Bohoslužby dne 8. 11. 2020

Introit + apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a
Pána Ježíše Krista.

Modlitba s vyznáním vin

Responsoriální žalm: 118
1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
2Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
3Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné!
4Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
5V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
6Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?
7Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.
8Lépe utíkat se k Hospodinu než doufat v člověka.
9Lépe utíkat se k Hospodinu než doufat v knížata.
10Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
11Oblehly mě, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
12Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.
13Udeřil jsi na mě tvrdě, abych padl. Hospodin je moje pomoc,
14Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.
15Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy!
16Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy!
17Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.
18Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti.
19Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu.
20Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví.
21Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
22Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
23Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
24Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
25Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru!
26Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu.
27Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
28Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.
29Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!

Kázání: Chvála, to znamená píseň nebo modlitba. Máme za co poděkovat, třeba za uplynulý týden, co bylo pěkného? A bylo něco takového? Pak tedy můžeme říci: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! A proč, protože přece stejně jsme odkázáni na to, co si teď zajistíme. – Ale je tomu opravdu tak?

Ať vyzná Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! Na příkladu lidu Izraele vidíme myslím Boží působení nejlépe: Hospodin nezrušil starozákonní zaslíbení a provázel svůj lid celými dějinami, i když často to tak nevypadalo na první pohled; ale právě v těch podmínkách dob minulých si dokázali Židé udržet svou víru a tradice. Ať vyzná Áronův dům: Jeho milosrdenství je věčné! Aronův dům, tedy kněží, duchovní. Ano i to je důležité, abychom jako faráři věřili tomu, co kážeme.

Ať vyznají ti, kteří se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné! Když se někdo v Bibli bojí Hospodina, většinou to není od slova strach, ale od slova bázeň. A bázeň je vlastně respekt k Pánu Bohu, o němž ale zároveň víme, že to s námi myslí dobře. A jak to vypadá teď? Třeba tak, že poznáváme, co je nám vzácné, co jsme donedávna považovali za samozřejmé, se najednou stane nedostupným, a tím nemyslím jídlo nebo materiální zabezpečení snad, ale podmínky jsou ztíženy. A třeba i pro nemocné pak platí následující, 5. verš:

V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. Tedy žalmista se modlí, Hospodin odpovídá a poskytuje jakési vysvobození, i když nevíme přesně, v jaké situaci žalm vznikl.

Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? Nás mohou děsit či znepokojovat ty světské podmínky, zejména když se stále mění … ale obrazně řečeno, ti světští králové nikdy neměli a nemají ten konečný vliv a to konečné slovo nad Božím lidem. A dokonce slyšíme toto: Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí. Co to znamená? Je před námi nějaký velký nepřítel? Možná ten, kdo se vysmívá nejen dobrému úsilí církve, sboru, ale možná tak nečiní ze zlého úmyslu; my se určitě můžeme setkat také s někým, kdo je zklamán třeba špatnými zkušenostmi, někdy jsme i my mohli mít podíl na tom, že jsme někoho odradili. A ty nemůžeme samozřejmě nazvat nepříteli, ale máme se zabývat tím, co dobrého pro ně ještě můžeme udělat.

Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka. V sobotu jsem poslouchal kázání od adventistů z pražských Vinohrad a tam bylo Slovo z proroka Jonáše. Možná si vzpomeneme, že Jonáš, prorok, naopak utíkal od Hospodina. Tedy prvně proto, že pokládal svou prorockou službu už za zbytečnou; a tak utíká od Hospodina. Chtěl se zařídit sám. A žalmista naopak říká: Lépe utíkat se k Hospodinu. A vypadá to nebo řekne se to velice jednoduše, ale naopak nebývá jednoduché si přečíst a poslechnout takové Boží Slovo, které je mimo naši komfortní zónu.

Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata. Apoštol Pavel řekne, že křesťané mají poslouchat vládní moc; tak co s tím? Jistě jde o to neporušovat zákony, ale pořád mějme na paměti, že to, co zazní v televizi nebo se objeví v novinách či na internetu, není poslední slovo.

