Bohoslužby dne 5. 12., 2. adventní neděle

Vstupní Slovo: Pomoc naše …

Píseň: 272 Jak vítati mám tebe

Modlitba: Pane Bože, přijď dnes k nám skrze své Slovo, abychom tebe poznali o trochu více než dosud. Abychom se dokázali radovat. Abychom dokázali očekávat nové věci.

Čtení: Mal 3:1.10 Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého Chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. – Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad všechny nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.

Píseň: 499 Jezu, přispěj ku pomoci / Pane Bože, přijď k nám (modré zpěvníky)

Čtení: J 1:19-27 Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Řekl: Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“

Píseň: 172 Od věků Bůh

Kázání: Fp 2:3 (V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, ale) Vždy pokládejte druhého za přednějšího než sebe.

Kázání: Čím se můžeme inspirovat, když čekáme na Mesiáše? To je takové adventní téma, můžeme je objevit na různých místech Písma. Apoštol Pavel píše do Filipis, významného města založeného Filipem Makedonským, synem krále a válečníka Alexandra Makedonského. Dopis posílá po svém spolupracovníku Epafroditovi. Epištola obsahuje dosti často citovaný chvalozpěv o Kristu, ale ještě před ním se dozvídáme právě o Kristově vzoru, i když to apoštol takto přímo nepojmenovává.
Vždy pokládejte druhého za přednějšího než sebe. (Fp 2:3) To vypadá jako krásné pravidlo zbožného života, ale kdo není rád, když na něj u nedělního oběda připadne ten větší řízek, zbyde na něj teplá voda v koupelně či přidá do košíku v obchodě poslední kus své oblíbené sladkosti.

Z prvního čtení jsme slyšeli o hojnosti – nedá se říct, že by Hospodin plnil přání či vůbec fungoval podle předem stanovených pravidel, ale například jeruzalémský chrám o Letnicích je dokladem toho, že prvokřesťanský sbor se stal místem charity a dostatku. Neotevřu snad své průduchy a nedám vám požehnání? praví Hospodin. Míněno průduchy nebeské, vláhu, déšť pro úrodu jako jasné a viditelné znamení, jak je zde zaznamenává prorok Malachiáš. A existují mnohá svědectví, že lidé, kteří sami dávali desátky, poté rozpoznali, že mají dokonce nadbytek a že vlastní mnoho toho, za co mohou vzdávat Bohu chválu. Umím žít v dostatku i trpět nouzi, píše apoštol Pavel (Fp 4:12). A k našemu dnešnímu čtení – pokládat jeden druhého za přednějšího – to nejsou jen pravidla společenského chování nebo dobré rady do vztahu. Samozřejmě toto všechno také. Někdo více ekologicky zaměřený inspirován tímto veršem přenáší třeba ježky ze silnice.

(V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, ale) Vždy pokládejte druhého za přednějšího než sebe. To neznamená popřít vlastní osobnost a sami sebe vyprázdnit, ale třeba být otevřen k modlitbám za druhé lidi. Předtím tedy být otevřen tomu je vůbec vyslechnout. Možná spíše rádi mluvíme, ale málo posloucháme. Doléhá k nám spousta informací, výkřiků a reklam a možná se před slovy už uzavíráme. Tu je namístě moudrost v tom, co je důležité pro bližního. John Wesley, otec církve metodistické, píše o slávě Kristově a o naší inspiraci, co dobrého můžeme konat a jak máme konat:

Ať nic, co děláte, nevyvolává spor. – To je Wesleyho stručná poznámka, ale někdy to není lehké. Kdo chce psa bít, hůl si najde, jak se říká. Kdo chce, tak vyčte i evangelíkům, že upálili Husa a že církev by toho byla schopna i dnes, kdyby se jí dala moc. Nicméně ty dobré rady Písma spolu souvisejí, podívejme se dál:
Nebuďte vedeni touhou po slávě. – Sice my jsme rádi, když nás někdo pochválí a ocení, ale pak bychom docela brzy mohli být zklamáni, když si nikdo nevšimne ovoce naší práce. Řemeslo je to nevděčný, pro mnohý je to zbytečný, zpívá jeden můj spolužák a kolega v písni pro faráře. Ale jako křesťané jsme všichni misionáři a občas se tak může cítit každý z nás. Koneckonců i v tomto máme příklad u Pána Ježíše. Jak se zpívá ve spirituálu: Poznals, Pane, co je přízeň davu, v této chvíli žádá život tvůj. Když ti včera provolával slávu, pro změnu dnes křičí: Ukřižuj! – Tu pak můžeme (s pohledem upřeným na Pána Ježíše) lépe rozumět tomu, že list Filipským psal Pavel z vězení. A sám ještě píše slova povzbuzení.

To vše nám pomůže, abychom byli svorni ve svém smýšlení a jednání po Kristově příkladu. Všechno se to týká následování Krista: Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování, uvádí apoštol ve Fp 2:1 předpoklady pro Ježíšův vzor v církvi: Povzbuzení, víra, společenství, Duch Svatý, soucit, slitování. Moderně bychom řekli třeba rodina a komunita, vzájemná podpora, umění, ale spíše čas vyslechnout druhého a skutečná pomoc v nouzi.

A kde je v tom všem ono čekání na Mesiáše? Ve zvěsti, že tam, kde bratři a sestry bydlí svorně, se najde dostatek. Nakonec to vypadá jako rozmnožení chlebů, kdy vposledku zjistíme, kolik všeho máme a můžeme se ještě rozdělit.

Modlitba: Pane Bože, chceme pode tvého Slova žít; prosíme tě, nauč nás, co jsi myslel ve svém Slově dáváním přednosti jeden druhému. Ať to dokážeme v tomto společenství i ve svých rodinách a ve vztazích. Ať jsme proměňováni do podoby Pána Ježíše, kterého čekáme. Dej nám soucit a slitování pro druhé. Na tebe spoléháme. Tak se staň.

Píseň: 550 Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Advent tady není kvůli tomu, abychom se rozněžňovali nad dítětem v jesličkách, ale abychom se otevřeli nově Duchu svatému - stejně, jako to udělala dívka Marie, ke které Bůh poslal svého anděla s nesnadným úkolem. (Daniel Fajfr)

Požehnání

Píseň: 275