Bohoslužby dne 9. 8.: Chrám

Introit + apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Píseň: 429

Modlitba: Pane Bože, scházíme se před Tebou v čase dovolených a prosíme, opatruj nás i všechny bratry a sestry na všech cestách. Dej nám dnes zaslechnout pro každého z nás živé Slovo, o to pokorně prosíme. Amen.

Čtení: Ž 122:1 Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

Píseň: Sv 300 Radostná

Čtení: 1Kr 6:1-2.11-13.19-23.27-29.37-38. Čtyři sta osmdesát let po vyjití Izraelců z egyptské země, čtvrtého roku svého kralování nad Izraelem, v měsíci zívu, což je druhý měsíc, začal Šalomoun budovat dům Hospodinu. Dům, který král Šalomoun budoval Hospodinu, byl dlouhý šedesát loket, široký dvacet a vysoký třicet loket.
I stalo se slovo Hospodinovo k Šalomounovi: „Pokud jde o tento dům, který buduješ: Budeš-li se řídit mými nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva, dodržovat všechna má přikázání a podle nich žít, splním na tobě své slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi, budu bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid neopustím.“ Šalomoun budování domu dokončil.
V nejvnitřnější části domu zřídil svatostánek, aby tam umístil schránu Hospodinovy smlouvy. Před svatostánkem, který byl dvacet loket dlouhý, dvacet loket široký a dvacet loket vysoký a který obložil lístkovým zlatem, umístil oltář z cedrového dřeva a obložil jej. Uvnitř obložil Šalomoun dům lístkovým zlatem a oddělil zlatými řetězy prostor před svatostánkem obloženým zlatem. Vůbec celý dům obložil zlatem, úplně celý; také oltář, který patřil ke svatostánku, obložil celý zlatem. Pro svatostánek zhotovil dva cheruby z olivového dřeva; jejich výška byla deset loket.
Cheruby umístil do nejvnitřnější části domu. Rozprostírali křídla tak, že křídlo jednoho se dotýkalo jedné stěny a křídlo druhého se dotýkalo druhé stěny; jejich druhá křídla se uprostřed domu navzájem dotýkala. Také cheruby obložil zlatem. Na všechny stěny přední i zadní části domu dal vyřezat dokola řezby cherubů, palem a věncoví z květin.
Hospodinův dům byl založen ve čtvrtém roce v měsíci zívu. V jedenáctém roce v měsíci búlu, což je osmý měsíc, král dům dokončil podle všech svých směrnic a pokynů. Stavěl jej sedm let.

Píseň: 118

Kázání: Zj 21:10.11.22 22:3b-4 Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.

Na začátek skeptická otázka: Co s chrámem? Potřebujeme jej?
(A otázka po pojmech: Máme kostel; můžeme mu říkat chrám?)
Podívejme se tedy do Bible, jaký to vše mělo vývoj a jak jsme dospěli až k našemu kostelu.

První lidé v ráji chrám nepotřebovali. Hospodin byl stále s nimi. Potom získali jeho ochranu – Adam s Evou kožené suknice a Kain, poté co ze zášti a ze zlosti zabil svého bratra Ábela, zvláštní Hospodinovo znamení, aby jej nikdo nezabil.

Stan setkávání. V něm byla později archa úmluvy (truhla smlouvy) ve velesvatyni a svatyně obsahovala oltář pro oběti. Venku pak pro lid bylo shromaždiště a venkovní oltář. Něco podobného mají ještě zachováno bratři řeckokatolíci a pravoslavní: Za ikonostas může i ministrant a pomocník kněze, ale na centrální prostor a tzv. velký vchod jen kněz.
První chrám Šalomounův (1Kr 6:37-38 = 2Pa 3:1-13) – o něm jsme četli.

Odvlečení do Babylona 2Pa 36:19-21: Dům Boží spálili, jeruzalémské hradby strhli, všechny jeho paláce vypálili a všechno vzácné zařízení bylo zničeno. Pozůstatek lidu, jenž unikl meči, přestěhoval do Babylónu. Stali se otroky, sloužili jemu a jeho synům až do doby, kdy se kralování ujali Peršané. Tak se naplnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše: „Dokud si země nevynahradí své dny odpočinku, bude odpočívat po všechny dny, co bude zpustošena, až se vyplní sedmdesát let.“

Druhý chrám – po návratu z osmdesátiletého babylonského zajetí; při jeho otevření starci plakali, protože nečekali, že by se něčeho takového mohli dožít. (Ezd 3:12nn) V Přešticích byl například kostel zbořen! A náš kostel byl možná jedním z mála, které byly postaveny za minulého režimu, to víte nejlépe sami a třeba bratr Nunvář vyprávěl nedávno pro rozhlas velmi živé vzpomínky. Nevím, jaké to je, když k vám mluví zdi chrámu/kostela, který jste stavěli. (Já maximálně z Lega.)

