30. 8., 13. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 99

Modlitba: Hospodine, ty jsi život náš. Díky tobě dýcháme, dáváš nám nový den. Přicházíme za tebou a spoléháme na tebe. Posvěť naše dobré konání, vzýváme tebe, abychom v tobě zůstávali. Naplňuj nás svým oživujícím Duchem, prosíme. Dáváme se pod tvou ochranu. Amen.

Čtení: L 10:23-37
Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“

Píseň: Sv 398

Čtení: Ga 3:15-22
Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat. Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus. Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib. Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem. Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona. Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte

Kázání: Ex 25:10. Dt 29:8
Udělají z akáciového dřeva schránu dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. Dbejte na slova této smlouvy a dodržujte je, abyste měli úspěch ve všem, co budete dělat.

Kázání: Sestry a bratří, Starý Zákon je plný symbolů a znamení, které provázely Boží lid. Někdy my evangelíci/protestanté na symboly moc nedáme, zdá se. Jsou lutherské kostely spravované dnes naší církví, kde se již nepoužívá oltář. My máme v centru kostela kříž, ale dokážu si představit sbor, kde by kříž „byl přece něco katolického“. Někdy si říkáme, že přece symboly nepotřebujeme. Ale podívejme se, že celá cesta Božího lidu je symbolů plná. A je to celý jeden velký otevřený příběh.
Hlavní téma a hlavní symbol je dnes truhla smlouvy v Ex 25:10nn. Představme si tu situaci: Lid Boží nemá s sebou psané Písmo svaté. To vlastně teprve vzniká. Mojžíš přináší desky Desatera a další ustanovení si pamatuje (a my je máme zaznamenána) podle toho, jak mu je Hospodin řekl. Proto je tento první zákoník tak vzácný, a Mojžíš tak má vytvořit truhlu smlouvy, která bude provázet lid Izraele a uchovávat desky desatera přikázání. Čteme pokyny pro její zhotovení, Ex 30:26 obřadně pomazána, Ex 34:27 = Dt 31:9 čteme o zapisování slov Zákona, Ex 40:21 se najednou ocitáme ve stánku setkávání, přenosném. Lid Boží tak měl s sebou přenosný chrám, přesněji svatostánek, kde se Mojžíš setkával s Hospodinem a vyřizoval pak lidu Boží slova. Lv 16:2 nám pak v pokynech pro kněze zdůrazňuje tento posvátný prostor! Nu 3-4 uvádí rodokmen Áronův, protože jeho rod se staral o bohoslužbu.

Ovšem ten náboženský provoz není samoúčelný. Mohlo by to být jistě tak, abychom Pána Boha uctívali, protože si to přeje, leč Izraelci se shromažďují kolem smlouvy a kolem schrány jako viditelné jistoty. Uvědomme si, že jediným psaným svědectvím jsou desky Tóry uchovávané v truhle smlouvy jako jistota Boží. Písmo pak dále (Nu 10:33) říká, že tato Boží smlouva vede k odpočinutí! Nezapomínejme, že jsou na cestě z egyptského otroctví. Slyšíme o odpočinutí z Desatera, které dostávají cestou do Země zaslíbené. A máme tu další důležitý symbol,
Nu 18:19 smlouva je potvrzena solí! Dodnes je chléb se solí znamením přivítání a i Pán Bůh nám tak říká, že na nás nezapomíná. A v upomínku na zlaté tele na poušti zjevil i toto Slovo: Dávejte si pozor, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou sochu, zpodobení čehokoli, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal (Dt 4:23). Ale cesta k víře není negativní, tedy po stopách toho, co se nesmí. Víra obsahuje Boží nabídku a Boží přijetí.
O kousek dále slyšíme (Dt 4:31), že Hospodin nezapomene na svou smlouvu (a tedy prvně s Izraelem)! Navíc tato smlouva neobsahuje žádné dodatky psané někde dole malými písmenky … V Dt 10:8 Hospodin vyvoluje kmen Levi (Lv 16:2 pak hovoří o Aronovi).
Jsme na cestě do Země zaslíbené a v Joz 3-6 potkáváme obřadný průvod se schránou úmluvy.
Dále čteme (Sd 20:27), jak byla pečlivě uchovávána!
Potkáváme proroka Samuele (1Sa 3:3) a truhla smlouvy se nachází v Chrámu, kde ji má hlídat chrámová služba, když tu (1Sa 4)
je uloupena Pelištejci a zase navrácena.
1Sa 5 zase ukradena a navrácena.
1Sa 6:1 říká, že byla zcizena celkem na 7 měsíců. Jediný zákon. Jediný viditelný kontakt s Bohem. Nanejvýš se mohli potěšovat slovy, která znali nazpaměť. Kolik biblických veršů a příběhů dnes známe nazpaměť.
1Sa 6 se truhla smlouvy vrací.
1Sa 7 dále postavili k truhle smlouvy skutečnou stráž. Nicméně potom nějak pozapomněli a čteme dokonce, že pak 20 let nepřišli Izraelci na bohoslužbu. Nepřipomíná nám to něco z naší současnosti? Byla nám vybojována či darována svoboda a teď, když je přístup k Bohu svobodný, na to i lidé z našeho okolí zapomínají. Tak i ve Starém Zákoně najednou namísto Hospodina uctívají „Baala smlouvy“ – a Baal znamená v kanaanštině totéž co Hospodin, ale stačí se podívat na některé plakáty a propagandu, co všechno slibují … Vypadají slibně, ale upíšeme se někomu úplně jinému.
V 1Kr 3-8 se objevuje příbytek pro schránu smlouvy. Jak je dobře, že i my se o takový příbytek můžeme starat.
A protože chrám je místem modliteb, Ž 132:8 vyznává svou víru a důvěru: Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! Tedy viditelný Boží Zákon je tou jistotou. Máme i my stejný pocit, když dnes máme Bibli v mobilu, na počítači a podobně, vidíme jako stejnou jistotu a záštitu třeba v Bibli kralické zde položené na stole Páně? Asi tak uvažovali i lidé v církvi v minulém století, když třeba v Základech víry Církve československé čteme: „Nemá být vzdávána zvláštní úcta knize Písma Svatého.“ To ukazuje, že spíše dávali důraz na Slovo, které slyšíme než na fyzicky drženou knihu. Nezáleží na formě. Vždyť mnohé generace znaly biblické texty a příběhy jen ústně. Třeba i kvůli drahému knihtisku. A to nepočítáme národy, které nemají dosud Bibli ve svém vlastním jazyce. Současně ale existují i jiné formy: Třeba pokud máme Bibli v mobilu.

