Bohoslužby dne 29. 11., 1. adventní

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 555

Modlitba: Po tvém Duchu toužíme, živý Bože. Jen to někdy neumíme říct. Dej nám vstoupit na tvou plnou cestu, kterou si nás vedeš k proměně. Tobě se odevzdáváme. Amen.

Čtení: Dt 31:16-23

Píseň: 99

Čtení: Dt 34

Píseň: 201

Kázání: Milé sestry a milí bratří,
možná jste si někdy položili onu filosofickou otázku: Kdo jsme a kam kráčíme? Nebo jinou – co jsme dokázali? Kam jsme došli? Vzpomněl jsem si přitom na paní sousedku od nás ze Zlína, která mi říkala: „Já jsem z Klatov, na jednom konci republiky jsem se narodila a na druhým konci republiky umřu.“ Tehdy jsem se ještě pro jistotu podíval na mapu, kde leží Klatovy, a vůbec jsem netušil, že sám budu jednou nedaleko.

A vzal jsem si dnes ten příběh Mojžíše, který se narodil v Egyptě a ani nepoznal celou zaslíbenou zemi vlastního národa. Tedy – nepoznal ji přímo. Zahlédl ji z vrchu, kam jej vyvedl Hospodin. A občas se nám, jedno kolik je nám let, přihodí situace, kdy se zastavíme a přemýšlíme. Někdy třeba nemůžeme spát, hledíme na hvězdnou oblohu a sami sebe se ptáme: Co jsem vlastně dokázal?

Tak sledujme nyní Mojžíšovu cestu. Ještě jsme totiž neřekli, že při všem jej provázel Hospodin.

Mojžíš už má sto dvacet let a trmácí se zase na vrchol hory. Odtud je vidět celá Země zaslíbená. Hospodin mluví s Mojžíšem. Splní svou přísahu danou jeho otcům. On sám však do země už nevejde. Proč?

Na více místech v knihách Numeri a Deuteronomium je zmiňováno, že se lid Izraele zpronevěřil Hospodinu. Tak je třeba pojmenováno místo Masa a Meriba = Pokušení a Svár (Ex 17:7, což pojmenoval sám Mojžíš)
Jenže jak k tomu Mojžíš přijde? Důležité je vnímat ten příběh celý! Mojžíš s Áronem jsou pokáráni a potrestání za svou nevěrnost; nespatří zemi zaslíbenou. Ale proč? V čem přesně je jejich nevíra, je záhadou. Vše se odehrálo podle známého vzorce: Lid reptal, Mojžíš s Áronem se modlili, Bůh řekl, že mají vyvést vodu ze skaliska, Mojžíš to vykonal. Jenže pak zazní: "nedosvědčili jste mou svatost." Proč?

Někteří vykladači soudí, že Mojžíš udělal chybu, Boží instrukci neprovedl přesně. Měl ke skalisku promluvit, místo toho do něj udeřil holí. Zdá se to být maličký rozdíl, ale vede nás k pozornému čtení Mojžíšova proslovu. „Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?“ Tak kdo tu vyvádí vodu a zachraňuje lid? Náboženští vůdcové, Mojžíš a Áron? Nebo sám svatý Bůh?

A tak se můžeme ptát: „Nezapomínám na to? Dosvědčuji Boží svatost ve své roli, tam, kam jsem postaven či postavena?"
„Dám (zemi) tvému potomstvu,“ říká Hospodin. Jsou to pro Mojžíše slova naděje, o naplnění v příštích generacích jeho rodu?
I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. Pochovali ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob. Je spousta takových lidí, jejichž památku si nelze nikde konkrétně připomínat. A možná takoví ovlivnili své okolí ještě více.
V příběhu Izraele je velké zaslíbení. Sám Mojžíš se dožil sto dvaceti let. Lid Izraele jej oplakával po třicet dní. A Jozue, který se po něm postavil do čela lidu, tak nesl jeho památku, velkou zodpovědnost a úkol.

Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář, říká Písmo. Proto byl uctíván až do Ježíšových dob (o tom máme doklady z evangelia) a je až do dnešních dnů.

