4. neděle po Zjevení Páně

Vstupní Slovo

Píseň: 172 Vzdejte Pánu slávu, čest

Modlitba: Pane Bože, my jsme slyšeli ze slov písně, ale také víme ze svého života i okolního svědectví, co konáš mezi námi a že nás si povoláváš, abychom se zastavili i v průběhu týdne, abychom tobě za to poděkovali a posíláš nás, abychom byli svědky i dalěím lidem. Prosíme, buď s námi a dej nám dobrou naději, dej nám neklesat na duchu a vyzbroj naše ústa a naše smysly, abychom ti byli dobrými a také vytrvalými svědky. O to, Pane, s důvěrou prosíme a na tebe čekáme, amen.

Píseň: 244 Pán Bůh je přítomen

Čtení: Ž 122

Píseň: 719 Mou cestu v rukou máš

Čtení: Žd 11:32-33

Píseň: 772 Kristus má v rukou celý svět

Kázání: 1Sa 7:1-17

Píseň: 302 Mocný Bože, při Kristovu

Kázání: Největším běžným protivníkem kostela je "AŽ". Tím nemyslím západočeské město (Aš), ale spojku. Slovo až, které používáme při svých výmluvách.
Přijdu, až …
Do kostela přijdu, až budu mít čas,
až uvařím,
až odjedou vnoučata,
až jednou vstanu ráno, protože bohoslužby jsou ráno,
až budou Vánoce, ¨
až budou Velikonoce …

Izraelci nepřišli před Hospodina dvacet let. Jedna generace. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. Co se tam stalo? Dvacet let. Jedna generace. Soudce a prorok Samuel tak dává Izraelcům rady, co mají udělat. Odstranit baaly a aštarty, bůžky, pohanské modly, to si na první pohled nedokážeme přenést do dnešní doby. Co máme doma takového, co bychom měli vyhodit, abychom se navrátili k Hospodinu? A kdo by to měl ještě slyšet? Kdo všechno by se to měl dozvědět? Určitě potkáváme své známé, třeba i jiné členy sboru, kterých se mžeme zeptat. Zastavit se s nimi. A zeptat se jich, zda netouží po Pánu Bohu.

Samuel a lid Izraele stejně jako dnes byli obklopeni cizími národy. I když také věří v jediného Boha, nějakým způsobem jim jsou občas Izraelci a země Izraele a stát Izrael trnem v oku. A je jen otázka, v jaké situaci si vzpomeneme na Hospodina.

Hospodinova schrána smlouvy byla odnesena do bezpečí a Izraelci na ni postupně zapomněli. U našeho kostela je obousměrná autobusová zastávka, ale lidé na něj postupně zapomněli. Jen podle nedopalků v kamenném štěrku usuzuji, kolik lidí čte nástěnku.

Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu jednu generaci. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. Samuel zvěstoval izraelskému domu, že Hospodin je vysvobodí. A je zajímavé se dívat, jaké všechny teorie, důvody a vysvětlení lidé vymyslí, kdo může za různá příkoří domnělá i skutečná, ale do kostela to lidi nepřivede. A když se máme dobře, tu vaříme, až se z nás kouří, zvelebujeme své okolí, ale řekněme si, kolik lidí večer přemýšlí nad tím, kdo nám daroval takovou úrodu, jakou každý den můžeme najít a koupit v supermarketu? A Izraelci, kteří dodnes třeba velice dobře vědí, jakým bohatstvím je voda, říkali: „Nepřestaň za nás úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců.“ Když se topí loď, modlí se i ateisté, říká se. A tak Izraelci, kteří předtím dvacet let ani nevzdechli po sobotní bohoslužbě, úpěnlivě prosí svého proroka a soudce, aby za ně prosil u Hospodina. Dnes ani takové případy nepozorujeme. Ale možná lidé jenom nevědí kudy. My jim můžeme na této cestě pomoci. Jako v podobenství o hostině, kde král říká služebníkům: „Vyjděte na polní cesty a kohokoli najdete, přiveďte.“

Samuel obětuje, modlí se, my víme, že za nás obětuje či už obětoval Pán Ježíš Kristus, ale aby celý dům, ulice, město, národ zatoužily po Hospodinu, je to splnitelné? I Písmo ukazuje mnoho cest. Třeba půst a modlitby. Na tuto cestu ukazují i proroci. Půst je úžasný zážitek. Nejen že vám po pár dnech voní i obyčejný chleba, ale najednou sledujete, co vám prochází hlavou, na co všechno člověk přes den myslí. To by se dalo připodobnit k tomu izraelskému úklidu, kdy odstranili ty pohanské sošky, to byly zpodobeniny boha Baala (s jeho proroky bojoval třeba Elijáš) nebo babylonské bohyně Ištar.

Další podobnosti: Okolní příběhy nám ukazují, že Boží lid neměl chvilku klidu. Teď byli nejbližšími nepřáteli Pelištejci. Ne že bychom měli před sebou válečné ohrožení, ale to je spíše duchovní boj, dnes jde o souboj názorů, slov a myšlenek, nebo se dokonce zdá, že to ani myšlenky nejsou. Jen aby uvedli mezi lidi zmatek a člověk pak už nevěří ani dávným fyzikálním jistotám a běhu tohoto světa. Jan Hus například by s námi vedl rozhovor o Pravdě, s velkým P. Dnes prý vítězí spíše názory. Jenomže to přesně ten nepřítel Boží chce. Zasévat koukol. Tu je třeba, jako Izraelci, se vrátit k Hospodinu. Podobně tehdy Hospodin však zasáhl a uvedl Pelištejce ve zmatek, říká Písmo. Na Boží záchranu pak upomínal oltář Eben-ezer, Samuel řekl: „Až potud nám Hospodin pomáhal.“ To si máme uvědomit, když se podíváme kolem sebe. „Až potud nám Hospodin pomáhal.“ A kde se to dá najít u nás? Namísto boje s Pelištejci máme žít s lidmi, kteří třeba dvacet let nepřišli k Hospodinu. Tak máme dalším lidem říci: „Pojď se mnou do Božího domu, tam se nám ukáže ta jistota, ten kámen pomoci, až doposud nám Hospodin pomáhal!“

My jsme k nim povoláni stejně jako Samuel. Určitě za nás někdo také prosil a přimlouval se, jako za Samuela jeho maminka Chana. A když potkáme někoho, kdo nebyl v kostele třeba i těch dvacet let, pozvěme ho a přiveďme ho. Až někoho takového potkáme. Ukažme jim to místo, které se pro nás stalo kamenem pomoci.

Modlitba dle žalmu 51: Stvoř ve mně srdce čisté a ducha přímého obnov v nitru mém! Jen mě nezamítej od tváře své, Bože, Ducha svatého neodnímej! Dej, ať se navrátí radost ze spásy mojí a ducha přímého obnov v nitru mém, amen.

Vyznání víry: píseň 3 3 9

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Pokud by Bůh byl jen jedna osoba, pak by nemohl být láska. C. S. Lewis

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 422 Dál přece nejdeme sami