Bohoslužby dne 5. 11. ve Kdyni, 21. neděle po Trojici

Preludium
Apoštolský pozdrav
636 Z Tvé ruky, Pane můj

Zj 22:3-4 Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, 4budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.
Sv 300 Radostná

Nu 21:8-9 8Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ 9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

438 Přišli jsme, ó Ježíši
Text kázání: Jan 3:1-16
1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ 3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se na-rodit.“ 5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6Co se na-rodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ 9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ 10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svěd-číme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 13Nikdo nevstoupil a ne-besa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, neza-hynul, ale měl život věčný.

Slovíčko: Měli jste na táboře stezku odvahy? A jaké to bylo? A našli jste něco nového nebo viděli jste krajinu kolem sebe jinak? Tak to asi prožíval Nikodém, když se přišel ptát Pána Ježíše v noci. A také se o něčem novém dozvěděl. Dary Ducha jsou jako Krabice od bot, o níž bude řeč – darujeme i dostáváme, co nás může překvapit. Různé dary a dárky, u nichž zjistíme, jak nás potěší a pomohou, obdarovat můžeme také druhé. A takovýmto darem jsou také věci od Pána Boha, které nás provázejí. To jsou dary Ducha Svatého a na ty se ptá Nikodém, pro-tože chtěl zažít něco nového a začít znovu. A co můžeme dělat my? Třeba si zapisovat do deníčku, co jsme zažili nového.