Všechny pronárody mě obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. A to se zase ocitáme v kůži Jonášově: Mám jít do toho nepřátelského prostředí, zkrátka někam, kde se mi nelíbí; ale ten náš dnešní žalmista vyznává, že to, co se mu stalo dobrého nebo i samo se mi podařilo, se stalo v Hospodinově jménu, řekněme s Boží pomocí. Třeba vlastní nejistotu jsme odrazili v Hospodinově jménu. Tak vyznává žalmista a smíme a máme i my pro všechny naše nejistoty, které pak připodobňuje k vosám, trní a podobně. A pokračuje: Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou. My sice nemůžeme zpívat sborově v kostele, ale můžeme si zpívat sami doma. Přiznám se, že na začátku této naší situace mi přišla na mysl slova Karla Kryla: Zakázali hrát a zakázali zpívat … Ale zakázali to jen pro ten sborový zpěv ještě předtím, než ta opatření byla pak postupně upravována. Ale jak už ty žalmy bývají geniální, ihned nám poskytují odpověď:

Ze stanů spravedlivých zní plesání nad spásou. Hospodinova pravice koná mocné činy! Tady je potřeba říct, že se nejedná o nějaké pyšné konstatování, oni ti bibličtí spraedliví jsou ve skutečnosti ospravedlnění, tedy zbavení vin. A to jen a pouze Boží milostí. Následující verš: Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Každý můžeme popsat něco jako zázrak. A pozor, je často i v malých věcech ukryt.

Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech. Co to znamená? Je to znamení, abychom byli svědky té Boží záchrany a to znamená, abychom si nenechávali pro sebe, co pro nás Hospodin dobrého udělal.

Hospodin mě přísně trestal, ale nevydal mě smrti. To není Božím záměrem. I když se na jiných místech v Písmu dozvídáme, že tak právě vypadá odplata za hřích, my jako křesťané už víme o oběti Pána Ježíše za hříchy nás všech.

Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Až do středověku v branách města seděl nějaký úředník, měl s sebou asi vyhlášky, zákon, v branách se také soudilo. A my se zde setkáváme s bránou Boží, kde spatřujeme tu podivuhodnou Boží spravedlnost. A kdo jsou ti spravedliví? Žalmista to ví, protože hned vyznává: Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou. Jistě jej Pán Bůh odněkud zachránil a tak ta podivuhodná Boží spravedlnost v sobě obsahuje také milost.
Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.

Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. Kámen zavržený a zároveň ten, na kterém závisí celá statika, kámen úhelný – později křesťané spatřili v tomto obrazu Pána Ježíše, zavrženého, ale nepostradatelného právě pro onu Boží záchranu.

Žalmista dále oslavuje den odpočinku: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Umíme to? To ponechávám jako otevřenou otázku pro každého z nás.
Prosím, Hospodine, pomoz! Prosím, Hospodine, dopřej zdaru! prosí žalmista a nám je tak příkladem důvěry. A dále: Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu. Žehnáme vám z Hospodinova domu. Tady je před námi scéna, kdy poutníci vstupují do chrámu, myšlen jeruzalémský, a kněží je zdraví. A přejí požehnání, to si rozdáváme a přejeme nejen každou neděli. Přejeme druhým to dobré.

Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. Světlo do této doby potřebujeme. Do doby, kdy možná už ani nečteme noviny a zpravodajství, nebo nevíme, kde rozsvítit to pravé světlo. A ratolesti? Ty mají symboliku ke svátku Sukot, ke svátku stánků, kdy ve stanech bydlí věřící židé, na chvíli se přestěhují třeba i jen v rámci svého bytu, aby si připomínali exodus, cestu po poušti z Egypta do Zaslíbené země. A tak jsme došli i navzdory tomu, že se nám někdy stejně jako Izraelcům nelíbí chleba, tak Hospodin seslal křepelky, zázrakem, aby se měli na té cestě lépe. A na nás také je, abychom pak na Pána Boha nezapomínali a nezapomněli tak ani na ten závěr, na oslavu a poděkování v modlitbě:

Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. A žalm končí vyznáním, veršem, k němuž se také můžeme připojit: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! A poznámka pod čarou: Koncem kázání není konec tohoto přemýšlení. Připomínám, že jsme četli žalm 118. Ať nás provází.