Vstupní Slovo: Ž 25:15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Píseň: 33 Žalm 25
Modlitba s vyznáním vin a prosbou o odpuštění: Pane Bože, vyprosti nás z našich sítí, prosíme. Aby se nám nestalo, že pročistíme svůj zrak, ale zamotají se nám nohy. Děkujeme ti, že nám podáváš svou ruku a v ní chléb, ryby i sílu pozvednout se. To je tvá pravá agapé, hostina i láska, a za tu ti děkujeme. Amen.
Píseň: 716 Z tvé ruky, Pane můj
Čtení: Ž 56:6-7 kral. Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
Píseň: 625 Ó slunce spravednosti
Čtení: 1J 3:1-3 Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.
Pro toto Slovo také my smíme vyznat před Pánem své viny. Vyznáváš …? Věříš …? Odpouštíš … ? – Hospodin odpouští tobě … A jako znamení tohoto odpuštění podejme si ruce s pozdravem pokoje.
Píseň: 504 Kriste, Synu jediný
Kázání: J 5:1-17 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“
Píseň: Sláva ti patří
Kázání: Sestry a bratří, byli jste někdy v lázních? – „Nejlepší“ je, když se ty procedury třeba pro nemoci pohybového ústrojí nebo srdce nalézají někde v patře bez výtahu. V takové situaci se ocitl i muž z našeho dnešního evangelia, jak ještě uslyšíme.
Liturgické téma dnešní bohoslužby neděle Oculi jsou oči, jak vyplývá i z příslušného žalmu: Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. Na co hledí naše oči. Když jsem ve čtvrtek zkoušel písně pro dnešní bohoslužbu, běželo mi hlavou celé téma půstu a říkal jsem si: Je ta postní doba vůbec pro dnešní svět? Pro dnešního člověka? Nebo jinak, je postní doba dostatečně misijní? Tedy: Dokáže její zvěst ještě něčím oslovit? A pak jsem si uvědomil, kolik je dnes všelijakých nabídek očistné kúry, půst je také vlastně moderní záležitost a lidé na něj vynakládají nemalé prostředky, třeba i na takzvanou manu, což má být vysokoenergetický nápoj doplňující všechny živiny při postu. Namísto zpovědníků máme psychoterapeuty, namísto slov evangelia máme četbu na dobrou noc třeba šeptem do sluchátek. Lidské oči, ale i jiné smysly prostě vyhledávají, co by bylo pro ně dobré, ale také to, co by chtěli sami ve svém životě změnit.
S lidskýma očima se tak střetávají, potkávají nebo čekají na ně oči Boží, které jsou nejčastěji zmíněny ve Starém Zákoně: Pán Bůh se na nás dívá (znak toho, že na nás nezapomněl) a čeká na náš pohled, na naše hledání. Ale také na naše milosrdenství vůči bližním:
Lidé mají problém vydržet někoho, komu je špatně a jaksi ho chtějí opravit, aby se začal smát, je to přece biblické, radujte se v Pánu vždycky. – A přesto Písmo říká i toto: Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. To souvisí s naší otázkou:
Jak naše oči hledí? Hledíme vždy k Pánu? Nehledíme někdy také do země? Pozdvihnouti oči je v Bibli také výraz pro modlitbu. Známe příběh o celníkovi, který se ani neodvažoval oči k nebi pozdvihnout. Jako kdybyste potkali člověka, jenž vám ublížil, a ten by se vám nemohl ani do očí podívat.
Na druhou stranu, jak naše vlastní oči posuzují, ba soudí: Můj oblíbený biblický komentátor John Vernon McGee říká, že zde, v biblickém pohledu Boha a člověka, se ukazuje rozdíl mezi smýšlením Božím a lidským.
Pro oči je také důležité, aby nevytvářely prostor k souzení:
To je dobré k zamyšlení v této postní době.
Při té postní cestě se rovněž dozvídáme: Jak na Pána Ježíše hleděli ti, kteří mu chtěli uškodit? Hleděli dokonce tak, že by nepřáli štěstí tomu uzdravenému, jak jsme četli v dnešním evangeliu: Důležité pro ně bylo ustanovení o sobotě. I dnes bratři židé a bratři adventisté slaví sobotu. (Už od pátečního západu slunce, většinou slavnostní večeří. Je to pěkný zážitek.) Ale zde si někteří lidé v okruhu Pána Ježíše vyložili přikázání tak přísně, že sice podle Desatera má odpočívat i osel (dopravní prostředek) i vůl (pracovní nástroj zejména zemědělců). Ale nikde není zakázáno jíst nebo prokazovat milosrdenství. A jsme u toho našeho lázeňského úvodu:
Hebrejsky se onen rybník jmenuje Bethesda, což znamená dům milosrdenství. A jak reaguje Pán Ježíš? – Reaguje na prosbu onoho ochrnutého: Nemám člověka, který by mě donesl do rybníka. Dostane se tam, kdo je silnější, komu zbývá více sil, v dravém, jakoby tržním prostředí nezbývá prostor pro soucit nebo dokonce pomoc. Kolik místa zbývá v našich domech, šatnících, spížích? Kolik bližních se tam vejde? Připomíná to onu židovskou anekdotu, kdy chudý Žid přišel za rabínem, co má dělat, když má malý dům a kopu dětí a do toho všeho přijela tchyně. Rabín mu říká: „Máš nějaká domácí zvířata?“ „Mám jednu kozu a jednu slepici.“ „Vezmi ji domů.“ Po týdnu přijde tento muž za rabínem: „To už se nedá vydržet!“ „Tak teď dej zvířata pryč a přijď mi říct další týden v pátek.“ Po týdnu muž přišel a říká: „Rebe, je to nádhera! Tchyně odjela, zvířata jsme dali zpátky na dvorek – a máme tolik místa!“ Něco podobného by jistě řekl i Ježíš těm, kdož jej chtěli soudit v sobotu.
