Neděle Vzkříšení

Preludium

Vstup faráře + trojiční pozdrav

Uvítání

Vstupní modlitba

První čtení: Ž 85:2-3.13-14 NBK

Své zemi jsi, Hospodine, přízeň projevil, Jákoba přivedl jsi zpátky z vyhnanství.
Viny jsi zbavil svůj vlastní lid, všechny hříchy jsi mu odpustil.
Hospodin sám nás štěstím obdaří a naše země hojně urodí.
Spravedlnost před ním poběží, připraví cestu jeho šlépějím!

Evangelium: Mk 16:1-8 B21

Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“ Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký). Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly. On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“ A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

Kázání: Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. Jediná Marie z Magdaly totiž věděla, že Josef z Arimatie, tajný učedník, po sejmutí z kříže ovinul Ježíše plátnem, aby jej mohl pohřbít, ale nebyl čas na pomazání.

Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly tedy ženy k hrobu. Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“ Nevěděly to, asi neměly tu potřebnou fyzickou sílu, ale šly. Měly sílu víry. Přišly ke skalnímu hrobu a tu vidí, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký, jak evangelista zdůrazňuje). Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.
Lze přemýšlet o tom, kdo to byl, anděl, posel, nevíme. On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“ Pán Ježíš nás předchází na naší cestě, to je důležitá zpráva. Prožil náš život, Bůh v lidském těle. Za nás zakusil i smrt a tím dokázal, že byl plně člověkem. A byl vzkříšen a nyní slyšíme, že nás předchází na cestě vzkříšení. Ženy tady vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály. – Kdyby evangelium končilo na tomto místě, nebylo by to žádné evangelium. Kdyby ženy nikomu nic neřekly, končilo by Evangelium a možná celá Bible Ježíšovým pohřbem. A to by bylo málo. V židovství jsou známa takzvaná pohřební bratrstva zvaná chevra kadiša, doslova „Svaté bratrstvo vykonavatelů skutků milosrdenství“. Ta zadarmo zabezpečují pohřby. Tak si představme, že by takto vypadala církev. Měli bychom Starý Zákon a Markovo evangelium a připomínali si, že Pán Ježíš zemřel na kříži.

Ale Markovo evangelium má i pozdější rukopisy hovořící o tom, že se Pán Ježíš zjevil samotné Marii Magdalské. Ta to šla oznámit učedníkům, kteří nyní truchlili a plakali. A nevěřili jí, nevěřili ani dvěma ze svého kruhu (známým později jako poutníci do Emaus). Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. Marek zřejmě takto zaznamenal ten obrat: víra – zklamání – nevíra – zjevení. Apoštol Pavel pak zaznamenal vzpomínku, že se Pán Ježíš zjevil až pěti stům lidí. Jestli si vzpomenete na čihošťský zázrak, kdy až dvanáct lidí vidělo pohyb kříže na oltáři (a následoval známý komunistický proces s blahořečeným Josefem Toufarem) – více než pět set lidí vidělo Vzkříšeného. To je svědectví Písma. A naděje Velikonoční neděle, že se coby věřící nescházíme jako pohřební bratrstvo, ale společenství slavících vzkříšení u hostiny. A nyní je důležité, abychom to nevyznávali jenom dnes, ale abychom tuto naději žili celý rok. A abychom si to nenechali pro sebe, ale zvali k této naději i další. Pán nám řekl, abychom šli do celého světa, zvali, nabízeli Slovo, doprovázeli ke křtu a společně poznávali Cestu, pravdu a život, jak o Pánu Ježíši vyznal Jan. Řekněme si to tak, že máme jako církev tento velikonoční úkol.