Potom máme novozákonní místa, kde je připomínán Mojžíš v souvislosti se zjevením Ježíše jako Mesiáše:
Zajímavé je, že v Ježíšově rodokmenu v Mt 1 Mojžíš vůbec není. (Kdo z rodokmenu byl současníkem Mojžíšovým, kdo byl v Egyptě:
Fares před sestoupením Josefa do Egypta Gn 38:29,
Chesróm vedl spolu s Mojžíšem lid z Egypta,
Aram, o něm moc nevědí ani jiné spisy. Možná jsme to zažili, že jediné, co se po nějakém člověku zachovalo, je jeho jméno.
Amínadab tchán Áronův,
Nason - vedl lid přes poušť a podle rabínských komentářů to byl on, kdo učinil znamení, aby se rozestoupily vody Rudého moře,
Salmon – oženil se s Rachab, která ukryla izraelské vojsko před dobýváním Jericha, Boaz – manžel Rut podle levirátního zákona, praděd krále Davida. Těchto sedm alespoň podle podání Tóry mohlo být současníky Mojžíše, pokud by se skutečně dožil oněch sto dvaceti let.)

Mt 1 čteme rodokmen. Dnes máme první advent a na základě různých biblických zvěstí tak čekáme na Mesiáše.

Mt 8:4 při uzdravení malomocného Pán Ježíš sám využije závaznost Mojžíšova Zákona, protože je to jediná možnost, jak uspět a být přijat v tehdejší společnosti. (Lv 13:49 14:2-32)

Mt 17:3-4 zjevení na Hoře proměnění: Mojžíš se zjevuje – a těžko budeme Pánu Bohu mluvit do zjevení – jako nezpochybnitelná autorita. Jako zjevení Starého Zákona. Tomu lidé rozuměli.

Mt 19:7 = Mk 10:3 ustanovil Mojžíš rozlukový lístek (Dt 24:1-3) – tehdy to mělo dost dobrý právní smysl, aby žena po rozvodu nebyla bez prostředků a v ohrožení. Ale jak víme, Pán Ježíš posouvá Zákon dál. A v tom se od něj můžeme učit.

Mt 22:24 = Mk 12:19 > Dt 25:5 tzv. levirátní zákon. Opět šlo o to, aby žena a rodina nezůstaly bez prostředků. Pán Ježíš jen ukazuje, jaký je rozdíl mezi literou Zákona a duchem Zákona. To je jako s měřením rychlosti: Cílem přece není jezdit přesně 50, 90 nebo 130, cílem je jet bezpečně.

Mt 23:1-12 farizeové sedí na stolici Mojžíšově! Ovšem podle Pána Ježíše se na ní chovají poněkud nepatřičně.

Mk 12:26 = Lk 20:37 Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův se zjevuje Mojžíšovi v hořícím keři Ex 3:2-6

Lk 16:29nn podobenství o boháči a Lazarovi, sám Ježíš odkazuje na to, že věřící (židé) na této Zemi mají Mojžíše a Proroky.

Lk 24:27 Vzkříšený na cestě do Emaus začíná od Mojžíše … proč? Vede nás do Nové Země.

Lk 24:44 v Zákoně … je něco o Mesiáši? Vzhledem k tomu, že podle biblistů začíná lid Boží uvažovat o Mesiáši až po zajetí babylonském, jde spíše o to, že Ježíš jako Mesiáš je naplněním Zákona jako přesného ustanovení Božího, aby se tento Zákon stal živým.

J 1:17 v protikladu je Zákon x milost, Mojžíš x Ježíš

J 3:14 had na poušti: věřit můžeme i na základě přikázání. Věřit někomu můžeme i na základě strachu. A proto dal Bůh svého jediného Syna, aby pak i římský voják pod křížem řekl: „Tento člověk byl zajisté syn Boží.“

J 5:45.46 Když v nějaké chvíli nepojmeme za důležitý z/Zákon, nebudeme rozumět ani Tomu, kdo nás od něj přichází osvobodit. Proto podle Martina Luthera má v každé bohoslužbě zaznít Zákon, který nás usvědčuje z hříchu, a evangelium, které nám zvěstuje milost Boží v Ježíši Kristu.

J 6:32 Ježíš vzpomíná na manu na poušti: ovšem tento chléb života ve Starém Zákoně nedal lidu Mojžíš … ale sám Hospodin. Nezaměňujme příčinu a následek.

J 7:19-24 Ježíš hovoří o ustanovení postu, obřízky a soboty. Také to ustanovil Mojžíš. Pokud tedy mohou být dodržovány od Mojžíše takto důležité zákony, říká Ježíš, lze o šabatu i uzdravovat.

