Bohoslužby dne 19. 11. ve Kdyni, 23. neděle po Trojici

Písně: 632 Neskládejte v mocných naději - 406 Chval Pána svého písní - Sv 74 Hosana - 579 Ó Králi věků důstojný - 678 Jeden Pán, jedna víra

1. čtení: Ž 138:1-2 Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, 2klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.

2. čtení: Fp 3:17-21 17Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. 18Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; 19jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. 20My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. 21On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.

Text kázání: Mt 22:15-22 15Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 18Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. 20On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 22Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
asi každý jsme někdy potkali misionáře s barevnými časopisy v rukou, ano mám na mysli svědky Jehovovy. A nevím kolik z vás se potkalo se scientology, to je taková dost zvláštní skupinka, v Americe zaregistrovaná jako církev, ale ve skutečnosti je to dobře organizovaná firma s psychoanalýzou a psychoterapií nevalné úrovně. Nutno dodat, že obojí jsou při rozhovorech velmi sympatičtí a důvěryhodní.
A teď si představte, že by se s vámi dali najednou do řeči svědek Jehovův a scientolog a nešlo by jim ani tak o to vás získat, ale nachytat na tom, v čem se vy můžete zaplést a zamotat ve vlastní víře. A na tuto kartu sázejí v našem příběhu i dva proudy v tehdejší izraelské společnosti: Farizeové a herodiáni. Nemají spolu skoro nic společného, stejně jako jehovisté se scioentology, dokonce se navzájem nemají rádi. Ale znáte to, nepřítel mého nepřítele je můj přítel. A tak uzavírají koalici. A ne ledajakou: Podle evangelisty Matouše jej zkoušejí v této diskusi, ale podle evangelisty Marka (3:6) se spolu dokonce domluvili, že Pána Ježíše zabijí.
Co nám prozrazuje evangelista Matouš: Farizeové chtěli Pána Ježíše nachytat na něčem, co by přesahovalo tehdejší zvyklosti náboženské nebo politické. Počítají s tím, že jeho učení vyžaduje reakci, vyžaduje odpověď. Asi by u něj neuspěli s kritikou konzumního způsobu života, jak jsme četli u apoštola Pavla (Jejich bohem je břicho), spíše bychom se mohli bavit o tom, komu/čemu jsme zodpovědni a komu/čemu jsme povinni odvádět určité hodnoty. A jestli se to nekříží s našimi životními hodnotami. A tady právě farizeové chtějí Pána Ježíše nachytat na výkladu Zákona Božího.
Herodiáni, příznivci tetrarchy (místokrále) Heroda Velikého, také sledovali Pána Ježíše a jeho počínání, protože jej vlastně vůbec nepochopili. Mysleli si, že chce získat světskou, politickou moc.
A tak tito noví spojenci se chtějí Pánu Ježíši vlichotit: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.“ Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A pak pokládají na první poslech téměř neřešitelnou otázku, aby mohli vyrobit buď neloajálního občana římské říše, nebo nepravověrného žida – táží se: Je dovoleno dávat daň císaři?
A Pán Ježíš nehlasuje ani pro stranu herodiánů a kolaborace s římskou říší. Ani si nepadá kolem krku nebo nepotřásá rukou s farizeji, i když podle biblistů snad k nim měl svým učením blízko. A tak v tomto rozhovoru s farizei a herodiány neříká nechoďte do chrámu, ani neříká neplaťte daně, ale byl často smutný nad tím, jak to kolem chrámu a v bohoslužbě vypadá. A současně neříká, že všichni musejí souhlasit s veškerou státní mocí, ale mají dodržovat zákony. Jistě ani my nemusíme souhlasit s těmi, jejichž obrazy vidíme kolem sebe, ale lépe je svědčit svým životem lépe než obrázky na billboardech. Nebo si nejlépe za tím, co máme na nástěnce, opravdu stát.
