3. neděle po Trojici

Vstupní Slovo

Píseň: 438 Přišli jsme, ó Ježíši

Modlitba

Píseň: 256 Ježíši krásný

2. čtení: Jr 7:1-27

Chvála: Sv 122 Jen Bohu věř

Kázání: Gn 11

Kázání: Sestry a bratří, milí přátelé,
celá země byla jednotná v řeči i v činech. To zní na první pohled sympaticky a asi bychom si to přáli. Ale když čteme dále, lidé chtěli a dodnes chtějí si učinit jméno, v něčem uspět, což by také nemuselo být nic špatného, ovšem chtěli se dostat až do nebe a Pána Boha si nějakým způsobem připoutat. A vypadá to tak i dnes? Existuje dnes nespočet názorů na to, jestli i dnes se někde projevuje Babylon a co to přesně je. Tedy jako jakási ne-božská, proti-božská síla, vláda, moc či skupina lidí. O to spíše, že se objevuje i v knize Zjevení a ukazuje se jako jakási světová říše, která se znovu objevila, aby vládla světu. Nepřátelsky ke zřízení Božímu pochopitelně.

Tak se nejprve podívejme, proč a nač zde máme ten první, ten starozákonní příběh:
Celá země byla jednotná v řeči i v činech. – To když slyšíme, skoro bychom si řekli: ideál. Zejména pokud bychom rádi, aby lidé slyšeli na naše křesťanské vyznání, rádi bychom něco dobrého, něco kompaktního, jako je třeba vyznání víry, a tu vzniká také něco celistvého, co má poskytovat jistotu: Řekli si: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ Postavit si město je možná výraz jistoty a stability oproti kočování s ovcemi, kozami a velbloudy, celá země bude jednotná ve slovech i v činech, ale jak to pokračuje: Usadíme se a vrchol našich staveb bude v nebi. – Kdybychom hledali jiné příklady „nebeských“ staveb, učedníci na hoře Proměnění také chtěli postavit tři stany pro praotce víry Mojžíše, Abrahama a Ježíše, ale ještě jednou se podívejme, jak ten dnešní příběh začíná: Udělejme si jméno! Udělejme si reklamu! Ano, bude líp! A hlavně k tomu nepotřebujeme Pána Boha, vypalme cihly! Ze země, držme se při zemi; cihly z cihlářské hlíny nebo bláta, to nám stačí.

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Vždycky jsem si představoval Hospodina na tom pomyslném nebeském balkóně, jak se tak dívá, co ti synové lidští na zemi vyvádějí. Jsou jednotní, ale nebezpečně jednotní! Ba dokonce kdybychom chtěli hledat obrazy z dneška: teď se objevila jistá politická strana, která si říká Jednotní, ale je jen výsledkem rozdělení. Hospodin říká: A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ To zní dneska zajímavě, že by to byl Hospodin, kdo ruší tu jednotu, ale jak se zpívá v žalmu: „Národů radu ruší Bůh sám, úmysly jejich nejsou nic.“ Takže nejde o tu jednotu smýšlení a jazyka, ale o nekalé úmysly. Písmo to pak koneckonců potvrzuje: I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Což, připomeňme, chtěli lidé udělat, aby si učinili jméno. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

My tu máme příběh takový, který hlavně než pro zkoumání stavebních metod v době železné nebo kdy nám má sloužit k informaci o tom, jaký je člověk. Když píšu na internetové stránky hesla jednoty bratrské a pokaždé uvažuji nad tím, jaké se dá napsat slovo povzbuzení, mnohokrát se přesvědčuji o tom, že „správně vidíme jen srdcem“, jak se říká v knize Malý princ.
A jistě že se různým způsobem snažíme o dobré věci a různě se nám to daří; a kdybychom v tom byli všude úspěšní, dopadli bychom, jak říká moudrý autor Přísloví: abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Př 30:9) A na nás je, abychom si to stále připomínali. – Abraham věřil a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Žd 11:8. Toho se stavitelé babylonské věže možná báli, a tak se potřebovali nějak ukotvit, věží do nebe, která bude pro ně jistotou.

Nemusí po nás zůstat věž. Ta skutečná babylonská věž měla sedm poschodí a na jejím vrcholu byla svatyně, kam mělo podle tehdejších představ sahat nebe. Ba naopak když si klademe otázky, jestli jsme zasadili strom, postavili dům nebo věž, člověk nemusí mít velké jméno, aby s ním Pán Bůh počítal. Bible nám dává vědět o tom, že je to téměř naopak. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé, glosuje pak podobné příběhy žalm 127. My dnes spíše zažíváme spory mezi různými národy, státy, náboženskými vyznáními a zdá se nám, že nedokážeme táhnout za jeden provaz. Ovšem už jednou lidé za jeden provaz táhli. Jen namísto toho, aby se spolehli na Pána Boha, chtěli vzít věci do svých rukou. A nevidíme na ničem menším než ochraně přírody, že když lidé vezmou něco plně do svých rukou, nemusí to dopadnout vždy dobře. Budeš k nim volat a neodpovědí ti, zoufá si prorok Jeremiáš. Ale my jak jsme tady jsme dokladem toho, že lidské dějiny neskončily zmatením jazyků. Ba dokonce se dokázali mezi sebou domluvit stavitelé našeho kostela. A nejen oni. Stavme tak, aby naše stavby měly vždycky vyšší princip. Jedině tak budeme Boží.

Modlitba

Píseň: 172 Od věků Bůh, od věků Král

Přímluvy+ modlitba Páně

Slovo na cestu

Požehnání

Píseň: Sv 120 Jednou budem dál