J 8:5 Ježíš i v tak vážném právním případě, jako je cizoložná žena, nezpochybňuje literu Mojžíšova zákona, jen se ptá, kdo má tu čistou pravomoc a čisté srdce přistoupit k vykonání trestu.

J 9:28.29 Židé podle evangelisty Jana o sobě mluví jako o učednících Mojžíšových a Ježíš je přivádí klást si otázku, co to pro ně znamená.

Sk 3:22 Petr káže o předpovězení proroka v Dt 18:18-19 – povolám proroka z jejich bratří.

Sk 6-7 Mojžíše jako náboženskou autoritu dokonce zneužili nepřátelé prvních křesťanů, aby obvinili pozdějšího prvomučedníka Štěpána.

Sk 15:1 Otázka závaznosti obřízky podle Mojžíšova zákona pro spásu!

Sk 26:22 Pavel před soudem: „Neříkám nic víc než to, co mluvili proroci i Mojžíš.“

Řm 5:14 ospravedlnění z víry ze smrti, která vládla od Adama až po Mojžíše. Proč zrovna po něj, když vládne i dál?

Řm 10:5 Mojžíš: spravedlnost dle Zákona. Kristus je konec Zákona.

1Kor 10:2 předobraz křtu ve vedení pouští s Mojžíšem a v oblaku s Hospodinem jako velký přechod, přerod, podobně jako ve křtu.

2Kor 3:7-15 Litera Mojžíšova zákona je teprve předzvěstí slávy v Duchu Svatém. – A co to znamená? Můžeme tak jako Mojžíš po setkání s Hospodinem zářit i my, jenom se musíme napojit, ne snad na Mojžíše, ale na Pána Boha v Kristu. Dovolit spíše Pánu Bohu přijít k nám.

2Tim 3:8 falešní učitelé jako Jannés a Jambrés, kteří odporovali Mojžíšovi. – Kde to je a co dělali? Jde o jména dvou egyptských čarodějů, protivníků Mojžíšových. Jménem je jmenuje toliko Pavel [2Tm 3,8-9], ale objevují se v pozdních výkladech knih Mojžíšových.

Žd 3:2-3 věrnost Mojžíšova jen jako příklad pro slávu Ježíšovu

Žd 7:14 Mojžíš (Tóra) neuvádí kněžské předky v Ježíšově rodokmenu (přes Judu!) Takže ani nejvyšší Velekněz nemusel mít vznešený původ.

Žd 9:19 Mojžíšovy oběti jsou pouze předzvěstí věcí budoucích. Taky už sem nenosíme beránky a holubice.

Žd 11:24 Mojžíš i jeho rodiče (a kdo to byl?) věřili, nechtěli se podvolit faraonovi

Ju 1:9 Ďábel se pře s archandělem Michaelem o Mojžíšovo tělo. Proč? Jedná se o citát z tehdy známého spisu Nanebevzetí Mojžíšovo. Mojžíš se tedy jako respektovaná postava stával i námětem zbožných legend.

Zj 15:3 píseň služebníka Mojžíše: Nazvána tak asi podle oslavné písně po přejítí Rudého moře Ex 15: Zpívají o Hospodinově slávě.

Tu jsme slyšeli množství příkladů vedení a doprovázení na cestě víry. I o duchovním příkladu, kterým se Mojžíš stal. Kdo je náš Mojžíš, který nás někam dovedl a jehož dnes vzpomínáme?

Modlitba: Hospodine, Bože náš, jenže jsi vedl Mojžíše, přijď k nám. Ty, jenže jsi dal Mojžíšovi hůl k vedení, přijď k nám. Ty, jenž jsi vyvedl lidu vodu ze skály, přijď k nám. Ty, jenže ses zjevil v hořícím keři, přijď k nám. Bože, jenž jsi dal svůj Zákon, přijď k nám. Bože, jenž jsi dal svého Syna, většího než Mojžíše, přijď k nám. Bože, jenž jsi jej vyvýšil jako Mojžíš hada na poušti, abychom my uzdraveni byli – přijď k nám. My jsme někdy jako reptající lid, přijď k nám. Prosíme tě, vyslyš nás. Tak se staň.

Píseň: 173

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Ž 133

Požehnání:

Píseň: 176