Kázání 1. neděle postní – Invocavit

Vstupní Slovo

Píseň: 277 Chval Pána svého písní

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění: Pane Bože, tebe prosíme, abys nám ukázal ten pravý půst pro nás. Abychom na tebe pamatovali skutky těla i ducha. Veď nás, jak to máš připraveno ve svém Království mezi námi. Amen.

Píseň: 252 Čeká mne den

Čtení: Ž 91:15 Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou.

Předané proroctví: br. Sergej Miháľ: Měl velké proroctví na základě proroctví Danielova a viděl, že zvířata v Danielově snu představují i dnešní světové říše. Ale to byl jenom začátek. V současné době je prezidentem Ukrajiny Volodymyr Zelenskij, který se tak stal prvním židovským prezidentem Ukrajiny. Jeho dědeček přežil koncentrák. Kdo stojí na druhé straně? Pochopitelně Rusko. Ale velkými kamarády Ruska jsou Irán a Sýrie, největší nepřátelé Státu Izrael. Pokud sledujeme zprávy, mějme na paměti, že dobré a zlé vztahy ve světě se řídí podle vztahu k Izraeli. Možná si vzpomenete, že za komunistického režimu jsme podporovali arabské země. I tam žije mnoho křesťanů, ale celý komunistický režim byl antisemitský. Nerad tahám do kostela politiku, ale mějme na paměti, že dobrým ukazatelem je vztah k lidu Izraele. A my k tomu zpívejme píseň víry:

Píseň: 105 Kdo ochrany Nejvyššího

Čtení: 2Kr 4:1-7.38-44 Jedna z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: „Tvůj služebník, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj služebník bál Hospodina. A teď přišel věřitel, aby si vzal obě mé děti za otroky.“ Elíša jí řekl: „Co mohu pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma.“ Odpověděla: „Tvá služebnice nemá v domě nic než baňku oleje.“ Řekl jí: „Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.“ Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. Když nádoby naplnila, řekla svému synu: „Podej mi další nádobu.“ On jí odvětil: „Už tu žádná nádoba není.“ Tu přestal olej téci. Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: „Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude.“
Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: „Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku.“ Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal. Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: „V hrnci je smrt, muži Boží!“ A neodvážili se jíst. Elíša řekl: „Dejte sem mouku.“ Nasypal ji do hrnce a řekl: „Nalévej lidu.“ I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo. Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: „Dej to lidu, ať jedí.“ Ten, který mu přisluhoval, namítl: „Cožpak to mohu předložit stu mužů?“ Ale on odvětil: „Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: ‚Budou jíst a ještě zůstane.‘“ Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.

Píseň: 643 Vše dobré, co máme

Kázání: J 6:1-15 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

Píseň: 641 Nevím, Pane, co ti dát

Kázání: Člověk si ani nemůže odpočinout. To možná znáte. Pro množství práce, lidí, kteří po vás něco chtějí a člověk je neodmítne. Žádá-li tě někdo o službu na jednu míli, jdi s ním dvě, říká Pán Ježíš. Ale sám si také někdy potřeboval odpočinout. Kamkoli ale přišel, následoval jej zástup. Ať už zvědavý na zázraky nebo na jeho slovo.
Přesto je dobré být připraven. To platí i pro nás, abychom byli připraveni komukoli vydat svědectví, Slovo Boží i chléb.

I z mála se dá vykouzlit hodně.
Když čteme dále, učedníci mají přesnou představu, jak by bylo možno nasytit potřebné. Filip to má dokonce spočítáno. Kde však vzal částku dvě stě denárů? Možná měli tolik právě s sebou. A i přesto zaznívá návrh: „Propusť je, ať si jdou nakoupit.“ Představte si, že bychom někam přijeli na sborový den a dostali bychom radu, kam nejlépe jít na oběd. Když jsme ve sboru měli zasedání seniorátního výboru, velmi rychle vznikl nápad na výbornou teplou večeři. – Pán Ježíš nám ukazuje, kolik se dá vykouzlit z mála. Ale nejprve k tomu vede své učedníky: „Vy jim dejte jíst!“

Ondřej objevil malého hocha, který měl pět ječných chlebů a dvě ryby. Mám zkušenost, že když člověk sám přemýšlí nad tím, co má, a nemyslím jen jídlo, ještě by něco chtěl a zdá se mu, že má málo a soused že má víc. V okamžiku, kdy přijdou hosté, kamarádi, uprchlíci, bezdomovci, doplňte si, koho chcete – najednou zjistíte, že ve skutečnosti je všeho dost a ještě zbyde. Potud vlastně není dnešní evangelium zázračné – či zázrak se vlastně stane právě tím společným sdílením. Dokonce ze zbytků a drobků (chleba na Blízkém východě dodnes je v podobě placky) nasbírali několik plných košů.

Nasycení chleby 2Kr 4
Pozornému židovskému čtenáři neunikl příběh Elíši, který prorockým znamením nasytil chudou vdovu. Náš příběh z Jana vypadá trochu jako pohádka Hrnečku, vař. Ale je pro naši víru natolik důležitý, že jej zaznamenali všichni evangelisté.

Jan navíc ve svém svědectví říká, že Ježíš chtěl učedníky zkoušet. Když čteme Janovo evangelium, je to evangelium víry. Janovo evangelium bylo napsáno a mělo být čteno pro lidi, kteří se s vírou už setkali, ať již na základě apoštolského svědectví (Marek prý byl Petrův písař), později jako židé (Matoušovo evangelium) nebo Řekové pohanského původu (Lukáš). A Jan nám píše, aby posílil a doložil naše vyznání víry. Třeba nás také touto cestou zkouší Bůh, abychom osvědčili své jednání pravdy a lásky. Není to ale samoúčelné tahání za nohu: Směřuje, jako celé Janovo evangelium, k víře. Proto Jan zde má ve svém příběhu kromě učedníka Filipa navíc i vyznání lidí, kteří se s Ježíšovými zázraky setkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Tedy jsou ujištěni a sami to říkají, že se vydali správnou cestou! Nečteme, že by se někdo divil! To může vypadat zvláštně, ale pro nás to má být třeba poukaz k tomu, abychom přijímali Boží jednání s důvěrou. Jak na to? Je to možné? Podívejme se na to z druhé strany: Komu všemu, čemu všemu dáváme svou důvěru v průběhu dne? Ráno předpokládáme, že bude fungovat elektřina a plynovod, abychom se umyli teplou vodou, uvařili si čaj nebo kafe, posnídali při umělém osvětlení, měli si kde nabít mobil. Důvěřujeme řidiči autobusu. Důvěřujeme stejně i řidiči zeměkoule? Pokud ano, čtěme Janovo evangelium o víře. A o víře a důvěře budeme také zpívat. Nejprve se společně modleme.

Modlitba:

Píseň: 787 V Království Božím

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Modlitba Azarjášova 1:27 Jsi spravedlivý ve všem, co jsi nám učinil, všechna tvá slova jsou pravdivá, tvé cesty jsou správné, všechny tvé soudy jsou pravda.

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 422 Dál přece nejdeme sami

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.