+ rozšíření (Herodův chrám)

Po ukřižování se podle biblického svědectví roztrhla chrámová opona oddělující obětní místo, kam mohl jen velekněz. Proto se pak učedníci scházeli v chrámu, i když nevíme přesně, v jaké části. Do chrámové pokladnice dělali sbírku pro potřebné, lámali chléb a modlili se.

Zbořen v roce 70, v synagogách probíhá bohoslužba Slova i svátky, ale ne oběti. (Tak i ve starších překladech je synagoga nazývána jako „škola“.) Představte si to tak, že byste chodili do kostela, ale nemohli bychom slavit Velikonoce, Letnice, Díkčinění, Vánoce, Večeři Páně, neměli bychom kde křtít(!) a tak dál. „Jenom“ bychom si o tom četli z Bible a vzpomínali. Tak v takové situaci jsou dnes bratři židé s chrámem.

Poslední chrám obnoví až Mesiáš, říkají židé.

Chrám už nebude, protože chrámem bude Beránek, říká kniha Zjevení.

A tak si zopakujme tu otázku: Potřebujeme chrám? Jistěže i náš kraj je poznamenán místy setkávání pod širým nebem. Nebo na památku toho máme „poutní“ místa, třeba Husův kámen při cestě na hrad. (Kámen pomoci.)

Co tedy s chrámem? Tak se podívejme kolem sebe. Je dobře, že máme střechu nad hlavou. A dokonce jsme tu nějak dobře zařízeni, vidíme kříž, máme kazatelnu a stůl Páně, v modlitebně i zpřítomněnou večeři Páně, Jana Amosa Komenského a tak dál. Jednota bratrská vůbec četla ráda knihu Zjevení a tam už žádný chrám není, protože chrámem je Beránek.

Když čteme o chrámu v Bibli, řekneme si dobře, my máme kostel a tak si i v Bibli přečteme, jaké tam měli pokyny ke stavbě a tak. Ale uvědomme si, že bratři židé čtou celé ty příkazy v Tóře už jen jako vzpomínku, protože právě chrám může být obnoven již jen skrze Mesiáše. Představte si, že máte stavební výkresy ke stavbě, která byla vyvrácena před dvěma tisíci lety. A tak my zde máme jedinečnou příležitost i k chvále, že se máme kde setkávat. A třeba si s vděčností uvědomit, kolik máme prostor a jak jich můžeme využít. Ale aby to celé nebyl jen stavební protokol, je dobré si říci, k čemu všemu ten náš kostel můžeme využít. Své místo si zde najdou různá setkání. Bohoslužby a rozhovory u kávy. Ekumenické biblické hodiny, na jejichž obnovení se zase ve školním roce těšíme a z té vzácné ekumeny také těžíme. Otevřený kostel, za nějž se modlíme, aby byl skutečně otevřený. A aby to nebyly jen ty zdi, ale aby k nám zde promlouval Boží Duch. A ten promlouvá ve společenství. Společenství se může scházet i na návštěvě, nedávno jsem byl pozván na modlitební návštěvu. Takový otevřený prostor najdeme i v práci nebo mezi přáteli, když se svěříme se svou vírou. A takových příkladů bychom našli jistě více. Lidské tělo je chrám Ducha. To je důležité zdůraznit, když se setkáme s názory, že důležitý je lidský duch a vztah s Pánem Bohem a to tělo že je takové zbytné. Ovšem Duch Boží má svůj chrám právě v nás a mezi námi. A kam to všechno směřuje?

Ten náš kostel může být otevřený, jak se o to snažíme. Na začátku jsme četli slovo ze Žalmu. Můžeme diskutovat o programu, o čase bohoslužeb, ale aby naší společnou snahou bylo, že se lidé budou radovat a řeknou si: Půjdeme do Hospodinova domu!

Modleme se.

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Přímluvy: (Prosíme tě, vyslyš nás)

M O D L I T B A P Á N Ě

Slovo poslání: Zj 2:2a. 7 „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“

Požehnání: Zvěstuji vám požehnání: …

Závěrečná píseň: 355