Bohoslužby 3. 10., 17. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 482

Modlitba: Pane Bože, před tebe vždy a všichni přicházíme hříšní. A potřebujeme, abys nás očistil. Abychom mohli jít dál a současně poznali tvoji uzdravující moc. V tvou sílu nad našimi slabostmi doufáme. A prosíme o tvůj pokoj. Amen.

Čtení: Jb 34:12-16 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.

Píseň: Sv 119

Čtení: Ž 133 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

Píseň: Sv 304

Kázání: Jedna studentka zdravotní školy prý na praxi prohlásila před vizitou: „Pacienti odpočívají v pokoji.“ Co to ale takový skutečný pokoj je a co znamená pro nás?
Máme zaslíbený vzájemný pokoj pro společenství Božího lidu. To vyznává žalmista. V češtině máme dvě slova, pokoj a mír. Zatímco slovem mír, jak upozorňují zkušenější kazatelé, se dříve šermovalo na každém rohu, slovo pokoj takto zprofanováno není. – Jak se tedy projevuje Boží pokoj? Apoštol píše: Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše (Řm 15:5). A tento soulad uvádí apoštol i při vědomí toho, že jsme rozdílní. Dokonce to na jiných místech chválí a říká, že každý máme z Ducha Svatého jiný dar. Co ale má znamenat ten Kristův mír mezi námi?

Žalmista David popisuje obraz, řetěz na sebe navazujících pravd víry: Od hlavy dolů jako onen vylévaný olej plynou Boží zaslíbení: jednota > požehnání > život.
Poutní píseň, Davidova, se týká společenství Božího lidu. A toto společenství, někdy různě putující, ve vzácnějších chvílích se shromažďující kolem Božího Zákona, truhly smlouvy a chrámu, je posilováno a povzbuzováno. Je připodobněno k oleji pomazání. Užívalo se zvláštního, dnes bychom řekli esenciálního oleje se směsí vonných látek. K pomazání králů a proroků, oleje Božího pomazání je dostatek, dokonce stéká i na kněžské roucho Aronovo. Jakkoli se pak může zdát, že roucho potom půjde jen těžko vyprat, člověk zasažený posvátným olejem od hlavy až k patě jako by se koupal v očišťující lázni Božího milosrdenství a přijetí. A Chermón je nejvyšší izraelské pohoří, pokryté na vrcholcích i sněhem, odkud jsou napájeny izraelské řeky. Hospodin tak dává i jakousi ekologickou jistotu, že člověk se v jeho zemi neztratí. Odsud kane rosa na Sijón, Boží posvátnou horu a útočiště židovského lidu. Vždyť až do dnešních dní se setkáváme se slovem sionismus. Zaujetí pro Izrael. Ať už je v tom slově politika nebo ne, dává znát, že vše začalo Božím zaslíbením pro jeho vyvolený lid.

Žalmista myslí na tři důležité věci: Jednotu, požehnání a život.

Jednota (ekumenismus! Bolest rozdělené církve!) Ježíš se modlí za učedníky: Myslí i na ty, kteří teprve uvěří, aby v dnešním individualistickém světě tvořili společenství. Ovšem nejen tak ledajaké společenství, ovšem společenství v Bohu. Kdekoli tam, kde nacházíme porozumění a stáváme se činiteli pokoje. Ve vyznání víry v Boha a v lásce.
Požehnání: To není jenom součást liturgie, bohoslužeb, kdy pak zazpíváme písničku a jdeme na kafe, ale je to jednak Boží konání, jednání s námi, jednak stav člověka. V Gn 12 říká Hospodin Abrahamovi: Velmi ti požehnám, teď vyjmenovává, kam všude se rozšíří jako národ, a povzbuzuje a posílá: Velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Tak velké jméno by chtěl mít kde kdo, dědeček vždycky říkával: Jména hloupých na všech sloupích – ale zde se jedná o slávu požehnaného člověka. A zde je ta konkrétní aplikace Božího Slova: Staň se požehnáním! Apoštol Pavel to ilustruje takto: Sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro. (Řm 2:10) Požehnání Boží má tedy přes nás téci jako ten posvátný olej tak, že působíme kolem sebe dobro.

Život – jako další z Božích zaslíbení, to není jen věc biologie, že nám funguje organismus. To by bylo málo. Organismus má podle biologie funkce vegetativní a generativní. Pomocí těch vegetativních žije, vegetuje, říká se někdy. Ale máme také něco generovat, vytvářet. Genus znamená latinsky rod, to slyší třeba Abraham v Božím zaslíbení. Ale my můžeme generovat právě i ten Boží pokoj.

Snažil jsem se přijít na to, jak aplikovat, co jsme slyšeli, kdybychom nechtěli používat těchto duchovních termínů. I když Bibli parafrázujeme, stále je zde slib, Boží zaslíbení. On to už připravil dopředu a my do jeho řádů už jen vstupujeme: Vstupovat do skutků, které on nám připravil (Ef 2:10) - … co člověku ani na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1Kor 2:9) Víme, že milostí jsme spaseni (Ef 2:8-10). Jeden druhého máme upřednostňovat (Fp 2:3). A dobré je vědět, že v tom nejsme sami. Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku, říká Pán Ježíš těm nám, kdo se ptáme po lásce. Kdo se ptáme po spravedlnosti. Kdo se ptáme po tom světovém míru. (Mt 28:20)
Nakonec jedno podobenství. Je tomu nějaký čas, co v Praze na Václavském náměstí otevřeli světovou síť obchodů s oděvy Primark. Dříve se za ním jezdilo do Vídně. A už od časného rána bylo Václavské náměstí přetnuto frontou zde čekajících lidí. Jaké to má souvislosti: To je totiž přesně situace církve ve světě. Jsou zde fronty na různé pěkné věci. My si můžeme jenom přát, aby stejně lidé toužili po nových oděvech i po pomazání jako vzácném parfému. Sami o tom u sebe můžeme přemýšlet. Jak je tomu v našich životech? Na co půjdeme stát frontu? A tak nechť nás jako to pomazání provázejí jednota Boží, požehnání, jaké slyšel Abraham, život, k němuž jsme povoláni a v němž i budeme s Kristem účastni vzkříšení. To je naplněním jednoty, požehnání i vezdejšího života. Modleme se.

Modlitba: Pane Bože, dej nám nyní v písni zaslechnout, co máš pro svou církev připraveno. Abychom zůstávali v jednotě, tvém požehnání i zaslíbeném věčném životě. Na tebe a tvé oslovení Duchem čekáme, amen.

Píseň: 399

Ohlášky: Děkuji za sborový program minulého týdne. V pondělí se konal Otevřený kostel. V úterý ekumenická biblická hodina. Ve středu večer chval, ve čtvrtek Otevřený kostel. – V následujícím týdnu zvu do Otevřeného kostela v pondělí a ve čtvrtek a ve středu na chvály.

Přímluvy + modlitba Páně: Když jsem bydlel v Praze na husitské koleji, jeden ze spolubydlících vždycky začínal svou modlitbu slovy: „Já bych ti chtěl, Pane Bože, za všechno poděkovat.“ A já jsem si pokaždé říkal: Kde bere takový nezkrotný optismismus? Já jsem se s Pánem Bohem v modlitbách velmi dlouho spíš hádal. Kéž nám Boží pokoj způsobí, abychom uviděli, za co můžeme Pánu Bohu poděkovat. A na základě jeho milosti také prosme za to, co je ve shodě s jeho vůlí. Modlitební chvíli pak ukončíme modlitbou Páně.

Slovo na cestu: Mi 6:8

Požehnání

Píseň: 483

Vyslání