Neděle 1. po Svaté Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše i počátek náš jest ve jménu Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi, kterýž jest věrný ve svém milosrdenství a dílo svých rukou nikdy neopustí.

Modlitba: Pane Bože, děkujeme ti, že jsme mohli přijít za tebou, děkujeme ti za to, co jsme mohli od tebe přijmout za uplynulý týden. Prosíme za ty, kteří nemohli dnes přijít, prosíme za ty, kteří k nám ještě přijdou, prosíme za ty, kteří jsou na cestě za tebou, třeba při přípravách ke křtu anebo když jim svědčíme o tom, že patříme tobě. Prosíme, veď nás svým Slovem, abychom přijali tu tvou dobrou naději a abychom také dokázali svou víru posilovat, abychom nemalomyslněli, ale věděli, že ty se nás zastáváš v našich životech a na každém kroku. O tvou pomoc, Pane, s důvěrou prosíme, amen.

1. čtení: Ž 13:6

2. čtení: 1Pt 3:18-22

Kázání: Lk 16:19-31

Kázání: Sestry a bratří, když jsem otevřel novozákonní čtení, tak jak se dnes čte v celé církvi, osvítila mě myšlenka, že existují dva typy kázání: Jedno k ujištění o víře. To pokud slyšíme biblický příběh nebo vyznání, které nám potvrdí naši víru, domněnky, cestu a směřování a odpoví na naše otázky. Ta druhá možnost vede k přemýšlení o víře. Máme tu nějaký problém, který by si zasloužil rozebrat. A to je dnešní případ.

Svědectví apoštola Petra nám přináší ujištění víry, když píše vyznání o Pánu Ježíši, a to vždycky stojí za to. Klademe si různé otázky, jistě nejen při přípravě ke křtu, ale různě v životě se nám vynořují otazníky. Ne že bychom vždycky přemýšleli s Biblí v ruce, ale asi každý z nás se někdy zamyslel třeba nad některým slovem z Bible nebo vyznání víry. A apoštol píše o naději v Pánu Ježíši Kristu a o naději pro člověka. V dnešním biblickém čtení je můžeme číst různými způsoby: Že Kristus po svém ukřižování sestoupil do podsvětí, kde kázal evangelium duchům Noemových současníků. Myšlenka, že by lidé mohli slyšet evangelium i po smrti, se však nikde jinde v NZ neobjevuje. Je to Slovo naděje! Pro každého, i toho, koho by už jinak lidé odepsali. - Dále: Kristus kdysi kázal evangelium Noemovým prostřednictvím lidem, kteří je však odmítli, a nyní se proto nacházejí jako duchové v žaláři a čekají na vysobození. - Kristovo vítězství nad smrtí lze vnímat jako symbolické „kázání“ zlým duchům. To rozebírá už židovská tradice, která zná padlé anděly, kteří porušili Boží řád. A tu se ukazuje Slovo o sestoupení do pekel, aby vyhlásil tu věčnou svobodu a vysvobození. Proto se dostalo i do vyznání víry.

A teď evangelium: Protiklad života pozemského a života věčného. Slyšíme o pekle, ale je to takové zvláštní peklo, zde možno ještě nějak komunikovat – a teď s kým? S nebem? Na druhé straně se zjevuje praotec víry, Abraham. A také Lazar, Eliezer, můj Bůh je pomoc. O něm pak je řečeno, že spočinul v lůně Abrahamově, tedy sedí mu na klíně, jedná se o velmi blízké přijetí - Boží? Bůh tam není, jako by zde se jednalo o takové zvláštní přijetí Boží. Lazar tady vystupuje jako svědek víry, zatímco ten boháč nechtěl věřit tomu, co se mu předkládalo. - Onen chudák, Lazar, je popsán podobně jako Job, tedy spravedlivý člověk, který trpěl. Navíc Písmo říká, že nebyl ani pohřben. Snad bylo jeho tělo spáleno a rozptýleno. (V Jeruzalémě k tomu zvláště sloužilo údolí Hinnón – Gehenna - jako jakási rozptylová loučka, pohřebiště pro ty, které neměl kdo pohřbít. Navíc to bylo místo symbolicky ztvárňující peklo, zapomenutí, zavržení.) A boháč, který v podobenství nemá ani jméno, je takovýmto varováním, i když ten měl jistě slavný pohřeb – ale podobenství nám říká, že se ocitl v pekle. Je mu řečeno, že dostačuje i svědectví Starého Zákona, kdyby je on a jeho bratři poslouchali.

Ovšem mějme na paměti, že jde o podobenství. Není to „jen“ podobenství, spíš by se dalo říci, že je to „zatím“ podobenství, dokud jsme zde a můžene konat dobré na tomto světě, nám podobenství slouží, abychom byli poučeni ve víře.

A pak je tam ještě jedna zajímavá myšlenka: Abraham v podobenství mluví o následování Mojžíše a proroků. A také Ježíše jako Mesiáše, který říká: „Vy se domníváte v Písmích všechnu moc míti, a ona svědčí o mně“ (J 5:39). Spása tedy platí pro Židy i křesťany i všechny Abrahamovy děti. Pro nás to znamená šířit pokoj Boží.

Modlitba: Pane Bože, tobě děkujeme za obrazy a podobenství, které v nás možná vyvolávají různé otázky, ale dej nám, prosíme, ten svůj pokoj, abychom se dokázali zastavit; abychom se dokázali zamyslet a abychom třeba na místech nečekaných našli tu odpověď, když si s sebou neseme různé otazníky. Abychom mohli spočinou v tom tvém pokoj. Abychom našli takové ujištění a uspokojení, pokud máme určité pochybnosti nebo nejasnosti. Prosíme, buď s námi a posiluj naši víru; prosíme, provázej nás celý další týden. Na tebe Pane, s důvěrou čekáme. Amen.

Píseň: 678

Přímluvy+ modlitba Páně

Slovo na cestu: Ž 88 Hospodine, pomoz, k tobě volám, ráno má modlitba přichází k tobě.

Požehnání

Píseň: 559

Vyslání