Neděle Svaté Trojice

Vstupní Slovo

Píseň: 442 Pane, dnešek je den chvály

Modlitba: Pane Bože, chtěli bychom se umět na chvíli zastavit. Chtěli bychom k tomu znovu nabrat síly, znovu nabrat síly u tebe a zažít a pocítit ten den odpočinutí a to osvěžení tebou, tvým Duchem, který je jak pramen studené vody. A tak dej nám, když jsme se z různých míst sešli za tebou, abychom každý mohli slyšet to slovo pro sebe - něco, co nás osloví, něco, co nás posune na našich cestách. A tak prosíme, buď s námi, působ tak mezi námi, abychom odcházeli obohaceni tebou. A dej nám k tomu svého Ducha, když tvé Slovo dnes uslyšíme. Na tebe, Pane, s důvěrou čekáme. Amen.

1. čtení: Gn 11:1-9 Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

Píseň: 248 Ježíše se nespustím

2. čtení: Gn 6:12-22 Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro. Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“ Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Píseň: 392 Z pravé víry vzchází

Kázání: 1Kor 3:9-11 Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

Kázání: Spolupracovníci na Božím díle
A to jsme my všichni. Vlastně všichni lidé, jen o tom mnozí nevědí. Někomu je jedno, kde pracuje, a kazí to. Někomu je jedno, kde pracuje, a koná dobro, i když jej nezajímá totožnost onoho Hospodáře. My víme, kdo je Hospodářem, a tu je na nás, abychom to nekazili. Každý ať si dává pozor, jak na onom základu staví. A důležitá věc, v církvi jsme spolupracovníci, ne konkurenti.

Stavba nám byla dána
Základy už jsou vyhloubeny. To nejpodstatnější už stojí. A někteří ze sboru pamatujete i stavbu kostela a konkrétní cihly jste drželi v rukou. Ale při všech činnostech, které konáme, musíme mít na paměti, že nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé (Ž 127:1).

Pole nám bylo dáno
Pole je dáno nějakou rozlohou a může to být i pole misijní, Pán Ježíš v podobenství o hostině zve i lidi na cestách mezi poli, tedy kdesi na periferii, na okraji. Tak to je úkol pro nás jako církev, abychom nezůstávali jen spokojeně pod střechou. A taky abychom si to někde nepohnojili.

Stavět na něm (za dodržení bezpečnosti práce) může každý
Ano, každý je pozván. Můžeme to zažívat i u nás ve sboru, kdy každý přispěje podle svých obdarování. A to se týká i cesty poznání Boha před křtem, člověk toto povolání zažívá a církev poznává právě za tím účelem, že chce, touží poznat, ba poznávat Krista, který o sobě řekl, že je Cesta, Pravda a Život.

A základy už máme onen základ (vyznání víry, příprava ke křtu)
To sebou nese velmi zajímavou cestu přípravy, a přitom už vlastně cesty s Pánem Bohem. Zkrátka to spolu souvisí. Když se učím zpívat, dělám to tak, že zkouším zpívat. Nu a zde stavíme na Kristových základech a zároveň poznáváme to, co postavili už jiní před námi. Třeba formulovali vyznání víry.

Všichni jsme spolupracovníci
Dokonce bych si dovolil tvrdit, že všichni lidé jsou Boží spolupracovníci. Jen ne každý zná toho šéfa, ne každý jej chce poznat a někdo věří dokonce tomu, že žádný šéf nikdy neexistoval.

A jak na to?
Pán Ježíš nám ve velkém poslání říká: Jděte do celého světa. V jednom z kázání na náš text jsem četl: Pravé hlásání svaté víry by nikdy nemělo být promyšlenou taktikou, ale pouhým rozséváním. – Nevím, jestli bych použil slovo taktika, ale učedníci velmi dobře věděli, co jim Ježíš říkal, kam je posílal a z čeho vycházel – a zde jsou právě ty základy a kořeny. Zapuštěné v Ježíši Kristu. A tu je potřeba říct, když jsme slyšeli o stavbě: Při křestní přípravě jsme narazili na to, že rozhodující není to všechno hned znát, ale stavět postupně.

Závěrečná poznámka
Ta stavba, o níž píše apoštol Pavel, není kostel! Je to církev. Čeština a slovenština jsou jedny z mála jazyků, které rozlišují kostel a církev a má to smysl. Kostel stojí pořád tady. Církev tvoříme, i když jsme doma, i když sedíme v autě na cestě do práce, i když čekáme na autobus nebo pečeme. Tvoříme a vytváříme takovou síť. Stavbu. Chrám. Pole. Každý si můžeme vybrat podle toho, jak jsme povoláni a jaký nástroj se nám lépe drží v rukou. Ale pro nás pro všechny platí Ef 2:19-22 - máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Píseň: 677 Až doposud nás provází

Ohlášky

Přímluvy+ modlitba Páně

Slovo na cestu

Požehnání

Píseň: 489 Tvé požehnání

Vyslání