Bohoslužby 2. neděle adventní

Introit + apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Píseň: 203 Pán Bůh je láska

Modlitba s vyznáním vin

1. čtení: Da 2:47-49

Píseň: 243 K chvále Pána Boha svého – shrnutí adventního očekávání

2. čtení: Da 3:8-18

Kázání: Daniel měl minule sen. Viděl Syna člověka, takže Mesiáše. Ale to jsme začali uprostřed knihy. Kdo to vlastně Daniel byl? Podle Ezd 8 je počítán mezi rody, které vyšly z babylonského zajetí, jeho otec se jmenoval Ítamar. – Zatím však Daniele sledujeme v Babyloně a vidíme, že babylonský král Nabúkadnezar byl povahy nevypočitatelné; kdo ví, jestli to nebyl schizofrenik. V prvním čtení jsme se dozvěděli, že udělal Daniele řekněme významným dvořanem, ve druhém čtení byl Daniel naopak v nebezpečí v případě cizího náboženství, asi státního kultu, a ocitl se v nebezpečí i se svými přáteli. (Co králi přešlo přes nos nebo přes mysl, že tak změnil své chování vůči Danielovi a jeho druhům, to se skutečně můžeme jen dohadovat. Navíc vykladači se domnívají, že se nestal najednou Hospodinovým vyznavačem, jen Bohu Izraele přiznal nějaké významnější místo v babylonském panteonu, souboru všech božstev, která vyznávali.)

A jak nás Daniel vede do adventu: Dnes už to tak není moc vidět, ale advent je postní období. (Nebo to zažíváme právě letos?) A o Danielovi se později dozvíme, že viděl Syna člověka, Mesiáše. Prožil odvedení do cizí země a prostředí cizího náboženství. (Však si i žalmista posteskne: U řek babylonských, tam jsme sedávali s pláčem …) Ale máme v knize Daniel právě svědectví o vrtkavosti mocných i o pomoci Boží. Do podobných poměrů se narodil i ten očekávaný Mesiáš. Jen místo zlatých soch zůstaly nazdobené obchodní domy a možná o tom letošním adventu najdeme či objevíme nejvíce dárků doma. Nebo podpoříme drobné podnikatele. Když se vrátíme k dnešnímu čtení: výhoda je, že jsme doma, tedy nikoli v cizí zemi. Tento luxus spoustu lidí ale nemá. Taky nás asi hned tak někdo neosloví „služebníci Boha nejvyššího“ a pokud tu není zrovna koncert, po mnoha návštěvnících kostela jako by se zem slehla. V mnoha věcech bychom se mohli cítit jako Daniel. Jako v cizí zemi, v cizích poměrech. S vrtošivými vládci. Ale ten příběh není k vlastnímu litování, je k vlastnímu poučení. Je dobré stát si za svou vírou. Je dobré ukázat druhým lidem na Boha, v kterého věříme. Je jistě dobré, když druzí lidé Boha poznají. A pokud mění názor – jako i král Nabúkadnzear – je důležité neztratit vlastní víru.

A jak s takovou výzvou prožít advent? Můžeme kolem sebe vidět skepsi a rezignaci. Ale je důležité vždycky se na něco těšit. Alespoň na nový den. A zakončil bych poukazem na podobenství o rozsévači, včera jsem na ně slyšel dobré kázání: Kazatel říkal: My v církvi děláme mnohé dobré věci, pořádáme setkání a někdy nepřijde nikdo – ale to semeno, které se ujme, vydá pak stonásobný užitek. To je Slovo naděje pro církev, takovou naději měl jistě i Daniel v cizí zemi.

Modlitba

Ohlášky: Pravidelný program zůstává v neděli od 18 hodin a v pondělí a čtvrtek od 16 hodin. I otevřený prostor v týdnu bývá pravidelně navštěvován 2-3 lidmi, nestyďte se přijít. Kromě toho můžete zavolat faráři na mobil. Nabízíme objednávky: Visací kalendář, Na každý den a Evangelický kalendář. Rovněž přijímáme objednávky hesel jednoty bratrské.

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu

Požehnání

Píseň: Sv 266 Daniel