A tak se Pánu Ježíši ti noví spojenci podbízejí. On přece nebere ohled na postavení člověka, jak říkají. Ty, Pane Ježíši, jsi přece nestranný, tobě by nemělo dělat problém na něco takového odpovědět. – Ale v podstatě na tu otázku na daň skoro neexistuje správná odpověď. Na mincích byl vyobrazen císař, zbožštěná postava v čele státu, což byl pro židy problém. A herodiáni zase čekali na to, že by Pán Ježíš mohl pobuřovat právě proti římské říši.
Pán Ježíš ale neudělá ani jedno. Zachová se, řekli bychom, jako realista. Nechá si ukázat peníz – otázka jestli proto, že u sebe žádný neměl (možná právě zaplatil daň), nebo proto, aby mohl diskutovat s těmi, kteří sami mají peníze v rukou. Emitorem, vydavatelem peněz je císař, jehož obraz je na mincích. A Pán Ježíš tedy říká: Dejte císaři, co je císařovo, když to sám požaduje zpět. A Bohu dejte, co je Boží – to zase vzkazuje svým židovským souputníkům, kteří vidí na mincích modlářský obraz císaře a jak víme z příběhů o směnárnících, měli strach, aby se těmi penězi „neušpinili“.
Dnes je to tak trochu naopak: Zatímco Pán Ježíš se z hlediska náboženství baví o politice a ekonomice, dnes je naopak otázka náboženství často předmětem politické debaty. Nebo se za náboženství skrývají různé jiné problémy dnešního světa nebo vznikají i různé konspirační teorie. A tak k nám promlouvá ten dnešní text naprosto aktuálně. Tak, věřím, si vede naše uvažování nad Písmem Duch Svatý. Abychom byli ve svých životech zastaveni právě nad aktuálními otázkami. Když jsem původně našel tento příběh ve starocírkevním čtení pro tuto neděli, kroutil jsem nad tím zpočátku hlavou, co může přinést nového. Ale Duch Svatý si jej může použít.
V těch vyvstávajících otázkách bychom možná mohli vzít už dávný problém vztahu církevního a světského, církve a státu. Jistě Pán Ježíš byl v trochu jiné pozici než dnes my. Ale jsou ještě země, kde se buduje skutečný kult vládce, který je vyobrazen a zbožštěn na každém rohu. Mám na mysli třeba Severní Koreu nebo Čínu, možná i Rusko a některé arabské země. A sem když zaznívá tento text, můžeme myslet na své bratry a sestry ve víře, kteří sice asi platí daně běžně, ale současně jsou denně postaveni před otázku vztahu k vládci, který na ně dozírá skutečně na každém rohu. Dejte císaři, co je císařovo, protože každý jsme postaveni před stejného vládce času, před Pána Boha. Tomáš Halík krásně nazval kázání na tento text „Nedávejte císaři, co je Boží“. To je možná i Slovo útěchy pro nás, pokud cítíme, že na nás doléhá přehršel povinností, často spojených s různým „papírováním“. I tehdy si můžeme říci, že dáme císaři, co je císařovo a že nad tím vším je nám pomocí Pán Ježíš, který také ty daně platil, ale nepřestal být Synem svého Otce. Jeho příkladu si byl vědom jistě i apoštol Pavel, který dokonce píše odvážný verš: Bratři, napodobujte mne. Snažme se proto být obrazem Pána Ježíše, který kráčel i kráčí tou cestou s námi, naše životy mu nejsou vzdáleny, prošel celý náš život. A právě proto je tu stále ten příbytek Boží, který je Boží a zároveň je postaven uprostřed lidí.
Pánu Ježíši nejsou naše životy cizí, i s podobnými starostmi jako je placení daní. On je ve všech starostech a úkolech stále s námi: Dejte císaři, co je císařovo. A pak je zde stále otevřený prostor pro to, co je Boží, totiž celá Země, která vypráví o Hospodinových činech. Celé jeho stvoření. Z něj přijímejme dary pro každý den, kdy to, co je císařovo, odevzdáváme často stále dokola. Ale je tu otevřena na každý den ta Boží cesta. Pán Bůh ví, že musíme platit složenky. Ale při tom všem můžeme svědčit právě takovým postojem jako Pán Ježíš, kdy vydáme svědectví lidem kolem nás a zároveň zachováme ten dobrý příklad víry v dnešním světě, aniž bychom se vzdali Toho, komu věříme.