Neděle po Nanebevstoupení - Exaudi

Preludium

Vstupní Slovo: Vyslyš mne, Hospodine, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! Ž 27:7

Píseň: 438 Přišli jsme, ó Ježíši

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za tebou, abychom slyšeli naději a odnesli si radost. Posilni naše kroky, prosíme.

1. čtení: Sk 1:1-14

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět

2. čtení: Da 10

Chvála: Vzývám tvoje svaté jméno

Kázání: Kázání. Dostaneš kázání! Něco jsem provedl a teď dostanu kázání, slyšeli jsme možná někdy. Jenže tak to právě být nemá. Jistěže za Pánem Ježíšem přicházíme jako hříšní lidé, ale důležité je, co říká o kázání list Židům: Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Žd 4:12)

A co znamená křesťanské kázání: Znamená objevovat toto Slovo Boží a nejen jako spisovatel a tvůrce toho kázání, ale křesťanské kázání, to ve společenství církve. Nějak podobně to měli proroci, také vlastně konali svého druhu kázání. Pro společenství lidu Izraele a první církev moudře rozpoznala, že ano Starý Zákon není přežitý, ale že obsahuje mnohé ponaučení. Vidíme to třeba v knize Daniel, kterou probíráme na biblické hodině: A Daniel je příkladem toho, že se na službu Slova dlouho připravoval, čteme například, že držel půst. Náhle vidí muže ve lněném oděvu, přepásaného zlatým pásem, jeho vzhled připomíná také vzácné kovy. Celý ten popis je podobný Janovu vidění ve Zjevení. Ta podobnost samozřejmě není náhodná. Jan i Daniel vidí Syna člověka, i když Daniel jej pak popisuje až o kapitolu později. Nyní, třeba po způsobu Mojžíše, padá tváří k zemi, úctou, bázní před Pánem Bohem, a je mu jasné, koho slyší. A tento, Kristus zde zjevený (už ve starozákonních příbězích se tak zjevuje a mnozí vykladači Písma to tak rozpoznali), jej uchopil rukou a pozvedl tak, aby Daniel seděl. A slyší jeho hlas: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Stůj na svém místě – to říká také nám. Z jakého důvodu? My jsme na více místech slyšeli a objevili, třeba i na biblické hodině, že se měnily podmínky, měnili se králové a ti měnili svá rozhodnutí i nálady – a přece byl s Danielem Hospodin. Stůj na svém místě – za jakým účelem? Abychom viděli na cestu.

Na čtvrtek připadal den Nanebevstoupení Páně. A učedníci si jistě kladli otázky, co se bude dít dál. Už po ukřižování si říkali, co se bude dít dál, pak šli dokonce lovit ryby a nedělali si valné naděje. Pak se setkávají se vzkříšeným Pánem. A nyní, když si říkají, co bude dál, slyšíme, co říká posel Boží Danielovi: „Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela.“ Michael – kdo je jako Bůh? A takovýmto způsobem se zjevuje i Pán Ježíš. Kdo je jako Bůh? – má nám znít jako posila na cestu.

Daniel tedy vidí jisté prorocké zjevení. A my si možná někdy říkáme nebo to slyšíme i od druhých, jaké by to bylo jiné, kdyby byl Pán Ježíš zde přímo s námi. Marta říká Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Ale vůbec nevadí, když Pán Ježíš přijde později. Vždyť kdo je jako Bůh? A ze svědectví církve se pak dozvídáme, že se stejnou naléhavostí před námi leží Písmo jako úkol; Apoštol Pavel pak napíše: Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal. 1Kor 9:16. Je třeba říci, že kázání, to není jen ten slohový nebo řečnický útvar, který mi při bohoslužbě vychází z úst, mám jej více méně před sebou na papíře a vy že „jen“ posloucháte. Vůbec ne. Učedníci Kristovi jsme všichni.

Od dnešního večera do úterý se slaví židovský svátek Šavuot – svátek darování Tóry. Představme si to tak, že bychom v naší církvi slavili výročí ivančické tiskárny, z níž vzešla tištěná Bible kralická.
Takže máme k tomu našemu kázání i Bibli ve fyzické podobě. I když já se přiznám, že častěji beru „do rukou“ tu na internetu. Ale máme tak zprostředkováno Boží Slovo.

Proto, když máme zprávu o tom, že je s námi Bůh - formou kázání mohou být třeba i naše svědectví. Kdo je jako Bůh? On je kmen, my jsme ratolesti, říká jedno podobenství. A Pán Ježíš ve Velkém poslání posílá všechny učedníky. Ale už předtím přece vysílá 70 učedníků – na všechny cesty, do celého světa. Neznáme přesně jejich cesty, jména ani osudy. Povolal jsem tě tvým jménem, říká Pán Bůh (v proroctví Izaiáše). Ale důležité je, že mezi nimi jsou zapsána i naše jména. A kam nás Pán Ježíš posílá dnes? Ve čtvrtek byl den Nanebevstoupení Páně. Když je někdo vzat na nebesa, více si uvědomíme, co pro nás znamenal a co po něm zůstalo. Nebo co nám zanechal? To ať je nám oporou, protože nám daroval i své Slovo. A to ať nás provází jako heslo na týden k přemýšlení, jako otázka, jako poslání, jako jistota, jako vyznání i jako modlitba: Kdo je jako Bůh?

Modlitba: Pane Bože, slyšeli jsme o tom, a můžeme cítit tu tvou víru, kterou ty nám dáváš, ujištění k této víře, že ty nás provázíš a my se máme ptát: Vždyť kdo je jako Bůh? Díky, že máme ta ujištění i příběhy mnoha svědků, kteří se ptali třeba stejně, kteří různě se ptali a pak třeba utíkali, tys je, Pane, nalézal, když byli někde na rozbouřeném moři nebo se řítili někam do propasti; my, Pane, tebe prosíme, abychom měli ty správní otázky, jako: Kdo je jako Bůh? - abychom si takové otázky kladli navzájem. A děkujeme ti za další lidi, kteří se po tobě ptají. A tak prosíme, žehnej nám na té cestě s těmi našimi otázkami, s těmi našimi otazníky, aby z nich pak mohlo vycházet to naše vyznání víry. Tobě, Pane, za to děkujeme a na tebe s důvěrou čekáme.

Píseň: 545 B Otče náš všemohoucí

Liturgie večeře Páně

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Žd 2:13 Také já svou důvěru složím v Bohu.

Požehnání:

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku

Vyslání