– Právě když čteme ty odsudky Ježíšových oponentů, tedy církev jako společenství, které uzdravuje, nemá hledět na to, co o něm říkají druzí lidé.
Náš pohled rovněž nemá být vyhýbavý tváří v tvář nespravedlnosti: I Pán Ježíš se uměl rozčílit. I apoštol to připouští: Hněváte-li se, nehřešte, píše Ef 4:26. Tedy počítá se spravedlivým hněvem. Varuje však před pokřiveným pohledem. Když budeme někomu spílat, možná se uklidníme, jen ať si to řeší ten člověk sám; když se někoho zastaneme a pomůžeme mu, což vidíme dnes ve světě, stane se několik věcí: Tomu potřebnému bude pomoženo. Jeho nepřítel, ten, který ho vyhodil, ohrožoval jej nebo mu nepomohl, uvidí, že se tohoto bližního někdo zastal. Nelze očekávat, že jej to přivede k lítosti. Je to jako s tím mužem, který kráčel po pláži a házel vyplavené živé mušle zpět do moře. Kdosi se jej ptal: „Proč to děláte? Stejně nemůžete ten nezvratný osud změnit pro všechny ty mušle!“ Muž se usmál, hodil další do moře a řekl: „Pro tuhle jsem to změnil!“
Ale abychom nezapomněli na onoho nemocného: Byl nemocen již třicet osm let, tedy onemocněl ještě předtím, než se narodil Pán Ježíš. A najednou je zdráv a Pán Ježíš jej dokonce potkává v Chrámě. Byl zdráv, mohl sám dojít na bohoslužbu. To celé nám mělo přednést obraz situace, v níž se nacházel Pán Ježíš i ten, který v něj doufá.
A je dobré, když si to jako církev takhle popíšeme a budeme spokojení, ale není to celé. To dnešní Slovo je také pro nás: My máme tvořit to prostředí, kde dochází k uzdravení. A to automaticky znamená neshlížet na druhé lidi. A rovněž jde o to, abychom pro shánění všech našich životních prostředků nezapomněli na Pána Ježíše. A tak zůstává nepovšimnuta jediná cesta, která k cíli vede, Pán Ježíš Kristus. My jsme také v tomto nebezpečí či pokušení: Někdy stihneme probrat opravdu všechno, co se událo, a zapomeneme přitom na evangelium, které jsme slyšeli. Aby se tak nestalo: Slyšeli jsme Slovo o očích našich a Božích, o pohledu na Pána Ježíše kdysi a dnes, o tom, abychom při svém pohledu nesoudili a abychom nezapomínali na evangelium. Martin Luther by řekl, aby naše jednání bylo dostatečně evangelické. To neznamená, že na nás má být vidět, že jsme evangelíci. To nevím, jak by se konkrétně poznalo. Jde o to, že evangelické jednání vychází z evangelia Pána Ježíše: V následování nebeského Otce a v uzdravování tohoto světa.
Modlitba: Přijali jsme tvé odpuštění a slyšeli tvé evangelium … Pane Ježíši, dej nám v postním období zaslechnout tvou píseň, v níž se ukazuje tvůj pozemský život i naši bližní. Dávej nám ohled na ty, kteří potřebují podepřít a dovést do léčivé vody. Amen.
Píseň: 732 Do tvých starostí – dvojhlas
A Kristus sám nám jako pomoc podává svou večeři. Je důstojné a spravedlivé … - Svatý, svatý – eucharistická modlitba (Pane Ježíši, posvěť a proměň nás svými dary, nyní v době půstu, i když v takovém dostatku, že zbývá i pro druhé. Dej nám, Pane, prožít tu tvou agapé, hostinu i lásku rozdílení.) - ustanovení sv. večeře Páně – Beránku Boží – pozvání (kdo nepřijímá, i pro požehnání) – vysluhování – propuštění
Ohlášky: Vítám vás a přeji požehnanou neděli. Po bohoslužbách je posezení. V pondělí a čtvrtek jste zváni do Otevřeného kostela a ve středu na chvály, kde si můžeme zazpívat nejen písně k další bohoslužbě. Sbírka je dnes sborová.
Přímluvy + modlitba Páně: Prosíme za Ukrajinu i za Rusko. Tu za posilu, tu za milost k pokání. A za statečnost a vysvobození těch, kteří proti válce protestují. Lidem v moci postaveným i všem ostatním se přimlouváme za tvé poznání, za poznání tvé pravdy, Hospodine. Dej to, prosíme, nám, své církvi i celému světu. Ty sám nám k tomu dopomáhej. K tobě se modlíme slovy Pána Ježíše: Otče náš, …
Slovo na cestu: Preto aj vy buďte pripravení, lebo Syn človeka príde v hodinu, o ktorej sa nenazdáte. Mt 24:44 Slovenský evanjelický preklad Biblie
Požehnání + Jděte, jste posláni.
Píseň: 703 Kdo Bohu ve všem oddává se
Vyslání: Jděme ve jménu Páně.