24. 10., 20. neděle po Trojici

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: Sv 284

Modlitba:

Čtení: Př 19:21 B21 Člověk má v srdci mnohé plány, stane se ale, co chce Hospodin.

Píseň: Sv 152

Čtení: Žd 10:25
• Nezanedbávejme společná shromáždění, jako to někteří mají ve zvyku.

Píseň: Sv 345

Kázání: 1Sa 7:2-9

Píseň: Sv 242

Kázání: Sestry a bratří, dovolím si začít citátem: Kostelový lid rozděluji na chodiče, plniče, modlitebníky, občasníky, sváteční křesťany, špunty, kůrovce, písmáky, kávičkáře, na večeři, na ty, kteří chodí „na faráře“, a blahoslavený lid věřící.

Nic z toho nemá být povinné.

U listu Židům se usuzuje na to, že lidé očekávali brzký příchod Pána Ježíše, a tak už jim nedávalo smysl chodit do kostela.

Jiní zase už Pána Ježíše ani neočekávali, a tak už ani nechodili do kostela.

Tedy počkat, tehdy ještě žádné kostely nebyly a list Židům je navzdory názvu asi psán do Říma. Takže nechodili ani do katakomb.
Kde ale potom brali naději? Těžko říci. Ceny energií stoupají. Státní ani jiné hranice nás stejně neochrání. Ani pivo levnější nebude.
Jenže s tímto přístupem by církev vymřela už ve druhé generaci. A pokud to nechceme zažít v této generaci, vrhněme se do misie. Vypadá to, že se nám kostel pomalu plní. Mám radost, když pak v kanceláři musíme přidávat židle.

Lid Boží zažívá uklidnění. Truhla Hospodinovy smlouvy je mezi nimi a postupně zažívají spokojenost. Jednu generaci. Dvacet let. Zvykli si. O tom, co dělali každou sobotu, nemáme zprávy. Ale pak celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. I zde můžeme slyšet proroctví pro náš sbor. Pro všechny ty skupiny Božího lidu, jak zazněly v anekdotě na počátku kázání. Proroctví o obnově.

Každou neděli smíme zažívat radost z evangelia. I já se vždy dozvím něco nového. A to často i ze svědectví po bohoslužbách. Proto je dobré vědět, že vždy je na co se nového těšit. A je také dobře, že fungujeme dohromady jako společenství. Modlím se za to, aby to naše vzkvétání bylo vidět i navenek. Ovšem nejsou to jen pohnutky lidské, co nás drží dohromady. To říkáme vyznáním víry. Nedrží nás pohromadě (jen) vlastní kvality. Biblické příběhy si vyprávíme pořád dokola a přesto lze vždy objevit něco nového.
Církev nestojí na své vytrvalosti, ale na věrnosti Boží. Té se můžeme držet. A právě proto je zde církev něco jako záchranné lano, jako integrovaný záchranný systém nebo červené tlačítko pro pečovatelskou službu.

Víra je dobrá věc a Boží lid Staré smlouvy, odkázaný na kompas Boží, si toho musel být nějak vědom. Ale už za tím Pánem Bohem nepřišel. A Samuel dál provázel Izrael, a to i když jim přestal stačit jako prorok Hospodinův, chtěli krále, to by vydalo na další kázání. Tak i v takovéto situaci byl Samuel dál vytrvalý. Nakonec vedl lid k tomu, aby Hospodinu obětoval oběť, celopal, to znamená takovou oběť, při níž shoří celé obětované zvíře. Jednou mi na koleji shořely topinky na sádle. Celá kuchyňka o velikosti asi půlky kanceláře byla plná neprostupného černého dýmu. Takže si dokážeme představit, jak názornou oběť při bohoslužbách vykonali. A asi si to také dlouho pamatovali. Celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu.

Přijměme nyní tu naději, aby celý český dům zatoužil po Hospodinu. Co pro to můžeme udělat? Ježíš říká: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.

Modlitba

Přímluvy + modlitba Páně:

Slovo na cestu: Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých. Izaiáš 58,11

Požehnání

Píseň: Sv 304