Prorok Jeremiáš přináší proroctví o schráně Hospodinovy smlouvy, které je i předpovědí církve: Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást obezřetně a prozíravě. A stane se, že se v oněch dnech na zemi rozmnožíte a rozplodíte, je výrok Hospodinův. Nebude se už říkat: ‚Schrána smlouvy Hospodinovy,‘ ani jim na mysl nepřijde, nebudou ji připomínat, nebudou ji postrádat, nebude už zhotovena. V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se v něm ke jménu Hospodina v Jeruzalémě všechny pronárody a nikdy už nebudou žít podle svého zarputilého a zlého srdce. (Jr 3:15-17) Schrána smlouvy už nebude, ale k Hospodinu přicházejí všechny národy. Tedy kolem jednoho tématu nebo objektu v Božích dějinách vidíme, že Pán Bůh nás provází, a to i proroctvím, viděním, předpovědí pro Boží lid, co bude dál. I neustále opakovaným a připomínaným Slovem; Bůh nám neustále připomíná, co člověk leckdy poztrácel nebo zapomněl.

A to i když se blíží dočasná zkáza Božího lidu. Prorok Jeremiáš (3:16) hovoří o nové naději, která přichází, i když již není původní schrána smlouvy. Důležitá jsou slova této smlouvy: Dbejte na slova této smlouvy a dodržujte je, abyste měli úspěch ve všem, co budete dělat.

Máme také předpověď či proroctví naděje pro budoucí věk. Ve smlouvě, ve které Bůh důvěřuje nám. Nemáme truhlu, máme kříž, někde není v modlitebně ani kříž. Ale provází nás, jak Písmo také říká. Boží přítomnost, šechina. Tak jí říkají bratři Židé, Pán Ježíš pak i s proroky zaslibuje Ducha Svatého, který je církvi průvodcem.

Kam nás tedy Slovo Boží vede: Truhlu smlouvy už nemáme. Máme svědectví Písma, které dokonce můžeme rozdávat a ukazovat na ně. Centrem je pro nás ta smlouva ne v posvátné truhle, ale v Písmu. Můžeme je dokonce rozdávat. Jak by to asi vypadalo příště, kdybychom každý vzali jednu Bibli a někomu ji věnovali? Přemýšlejme o tom, komu z našeho okolí se může Pán Ježíš stát Cestou.

Modlitba: Hospodine, ty jsi s námi uzavřel smlouvu, kterou můžeme naprosto svobodně přijmout. Dáváš nám různá znamení a tobě děkujeme, že nás provázíš. Děkujeme ti za všechno, co se nám podařilo. Buď vůle tvá, prosíme a na tebe spoléháme. Amen.

Píseň: Sv 21 Buď vůle tvá

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Iz 3:13 ČSP O spravedlivém řekněte, že mu bude dobře, protože bude jíst ovoce svých činů.

Požehnání

Píseň: Sv 184 Mír na Zemi

Vyslání