10. 1., svátek Křtu Páně

Introit + apoštolský pozdrav: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista, který pro nás přišel na svět.

Píseň: 654 Syn Boží se nám narodil

Modlitba

1. čtení: Mk 6:17-20 … Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

Píseň: 167

2. čtení: Mk 1:1-11 Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho křtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boků a jedl kobylky a med divokých včel. A kázal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Píseň: 166

Biblický text ke kázání: Jb 24:29b-30 Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, aby nekraloval člověk – rouhač a nestal se svůdcem lidu.

Kázání: „Tak nám proběhly prezidentské volby v Americe, paní Müllerová,“ řekl by dnes Josef Švejk, kdyby četl noviny. Ale stavět kázání na zahraniční politice, to by bylo hodně málo. Často si vystačíme i doma a tu je potřebné, abychom se s důvěrou obrátili k Pánu Bohu. Ono totiž spoustu situací je v Bibli ne snad předpovězeno, ale my si z příběhů a moudrosti Božího lidu vezměme povzbuzení:

Aby nekraloval člověk – rouhač a nestal se svůdcem lidu, to zní jako to takzvané zbožné přání. Ale ono to přání může být docela dobře zbožné! Neměl jsem nikdy moc rád to Slovo z epištoly Timoteovi, že se máme modlit za vládce: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. – Ovšem, co tu po nás tedy apoštolská tradice chce: Není to příkaz, jsme o modlitby žádáni. Jistě nikomu neodmítneme modlitbu, když nás o ni žádá. – Za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, to dobře souzní s naším dnešním textem z knihy Jobovy. A proč to? Abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. – Nevím, jaké byly konkrétní apoštolovy představy. Ovšem žít ve zbožnosti, to je náš úkol, A ve vážnosti – to zase znamená, aby si nás naše okolí všímalo a abychom jako křesťanský sbor měli co nabídnout a pro lidi aby to bylo podstatné, že tu jsme. Tolik možná k tomu pojmu vážnosti před světem.

Vrátím se k našemu čtení: Když (Bůh) skrývá tvář, kdo ho může spatřit? To je tedy pěkně skeptické pozorování. Ale Job pokračuje: A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, to dokládá i prorok Izaiáš: Povolal jsem tě tvým jménem. (Iz 43:1) Job tedy říká: Aby nekraloval člověk – rouhač a nestal se svůdcem lidu. Vládnoucích lidí rouhačů zažila tato země dost. A svůdců lidu také, my nesmíme ani naznačovat. Ale je dobře, že máme toto Jobovo svědectví. Co tedy můžeme dnes dělat? To Jobovo slovo, aby nekraloval člověk rouhač … je touha, žádost, prosba. I když také konstatování, že Bůh bdí nad národy, aby nekraloval člověk rouhač a nestal se svůdcem lidu. Takže tu současnou a každou jinou situaci máme číst takovým filtrem nebo brýlemi skrze Slovo, Bibli. (Někdy se dozvíme, že nic nového pod sluncem.) Máme prosit o přítomnost Ducha Svatého ve zkouškách a nejistotě. To také není nic nového, proto apoštol Pavel píše o darech Ducha, kterými se posilujeme. A neměli bychom u toho skončit, ale to ujištění nést dál. Tím, že se shromáždíme v povoleném počtu v kostele, to teprve začíná. A pokračuje v každodenních rozhovorech. S lidmi, kteří se bojí, že dostanou čip. S lidmi, kteří se bojí o své podnikání. S lidmi, kteří se bojí propuštění. S rodiči, kteří nestíhají pomoct svým dětem při distanční výuce. S učiteli, kteří roznášejí úkoly dětem bez počítače. V kontaktu s lidmi, kteří jsou najednou sami.

A tak, když přijímáme různé informace a dezinformace, pokud ještě sledujeme zprávy, víme tak podle Jobova slova, že to všechno prostě Pán Bůh pozoruje. A on také posoudí ty svůdce i lidi věrné, ty, kdo straší své okolí i lidi nápomocné bližním. To ať je pro nás povzbuzením.

Modlitba

Píseň: 161

Přímluvy

Slovo na cestu:

Požehnání:

Píseň: 489