Kázání 2. neděle postní – Reminiscere

Předehra

Vstupní Slovo: Ž 25:6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.

Píseň: 719 Mou cestu v rukou máš

Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění: Drahý Pane Bože, prosím tebe, abys nám odpustil vše, co děláme špatně; děkujeme tobě, že smíme vírou přijmout oběť Pána Ježíše Krista v jeho prolité krvi; děkujeme ti za tuto milost a prosíme tě, abys nás učinil lidmi podle tvého srdce, abychom byli tobě milí a jednali v souladu s tvojí vůlí. O to prosíme ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.

Píseň: 33 K tobě duši pozdvihuji

Čtení: Iz 58:6-12 (Český studijní překlad Bible) Toto je půst, který si přeji: Rozvázat pouta ničemnosti, uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho. Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou půjde Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš,
v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci. A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím.

Píseň: 227 Pán říká: Já jsem první i poslední

Čtení: J 14:21-24 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.“

Píseň: 309 Zachovej nás při svém Slovu

Kázání: J 8:31 Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.“

Píseň: 302 Mocný Bože, při Kristovu

Kázání: Zůstanete-li v mém slovu. (J 8:31) V jakém slovu máme zůstávat?¨
Pán Ježíš hovoří k Židům, tedy nějakým způsobem je zde na místě Slovo Starého Zákona? Ale mluví i o svém Slovu a o jeho zachování, jak je slyšet z druhého čtení: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. (J 14:23-24)
V Janově evangeliu, kde je Ježíš zjeven jako Slovo (začátek evangelia má připomínat začátek celé Bible – stvoření) – kdo zůstává v jeho Slovu, přijímá také řád Božího stvoření a zároveň vnímá to Boží poslání a Boží působení v osobě Pána Ježíše. Jde jen o to, jaká je ta cesta, na kterou se ptá Juda: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ (J 14:22) – možná to myslí jako cestu z opačného konce – kdo zachovává pravý význam Slova Starého Zákona, neměl by mít problém přijmout Mesiáše; z toho obého si máme vzít příklad jednak poznání světa, pak když Ježíš mluví k židům, ti se už se Slovem nějak setkali, je to i Slovo pro nás. Tu je to otevřeno i pro nás – vyznání víry. Pro nás: Mít tu otázku nad Biblí pořád otevřenou. Zůstanete-li v mém Slovu – chce to akci, neustálé probírání, čtení, máme spoustu možností, ráno hesla Jednoty bratrské, konkordance, četba Bible na pokračování, podcasty, … Jde jen o to, jak si život uspořádat tak, abychom byli také tak zvědaví jako ti židé. Jsme také tak zvědaví? Zajímá nás to všechno ještě pořád?

Co znamenají ta Ježíšova slova?
Ta slova a přikázání jsou, jako vůbec u Ježíše, výzvou k obrácení. Martin Luther napsal, že výzva „Pokání čiňte!“ není výzvou ke svátosti zpovědi, nýbrž že celý život křesťanův má být trvalým pokáním. Ale to neznamená ani být takovým tím smrtelně vážným člověkem z barokního obrazu ani si sypat popel na hlavu. V židovství existuje svátek Simchat Tóra, Radost z Tóry. Z Božích přikázání máme mít radost! Jeho přikázání nejsou těžká, píše Jan ve svém listě (1J 5:3).

A co to znamenalo pro Židy?
Ti na základě slov SZ různě objevovali působení Pána Ježíše. Ne zcela spravedlivě se zdůrazňují u J konfrontace Pána Ježíše se Židy – nejvíce použito pro antisemitské výpady, argumenty proti židům. Takové přemýšlení se samo kope do nohy, protože Jan byl také žid! Těžko by tak popíral to, co sám poznal. – Jinak je to trvající otázka, jak ve SZ najít znamení Pána Ježíše – dodnes mesiánští židé, mají Starý Zákon a na základě toho si dokládají a poznávají Pána Ježíše, takto kázala první církev! Poznávat stopy Mesiáše ve Starém Zákoně.

Co jsou ta Ježíšova přikázání?
Ve Starém Zákoně známe desatero přikázání. Pak čteme zejména v knize Leviticus různé obětní předpisy. Na základě toho Pán Ježíš přináší dvojpřikázání lásky. A v podání evangelisty Matouše Pán Ježíš zkoumá se židy pravý smysl slov a pravidel Starého Zákona.

Jak se dal Ježíš poznat světu?
To se dost mění, někdy když o něm učedníci mluví a vyznávají, někdy brání tomu, aby to učedníci někomu říkali. Měli bychom pak ale vůbec NZ? A jindy třeba svědectví pohanské ženy uzdravené. Nz doklady můžeme ještě vyzkoumat: „Blaze té, která tě zrodila!“ – A toto poznání světu můžeme pozorovat i dnes v tom, jaký názor mají lidé na Pána Ježíše. Odmítavé reakce jsou ale úplně stejné jako už za Ježíšova života, nějaký zlatý věk víry nikdy vlastně neexistoval. I ti nejvíce vzdělaní, zákoníci a farizeové, měli s Pánem Ježíšem největší problém. I když s ním mohli diskutovat na akademické rovině. Tu má smysl obrácení srdce. Proto mluví k židům, kteří mu uvěřili. – Každého si může vést svým vlastním způsobem – lidé na cestě, nově pokřtění, … způsob poznání můžeme objevovat stále nově. Pán Bůh nemá jeden jazyk ani jeden způsob, ale mnoho cest pro lidi.
A jak tedy budeme Ježíšovými učedníky?

Když budeme zkoumat jeho Slovo, abychom věděli, o čem se v něm píše a máme k tomu dobré nástroje (konkordance) – ne znát Bibli úplně nazpaměť. Hodí se to, ale umět vždy nově objevovat a uchovat si otevřené oči a až dětský úžas, když si něco přečteme nebo uslyšíme; slova třeba známe, ale připomeneme si je v jiné situaci, nahlédneme v jiném světle. A může se stát, že uslyšíme Slovo takové, které k nám dolehlo poprvé v životě. Uchovat si v tom také nadšení první církve v tom, hledat a nacházet při čtení Pána Ježíše. Jsou různé doby a různá místa, jak to Slovo objevovat. – Když čteme Janovo evangelium od začátku, začíná jako kniha Genesis: od počátku a je zde řeč o Slovu. Ale není to jen to Boží promluvení, je to Slovo, které je samo základem. Ten řecký termín LOGOS totiž kromě slova v jazyce znamená také něco jako základ, řád světa. A tak čteme to evangelium s jeho počátky a úplně stejně můžeme hledat a vnímat různé stopy Pána Ježíše pro nás. Stejně tak jako je v moderním světě ohled na ekologii, my se můžeme na vše kolem nás dívat tak, abychom to jeho Slovo (i prorocké) nezatracovali, ale naopak poznávali a byli jeho učedníky. Tak se staň.

Modlitba

Píseň: 683 Až doposud nás provází

Ohlášky

Přímluvy + modlitba Páně

Slovo na cestu: Anthony de Mello str. 20

Požehnání + Jděte, jste posláni.

Píseň: 408 Král věčný nás požehnej

Postludium

Vyslání: Jděme ve jménu Páně.