Kázání:
„Bratře, jste znovuzrozen?“ zeptal se mě jednou kdosi do telefonu. V první chvíli jsem se docela lekl. Ať se mě už takto ptá kdokoli, je to na začátek rozhovoru celkem zajímavá podmínka.
O podmínkách cesty k Pánu Bohu uvažoval i Nikodém, člen židovské velerady. Otázky mu nedávaly spát, a tak za Pánem Ježíšem přichází uprostřed noci. Mohl by takový Nikodém existovat i dnes? Dnes už se dokonce říká: Neptej se, použij Google, internetový vyhledavač. Nebo: Kdo se moc ptá, málo googlí. A tak se už na důležité věci neptáme jeden druhého nebo to děláme málo. Ale pak asi jako Nikodém můžeme přijít na to, že jsou otázky, které nemají odpovědi nikde předem napsány či určeny. Také proto, že jsou to odpovědi, které vznikají ve společenství. Ve vztahu. Ve společenství církve, mezi námi.
A tak se zde odvíjí rozhovor, který podle vykladačů Písma má podobu rabínské diskuse. Prostě dva učenci diskutují o věcech Písma.
Ale ta diskuse je tak trochu podivná. Až si říkáme, co vlastně Nikodéma na počátku zajímalo: přišel k Ježíšovi
v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Já jsem nad tím přemýšlel a tu mi docvaklo: Vždyť to je vyznání víry! A učiněné tajně, v noci, protože vzhledem ke svému postavení se asi Nikodém (člen vrcholné rady) neodhodlal mluvit s Ježíšem za denního světla, veřejně. Tajní křesťané, podzemní církev, to nám asi něco říká. Koneckonců v úterý byl i den reformace.
Co nám v tomto rozhovoru říká Pán Ježíš? Že jestliže nevěříme pozemským věcem, jak tomu bude s vírou ve věci nebeské. V tom se musíme učit všichni. „Ty jsi učitel Izraele a tohle nevíš?“ odpovídá Nikodémovi. Ale ten má zájem a ptá se dál, zajímá se.
Komu budeme odpovídat na otázky? Ptá se nás dnes ještě někdo? A my se můžeme vcítit do role Nikodéma, který je dokonce uprostřed noci probuzen vlastními otázkami a zvědavostí a přichází k Pánu Ježíši v nezvyklý čas.
Nebo můžeme sledovat a následovat roli Pána Ježíše, pokud jsme překvapeni něčí otázkou.
Nebo sledujme cestu izraelského lidu, který v přímém ohrožení štípajícími hady hledá pomoc u Mojžíše. Jako u toho, kdo ukazuje k Pánu Bohu. A každý z Izraele pak získává možnost uzdravení.
Čím se Nikodém vyznačoval: Nepochybně znal židovský Zákon. Přesnou soustavu pravidel, která ve svém smyslu, ve své hloubce, totiž ve směřování a ve vztahu k Pánu Bohu, mají a měla hluboký smysl. Ale nemají smysl jen sama o sobě, nejsou samoúčelná. Ale to třeba někomu stačí: Já žiju podle zákona této země, nikomu jsem neublížil, hledím si svého, respektuji svobodu druhého … podobně asi uvažoval i Nikodém. Ale pak se s ním stalo něco, co jej donutilo dokonce zaklepat u Pána Ježíše uprostřed noci.
A pokud se nám zdá, že takoví Nikodémové se kolem nás už nevyskytují, nikdo se nás na nic už neptá a do kostela nikdo nepřijde, ani když je otevřen, tak tu roli obraťme! Staňme se každý takovým Nikodémem a vydejme se na cestu se svými vlastními otázkami! Třeba s poznámkami z biblické hodiny. Nebo s červenými otazníky a vykřičníky v textu kázání.
Můžeme říci, že teď jsme mluvili o metodě. O způsobu, jak mluvit o víře, jak se na tyto věci ptát. A nyní se podívejme, co je obsahem Nikodémovy otázky a následného rozhovoru: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha. Jsou zde slovy Pána Ježíše stanoveny podmínky. A v dnešní době se nám podmínky a řády moc nelíbí. Více se nám líbí svoboda a různé možnosti. Zejména takové, které jsme dříve neměli a objevujeme je. A tak s Nikodémem objevujeme něco nového, něco nás v Písmu zaujme, něco nás probudí! Zde slyšíme o probuzení! A můžeme říci – o duchovním probuzení! A tak ta podmínka vyslovená Pánem Ježíšem je vlastně odpovědí. Nikodémovi i nám. Narození z vody křtu a znovuzrození z Ducha Svatého. A i když je to podmínka, je to podmínka vedoucí ke svobodě. Protože tak najednou smíme vědět, komu patříme a na koho se můžeme spolehnout.
A tyto dvě věci, křest vodou a Duchem, jsou něčím rozdílné. Křest vodou je viditelné znamení neviditelné Boží milosti, jak se praví v katechismu o svátostech. Je to viditelné znamení. Ale znovuzrození z Ducha je záležitostí vnitřní a nemusí to být jediný okamžik, může to také být proces. Cesta. Proces znovuzrozování a očišťování, kdy stále znovu něco objevujeme, jiné věci stále znovu opouštíme nebo se snažíme jich zanechat a být očištěni od toho, co nám ztěžuje cestu. A často nás to může probudit v noci jako Nikodéma. Nebo nás něco trápí jako izraelský lid ti štípající hadi. A co v ten okamžik dělat? Ano i my můžeme přijít za Pánem Ježíšem, aby nás očistil, právě třeba uprostřed noci, aby odpověděl na naše otázky a aby nám ukázal cestu. Tu musíme vykonat my, stejně jako Nikodém, a v tom je bohatství našeho dnešního evangelia. Byl zde člověk, který si potřeboval uklidit v životě, který si potřeboval srovnat hodnoty, kterého byť dospělého a vzdělaného, dokonce vzdělaného v náboženství, trápily různé otázky. Třeba tak důležité, že cítil touhu po vnitřním uzdravení podobně jako izraelský lid, který štípali ohniví hadi, jak jsme četli ve starozákonním čtení. A tak ta cesta za otázkami a za odpověďmi, za očištěním a znovuzrozením je také cestou k Boží milosti poznání a poznávání. Právě proto máme bohoslužby každou neděli, právě proto slavíme každý měsíc Večeři Páně, právě proto máme každý rok Vánoce, Velikonoce i Letnice, protože to je cesta Boží s námi. Pořád s sebou vlastně nosíme cvičný sešit s úkoly, ale pořád tam přibývají. Mnohému se můžeme postupně naučit. Tak jako Nikodém. Zbožný žid, člen velerady, vrchní židovské správy. V Janově evangeliu o něm dále čteme, že ze své pozice se Pána Ježíše zastával, když se zástup dohadoval, je-li Mesiášem – Jan 7:50-52 – a po jeho ukřižování přišel za Josefem z Arimatie, dalším členem rady (takže dva z členů rady byli tajnými Ježíšovými učedníky, Jan 19:38-42).
Čteme tedy o člověku s náboženským postavením. Proto také u Nikodéma můžeme myslet na představitele církví a modlit se za ně a za to, co je jim svěřeno. Také i oni jdou za Pánem Ježíšem a potřebují naše modlitby. A tak se nebojme klást otázky. A společně jít za Pánem Ježíšem. Různými cestami – četbou Písma, modlitbou, rozjímáním, meditací nad biblickým textem, rozhovorem při našich setkáních, po bohoslužbách, na biblických hodinách i při různých jiných příležitostech. Tyto různé cesty nám ukazuje i skutečnost, že pro znovuzrození nacházíme jen v Novém Zákoně šest různých výrazů.
Klaďme si ty otázky, pišme si třeba „deník zvídavého křesťana“. Někteří z nás si třeba píší zápisky z biblických hodin nebo výpisky a poznámky z Bible, to vše je cesta jako ta cesta Nikodémova – a prosme Ducha Svatého o vedení v moudrosti. O vedení tohoto našeho tázání. A o odvahu k tomuto tázání. Prosme o takovou školu víry. I když se na něco ptáme, i když se musíme zvednout a někam jít, abychom získali odpověď.
Nebojme se kolem sebe mít otazníky, protože přijde čas, klidně v noci, kdy jsme přivedeni k poznání. Uzavřel bych slovem evangelisty Reinharda Bonnkeho: Neplánujte s tím, co máte v kapse vy, plánujte s tím, co má v kapse Bůh.
Modleme se.
Duchu Svatý, dávej nám, prosíme, školu víry. Povzbuzuj, prosíme, naše otázky. A dávej nám uzdravení našich životů jako Boží služebník Mojžíš, když vyvýšil hada na poušti.
Pane Ježíši, prosíme tě o dar Ducha svatého. Prosíme, ať nám Duch tvůj Svatý pomáhá dělat dobré a krásné věci pro lidi kolem nás. Amen.

163 Hospodin sám národů Bůh

Poslání (3. čtení): 1J 3:6-8 6To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. 7Tři jsou, kteří vydávají svědectví 8– Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.

678 Jeden Pán, jedna víra
Postludium