl hlad a jiný asi zkonzumoval víc vína, než mohl zvládnout. Bible je geniální v tom, že nám nezamlčuje ani takovéto podrobnosti.
A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím. Nečekejte za to pochvalu, oběd o šesti chodech si klidně připravte doma, ale tady děláte akorát církvi ostudu, píše apoštol Pavel. - A začíná ustanovení večeře Páně.
Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. Sem obvykle známe ustanovení sv. Večeře Páně.
A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
Tyto verše obvykle bývaly brány tak doslova, až někteří věřící skoro nechodili k večeři Páně nebo se dokonce i vysluhovala málo, třeba čtyřikrát za rok a někdy bývaly ještě zvláštní takzvané přípravy v sobotu večer, taková pobožnost, když následující neděli měla být vysluhována večeře Páně. A tak vzali doslova to Slovo o tom, že každý má sám sebe zkoumat. Ale i co se týká vyznání vin, někteří se nám za to dokonce mohou smát. Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. A dále jsme povzbuzováni stejně jako korintští, když chystali tu velkou večeři, tu velkou hostinu: A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte. Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím. V situaci, kdy ve sboru byli i chudí, pro něž ta agapé, ta sborová hostina, mohla být jednou z mála příležitostí, jak se pořádně najíst, píše Pavel takovéto napomenutí. My si to můžeme připomínat i tam, kde sami máme dost prostředků dokonce nejen k jídlu, ale i vyložených dobrot a sladkostí například u farní kávy. A nemusíme se ostýchat, ale máme si připomínat i tu pomoc potřebným. A apoštol pokračuje: O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli. Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Pánu Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém. A odsud plyne i ta společná naděje pro nás: V Bibli a s Biblí můžeme buď cestovat nebo na něco čekat. Abraham čeká na potomka, cestuje, Izrael je zotročen v Egyptě, pak cestuje do zaslíbené země, pak i mezi cestováním z otroctví do otroctví čeká na Mesiáše, Zachariáš a Alžběta přivedou na svět velkého proroka (Jana Křtitele), který Mesiáše ohlašuje na začátku Nového Zákona, aby potom malého Pána Ježíše spatřil kněz Simeon, taková poslední velká postava ze starozákonní doby. A přestože od roku 70 byli zase Židé rozptýleni, zůstal jim a zůstává hod beránka jako připomínka toho, jak je Hospodin vysvobodil. To můžeme prožívat společně, když slavíme večeři Páně a čekáme, až přijde Mesiáš.

Píseň: 466 V tu noc, kdy milý Spasitel

Liturgie sv. Večeře Páně

Přímluvy: (Prosíme tě, vyslyš nás )

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: 702 Mír na Zemi daruj nám