Bohoslužby dne 18. 7., 7. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 438 Přišli jsme, ó Ježíši

Modlitba: Dobrý Bože, děkujeme ti za tvou milost, kterou nás provázíš. Tebe prosíme, abychom moudře poznávali a rozpoznávali tvou vůli.

Čtení: Lv 27:30.32.34
Všechny desátky z obilí země a z ovoce stromů budou Hospodinovy; jsou svaté Hospodinu. Každý desátek ze skotu a bravu, každý desátý kus, který při počítání prochází pod holí, bude svatý Hospodinu. – Toto jsou příkazy, které vydal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinaji.

Píseň: 636 Z tvé ruky, Pane můj

Čtení: 1Kor 16:1-3 = Ga 2:1a.9-10
Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. V první de týdne ať každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu. Až budu u vás, vyšlu ty, které doporučíte, s průvodními listy, aby donesli dar vděčnosti do Jeruzaléma.

Po čtrnácti letech jsem se znovu vydal do Jeruzaléma. Jakub a Petr a Jan jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.

Píseň: 482 Jak rozkošné a milé

Kázání: Sk 2:41-47
Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

O církvi
Sestry a bratří, když jsme s našimi novokřtěnci probírali vyznání víry, dostali jsme se pochopitelně i k církvi. A k církvi obecné. Je dobré se podívat na to, co to znamená – jednak jistě církev po celém světě. Tak vznikl výraz ekumena, který původně znamená celý obydlený svět. A na něm se pochopitelně odehrávaly dějiny a církevní dějiny a mnoho bylo napsáno o době husitské a máme film o Cyrilu a Metodějovi a byla ustanovena ekumenická komise pro 17. století – ale to je všechno jen začátek. Na tom celém obydleném světě je dnes církev, ale abychom pro les nepřestali vidět stromy, je dobré se podívat na to, že do tohoto společenství patří i naši sousedé z církve, naše sousední sbory, které můžeme občas jistě navštívit.
A úplně nejblíže se taková vzájemnost křesťanů ukazuje ve sboru samém – jako v rodině Božích dětí.

Nejen peníze
Ve druhém čtení jsme slyšeli o sbírce na jeruzalémský sbor. Na nejstarší křesťanský sbor, který právě tam vznikl v židovském společenství kázáním o Pánu Ježíši, Mesiáši, Vzkříšeném. V té radosti vlastně byli taková velká rodina, dokonce prodávali svůj majetek a dávali peníze takříkajíc na kostel. A všichni se měli dobře. Konali sbírky z toho, co kdo měl, a apoštolové je podle moudrosti rozdělovali.
Podobně v husitském Táboře měli velké kádě pro sbírky všeho, co kdo přinesl, kdy v brzkém očekávání Božího Království se bratři snažili vytvořit takový podobný Jeruzalém. Jak se takové jednání naplňuje prakticky, dozvíme se ještě ze svědectví. – Střih, jsme v Pavlových dopisech a tu řečtí křesťané byli najednou osloveni, aby pomohli židovským bratřím v Jeruzalémě, které třeba ani v životě neviděli. Prý tam nastal hladomor a ani dobrovolné sbírky už prostě nestačily. A když zatím Pán Ježíš nepřichází pro nás, nenadchází konec dějin a Boží Království, řekli si, musíme se nějak postarat o ty bratry a sestry mezi námi a všichni o sebe navzájem.
Štěstí je krásná věc, ale prachy, prachy si za něj nekoupíš, zpívá Richard Müller – a mohl by dodat leckterý skeptik. Jenže na základě toho štěstí můžeme i na tomto světě konat, co nám odkázal Pán Ježíš. A tím myslím pomoc všeho druhu. Snažili se o to v první církvi, pokoušeli se o to v husitském společenství a já mám čerstvou zkušenost se zázrakem, u které jsem se ocitl – kdy za 72 hodin se vybralo na zdravotní pomůcky. Zázraky se dějí, Pán Bůh nám k nim pomůže. A vidíme, že pomáhá i na Moravě, v televizi říkali starostové, že musejí pomoc dokonce odmítat. Je dobře, když v takových chvílích můžeme přiložit ruku k dílu. Máme k tomu dost dobrých příkladů. I kolem sebe, kdy sice možná desetina lidí pochybuje o tom, co kdyby se konečné účty rozkradly nebo kdoví co se stalo, ale obecně se ukazuje, že charita jako by najednou byla ve společnosti novým evangeliem. Na nás pak spočívá úkol tuto dobrou vůli doplnit svědectvím o tom, že vše může mít vyšší smysl než nově položené střešní tašky – totiž cíl v Božím Království. To začíná už tady mezi námi, ve sboru, kdy máme chuť, neztrácíme chuť, pořád se může dít něco nového!

A církev má budoucnost!
Nedávno zesnulý profesor Nového Zákona Petr Pokorný vzpomínal, jak se se spolužáky na fakultě sázeli, kolik let církev vydrží. Prý byla tehdy v 50. letech vyhlášena takzvaná ateistická pětiletka. Namísto toho se stalo akorát to, že zamýšlená katedra marxismu vydržela na fakultě jen několik let. A církev přečkala. Pak známe nebo vy pamatujete osobně příběhy budování našeho kostela – a tak se buduje církev, ovšem nejen těmi cihlami, ale lidmi, a novými lidmi, kteří přicházejí. Ó chvalte laskavého Pána, ztracený kámen našel nám! Na něm je znovu budována tvrz Boží, Hospodinův chrám! – budeme zpívat na konec bohoslužeb. Hospodinův chrám, jenž je úkazem, že od Pána Boha smíme být zajištěni. Četli jsme o tom i svědectví Starého Zákona. Můžeme se z takových darů vzájemně rozdílet, vidíme to v Novém Zákoně. Čteme o tom, že Pán Bůh si povolával a povolává nové lidi, které zve.
To je také důležité, nejsme jen nějakými inventáři, ale vítáme nové lidi, sbor otvíráme pro lidi, abychom tvořili společenství, a nové společenství. To jsme poznali nedávno při svátosti křtu. Z toho všeho pro nás plyne povzbuzení: společně se smíme setkávat, společně smíme užívat dobrých darů, jak si to opět připomeneme dnes při večeři Páně – a jak píše apoštol: V něm (v Kristu) jste spolu budováni v duchovní příbytek Boží. (Ef 2:22)

Modlitba

Píseň: Sv 190 Můj Pán mne pozval

Liturgie večeře Páně

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději, onť zajisté všechno spraví. Žalm 37:5. 13

Požehnání: áronské

Píseň: 118

Vyslání